CESTA ŽENY K BOHU - Joan Borysenko

      Borysenko se zaměřila na ženské všekulturní podobnosti, nepátrá po jejich kulturních rozdílnostech, ale hledá rysy, jež jsou všem ženám planety společné: to, že jsou odnepaměti ochránkyněmi života, že jsou těmi, kdo poskytoval útěchu a péči. Ať už zapalují šábesové svíce či omývají novorozence a světí tak nový život, nesou se dějiny žen ve znamení každodenních, a přitom netradičních rituálů. Tím, jak ženy navzájem naslouchaly svým příběhům, se naučily uctívat božství uvnitř sebe, jakoby v protikladu k uctívání božstva, jež budí zdání nezávislosti na našich každodenních životech.      

      Prostřednictvím neotřelého pohledu na staré tradice, příkladů z vlastní lékařské praxe i z mnoha let workshopů rozvoje ženské spirituality pomáhá Borysenko ženám vyléčit jejich hněv vůči vlastním náboženským tradicím a pomáhá jim nalézt takové formy vnitřního rozvoje, jež by byly ztělesněním jejich nejhlubších duchovních potřeb.

       "Touto knihou vytvořila Joan Borysenko jeden z nejcennějších příspěvků na poli lidského vědomí. Okamžitě rozpoznáte, že její porozumění a pochopení pro věc jsou výsledkem opravdové a dlouholeté snahy věnovat se druhým. Její kniha je skvělá." Caroline M. Myssová

       "V Cestě ženy k Bohu nám doktorka Borysenko předkládá hluboce dojemnou a inspirující mapu na naši nejpodstatnější cestu zpátky k Bohu a nám samotným." Christiane Northrupová, autorka knihy Ženská těla, ženská moudrost

       "Cesta ženy k Bohu je vstupní branou k duchu, plnou skutečností i příběhů, lásky a inspirace. Autorčin vtip a vřelost, společně s jejím neomylným smyslem pro ženské myšlenky a pocity, vtahují čtenáře do oněch posvátných míst sdílení, ve kterých si uvědomujeme, že cílem této cesty je ona samotná." Deepak Chopra

Vydavatelství DharmaGaia, vázaná, 291 str.

Ukázky:

Síla medvědice: Přemýšlení o vlastní cestě

      Procházely jsme se s Caroline a Beth po šťavnatých, bujných loukách za Carolininým domem, roubeným stavením vysoko v horách našeho městečka Gold Hill. V dáli jsme viděly majestátně se tyčící hřebeny modravých hor se sněhovými čepicemi. U našich nohou, stranou od kamenité stezky, po které chodí lidé i zvěř, bublal horský potůček. Země pod našimi chodidly byla suchá a písčitá jako ve vyprahlé vysoko položené poušti. Kolem bujel koberec planě rostoucích květů orlíčku, vrbiny, heřmánku využívajících krátkého, ale intenzivního léta. Neboť v těchto horách jsou jen dvě roční období, jak vám potvrdí místní lidé: červenec a zima.

      Byl krásný letní den, krátce po poledni, a azurově modrá obloha, tak typická pro Skalisté hory, brala dech. Blízkost té nekonečné modři na nás zapůsobila tolik, že se nám chtělo nad onou nečekanou krásou vůkol plakat. Teplé slunce prohřívalo trsy šalvěje a uvolňovalo do vzduchu čistou vůni země. Každá z nás si za ucho dala kytičku šalvěje, předtím jsme do ní ponořily obličej a čichaly její vůni z dlaní. Konejšil nás lehoučký vánek. Jako by se zastavil pozemský čas a nastala věčnost. Naše vyprávění bylo hluboké a moudré, rozvážné a klidné. Uvelebené v náručí matky země, povídaly jsme si o změnách ve svém životě a touhách svého srdce. Otevíraly se nám tak stezky vedoucí k našemu nejhlubšímu já: k lásce, k práci, k Bohu.

3. kapitola: Intuice a rozum: Jákobův žebřík a Sářin kruh

      Cesta k Bohu znamená vlastně navázat duchovní spojení se větším celkem. Tento celek není čímsi nad námi, místem, k němuž v posledku vystoupáme. Je mezi námi tady a teď. Nezáleží na zpodobnění Boha ani na způsobu, jakým ho uctíváme; ona cesta vede do našeho nejhlubšího já. Jenom tehdy, když s ním jsme propojeni, můžeme naplno využít všech schopností a darů, jež nám byly dány. Vede nás k tomu, abychom rozpoznali a překonali vlastní slabosti. Pomáhá nám rozvíjet empatii a osvobodit energii medvědice, která ochraňuje život, kdykoli je ohrožen. Spiritualita je výslednicí myšlenek, slov a činů, které vrcholí ve schopnosti zaujmout naše místo ve vesmíru. Každý, byť ten nejnepatrnější článek, je důležitý pro integritu konečného cíle.

      Duchovní vývoj je neoddělitelně spjat s duševním vývojem. A duševní vývoj je částečně záležitostí příslušnosti k jednomu, nebo druhému pohlaví neboli genderu. Muži a ženy jsou odlišní, jiná jsou naše těla i naše mozky. V této kapitole se budeme zabývat způsoby shromažďování informací a rozvíjení vědomí o sobě samém, které se u každého pohlaví liší. Máme-li mluvit o psychospirituálním vývoji, nevystačíme si s jednou universální šablonou. Tuto skutečnost bohužel nebraly v úvahu náboženské systémy založené na mužském způsobu uvažování.

      Jako vědecká pracovnice v oboru lékařství a psychologie jsem byla často překvapena, jak se různé údaje o tělech a myslích mužů aplikují na ženy, jako bychom byli střiženi z téhož kusu látky. Carol Gilligan ve své parafrázi biblického příběhu o Adamovi a Evě vtipně poznamenává, že pokoušíte-li se udělat ženu z muže, budete mít dozajista potíže. A nesnáze vyplývající z tohoto míšení pohlaví nás neprovázejí jen při hledání Boha, ale i všude jinde v životě.