KŘIŠTÁL CESTA SVĚTLA - Namkhai Norbu

První podrobný přehled dzogčhenu, donedávna prakticky zcela tajné tibetské nauky o dosažení přirozeně dokonalého stavu lidské mysli, v nejznámější knize tibetského mistra meditace žijícího již 40 let na Západě.

Učené výklady o bázi, cestě a plodu dzogčhenu (esenci všech tantrických systémů) jsou zde organicky spojeny s osobními vzpomínkami autora a různými starými příběhy do fascinujícího celku, jenž ukazuje autentickou podobu nejvyšší formy tibetského buddhismu.

V dodatcích najde čtenář Tři principy Garab Dordžeho (prvního učitele dzogčhenu), schémata vztahů jednotlivých aspektů nauky i shrnutí různých cest súter, tanter a dzogčhenu podle tradice Ňingma. Knihu uzavírá tradiční životopis autora. Vydáno spolu s českou Komunitou dzogčhenu.

"Jeden z nejdůležitějších příspěvků k pochopení tibetského buddhismu." (The Middle Way, Journal of Buddhist Society, London)

"Je zcela nemožné najít buddhu mimo svou vlastní mysl." (Padmasambhava)

UKÁZKA:

Dzogčhen ve vztahu k různým metodám buddhistické cesty

Dzogčhen, cesta samoosvobozování

Dzogčhen nepatří k sútrám ani tantrám. Základem jeho sdělení je samotné uvedení a nikoli manifestace sebe sama jako božstva, jako je tomu v tantře. Hlavní praxe dzogčhenu pracují přímo v rovině mysli, aby tak jedince přivedly do prvotního stavu. Do tohoto stavu mistr žáka uvede a žák v něm pak pokračuje až do okamžiku své plné realizace, a to buď tzv. velkého transferu, nebo těla světla. Je třeba uvést, že tak jako se realizace, jež je plodem praxe tanter, liší od výsledků praxe cesty súter, jsou i velký transfer a tělo světla zcela specifické pro nauku dzogčhenu a s dovršením praxí súter a tanter se neshodují.

Ačkoli je dzogčhen naukou působící převážně v rovině mysli, nalézají se v ní také praxe zaměřené na hlas a tělo. Tyto praxe jsou však ve srovnání se stavem samotné neduální kontemplace druhotné a fungují jako prostředek, který pomáhá praktikujícímu dostat se do tohoto stavu. Pouze neduální kontemplace může být označena jako dzogčhen, ale praktikující dzogčhenu může používat různé druhy praxe na jakékoli úrovni súter nebo tanter, pokud je shledá nezbytnými pro odstranění překážek, jež stav kontemplace blokují.

Vlastní metoda dzogčhenu se nazývá cesta samoosvobozování. Jste-li na této cestě, není třeba se ničeho zříkat, od ničeho se očišťovat ani se jakkoli transformovat. Na této cestě využíváme vše, co vzniká v naší karmické vizi světa. Velký mistr Phadampa Sanggjä jednou řekl:

"Příčinou karmické vize světa nejsou okolnosti, které by nás zaváděly do dualistického stavu, nýbrž naše vlastní lpění, jež umožňuje, aby to, co povstalo, nás také ovlivňovalo."

Chceme-li tedy toto lpění přeseknout co nejrychleji a nejúčinněji, musíme využít schopnosti mysli dosáhnout stavu samoosvobozování. Tato schopnost je vlastní prvotnímu stavu mysli. Termín samoosvobozování by však neměl budit představu, že existuje nějaké "já" či ego, od něhož bychom se měli osvobodit. Základním předpokladem v dzogčhenu, jak jsme již řekli, je fakt, že všechny jevy jsou svou přirozenou podstatou prázdné a žádný jev neexistuje sám o sobě.

Samoosvobození podle dzogčhenu tedy znamená, že ať už se v rámci naší zkušenosti objeví cokoli, ponecháme vše takové, jaké to je, a nijak neposuzujeme, zda je to dobré či špatné, krásné nebo ošklivé. A pokud v tomtéž okamžiku na ničem nelpíme a nejsme k ničemu připoutáni, pak cokoli, co vzniká, ať je to myšlenka nebo pojmový koncept zdánlivě vnějšího jevu, se bez úsilí, ba dokonce bez záměru, samo od sebe (a skrze sebe) automaticky osvobozuje. Jestliže provádíme svou praxi takovým způsobem, pak semena onoho jedovatého stromu dualistického vidění světa nemají nikdy ani šanci vyklíčit, a tím méně zapustit kořeny a vyrůst.

Praktikující dzogčhenu tedy žije svůj život normálním způsobem, aniž potřebuje jiná pravidla kromě svého bdělého vědomí a spočívání v prvotním stavu. S tímto stavem neustále integruje vše, co vzniká, jako součást své zkušenosti - a navenek není nijak patrné, že provádí praxi. Právě to je míněno pojmem samoosvobozování, toto nazýváme dzogčhen - neboli "velká dokonalost" - a totéž je míněno i neduální kontemplací či jednoduše kontemplací. V klášterní koleji v Tibetu jsem studoval a praktikoval všechny druhy cest tibetského buddhismu, avšak teprve mistr Čhangčhub Dordže mi pomohl pochopit výjimečnou hodnotu dzogčhenu, a proto učím v první řadě právě dzogčhen.