PRÁZDNÉ HORY JSOU PLNÉ VĚTRU A DEŠTĚ

Vykřikuji nevýslovné nad vodami: jejich hlas umlká. Prstem ukazuji nahory? jejich stín mizí. Hlas vod, stín hor ožívají v celém mém těle a zlatá vrána slunce vzlétá do hluboké noci.

Myšlenkový svět korejského buddhismu vzbuzuje v posledních letech na Západě stále větší pozornost. Zen v jasně artikulovaném pojetí korejského mistra Sungsana (angl. Seung Sahn, nar. 1927), který je všeobecně uznávaný jako jedna z nejvýznamnějších osobností soudobého buddhismu spolu s J. S. dalajlamou, Thich Nhat Hanhem a Maha Ghosanandou, vzbudil zájem v řadě zemí. Součástí této dodnes živé a inspirující tradice jsou básně zenových mnichů zvané sonsi. Tento výbor poprvé v češtině představuje poezii čtrnácti významných korejských zenových mistrů, Čingakem (12.--13. stol.) počínaje a Songčcholem (20. stol.) konče. Antologii ze sinokorejských originálů přeložila, úvodem, předmluvou, vysvětlivkami a biografickými medailony opatřila Ivana M. Gruberová.
Překlad obdržel Jungmannovu cenu za rok 2002.

Ivana M. Gruberová vystudovala koreanistiku na FF UK v Praze a korejskou literaturu na Seoul National University v Korejské republice. V roce 1998 na FF UK obhájila doktorskou práci s názvem "Manhe Han Jong-un: Tvoje mlčení. Intence života a tvorby v básnické sbírce korejského buddhistického mnicha".

Dívám se na odraz - Čingak Hjesim

Sedím sám na břehu jezírka,
když tu se na jeho hladině setkávám s mnichem.
Mlčky se na sebe usmíváme:
Vím, kdo jsi, ale pomlčím o tom.

Píšu z dlouhé chvíle - Wongam Čchungdži

Ta poustevna leží v horách
skrytá v hlubině, dosud nemá jméno.
Když otevřu okno, spatřím barvu hor,
a když zavřu dveře, uslyším zurčení potoka.

Přebývám v horách (2) - Pegun Kjonghan

Nepovstane-li ani jedna myšlenka, zjeví se celek.
K čemu bych ho jen přirovnal?
Měsíční svit pronikající vodou je prázdný, a přesto ho vidíme,
zrcadlo oproštěné duše odráží svět, a přesto je stále prázdné.

Kameny a vody v potoce - Tchego Pou

Jedno uplývá a druhé trvá.
Jedno mlčí a druhé hučí.
Kam se to vrací se zalykavým nářkem?
Myslím, že na daleké nebe. To zná jen jedinou barvu.

Dokonalá spokojenost - Naong Hjegun

Pevně jsem objal prázdný prostor a ocitl se mimo stíny a tvary.
Pohltil jsem všechny jevy, a přesto mám tělo stále čisté.
Kdo jen změří hloubku opravdové krajiny, jež se mi zjevuje před očima?
Na modrém nebi, z něhož odpluly mraky, září podzimní měsíc.

Básním za jasné noci - Hamho Kihwa

Vítr rozezvučel hluboké hory a husté lesy.
Noční vzduch prozářený měsícem a prosycený vánkem chladí.
Cítím však lítost: lidé se teď všichni noří do snu
a nevědí, jak velkou radost přináší jasná noc!

Čchongho Hjudžong (Mistr Sosan):

Šel jsem kolem hostince a zaslechl ženu, jak hraje na komungo
Jak bílé sněhové vločky závratně tančí krásné jemné ruce!
Píseň utichla, moje city nikoli.
Podzimní řeka rozevírá zrcadlo
a zjevuje modravé vrcholky hor.

Měsíc nad borovicí - Čchoui Uisun

Něžná je borovice za oknem,
krásný je měsíc nad borovicí.
Jak hluboký je ten čistý zvuk!
Jak jasný je ten křehký svit!
...
Jeho světlo dopadá na města žhnoucích soužení,
aby je nepřemohl úpal.
Kéž by ten prázdný jas naplnil mou duši
a nikdy ji neopustil.

Příležitostné básně (28) - Kjongho Songu

Vykřikuji nevýslovné nad vodami: jejich hlas umlká.
Prstem ukazuji na hory: jejich stíny mizí.
Hlas vod, stíny hor ožívají v celém mém těle
a zlatá vrána slunce vzlétá do hluboké noci.

Spatřil jsem tanečnici s vějířem - Mangong Wolmjon

Není vidět, odkud se berou
prchavé pohyby jejího tance.
Na jejích prstech visí davy celého vesmíru
a její tělo létá jako vlaštovka na jaře.

Kun Hwa-wonův popěvek - Hanam Čungwon

Navečer se v údolí zrodil cár mraku,
a když se vyjasnilo, měsíc sestoupil na vrchol modravé hory.
Všechny věci, všechny jevy jsou odedávna průzračné a svobodné,
jenom lidé si sami matou svá srdce.

Déšť za podzimní noci - Manhe Han Jong-un

Sedím pohroužen v meditaci - chutná jak čirá voda.
Noc se chýlí ke konci, kadidlo dohořívá a vítr rozfoukává popel.
Pojednou na listy pavloně prudce zabušily kapky podzimního deště
a sen, který zbyl v prázdném okně, byl přemožen chladem.

(Další básně Manhe Han Jong-una viz jeho sbírka Tvoje mlčení (DharmaGaia, 2002)