131.

ŽÁDÁM JINÝ SVĚT A JINÉ MYŠLENKY,

NEŽ KTERÉ JSEM VYTVOŘIL

SVĚT, KTERÝ HLEDÁM, JSEM JÁ SÁM NESTVOŘIL,

MYŠLENKY, KTERÉ CHCI MYSLET NEJSOU MÉ VLASTNÍ

DNES HLEDÁM A NACHÁZÍM VŠE, CO CHCI

NEBOŤ MI TO POSKYTL MŮJ JEDINÝ ÚČEL

KAŽDÝ, KDO HLEDÁ PRAVDU MUSÍ USPĚT

Hledáš-li cíle, které nemůžeš dosáhnout, přichází neúspěch a marnost. Ve světě, který vidíš, hledáš svou nevinnost, lásku a bezpečí. Cíle, které nemají smysl, nelze dosáhnout. Honba za představami vede ke smrti. Přesto je hledání nevyhnutelné. Svět ale nemůže diktovat cíl tvého hledání, pokud jsi mu k tomu nedal svou moc.

Můžeš si vybrat svůj cíl svobodně. Cíl, který je vzpomínkou na tvé dědictví, nesouc v sobě to, co opravdu chceš a hledáš. Hledáš Nebe a nevyhnutelně ho musíš nalézt. Nehledáš marně. Když se zmýlíš, najdeš opravu, když zabloudíš, budeš přiveden zpět ke Světlu. Nemůžeš zůstat v pekle a opustit svého Otce a Jeho věčnou Lásku navždy. Vše pomíjivé jednou zmizí a z toho, co hledáš, zbyde jen Nebe. Objevíš Cíl a s ním svou bezhříšnost.

Nebe je tu stále, jen čas je iluzí, že Nebe buď bylo nebo bude. Co je Boží Vůlí je nyní a stále, vzdáleno času. Nebe je pro tebe jedinou alternativou oproti světu, který jsi vytvořil s jeho nejistými cíli, bolestnými zážitky a tragédií. Bůh nestvořil protiklady, neprožívá konflikt, nestvořil peklo. Přítomnost Božího Syna je určena v Nebi, je to jeho domov, určený Vůlí Boží, neměnnou vlivem času. Iluzi času nelze odstranit Boží Vůli, tím bys popřel sám sebe.

Žiješ v iluzi, že Nebe neexistuje a že peklo, které jsi stvořil je skutečné. To je iluze o tom, že bráníš sám sobě Nebe nalézt.

Dnes zanech iluzí a hledej Pravdu. Třikrát denně po 10 minut žádej, abys spatřil počátek skutečného Světa, který nahradí představy, jenž jsou ti drahé a nemají smysl, myšlenkami pravdivými. Uznej toto a začni cvičení opakováním dnešních myšlenek.

Pak pozoruj několik minut svou mysl a nesmyslný svět, který ti ukazuje a považuješ ho za skutečný. Uvědom si své myšlenky, které považuješ za pravdivé a pak se jich vzdej a sestup pod ně, do Svatého místa, kam nemohou vstoupit.

Pod nimi jsou ve tvé mysli dveře, které jsi nemohl zcela zamknout a ukrýt to, co je za nimi. Hledej tyto dveře a najdi je. Ještě než je otevřeš, řekni si: TEN, KDO HLEDÁ PRAVDU, MUSÍ USPĚT a požádej o úspěch. Nic jiného nemá pro tebe cenu a smysl. Nechtěj nic, co je před těmito dveřmi, jen to, co leží za nimi. Vztáhni ruku a uvidíš, jak se rozletí, je-li tvým jediným záměrem jimi projít. Andělé ti svítí na cestu, temnota mizí a ty stojíš ve Světle čistém a jasném. Vzpomeň si na pravdu o Světle, keré vidíš a na které jsi ve svých snech zapomněl. Dnes musíš uspět, jde s tebou Duch, kterého ti poslalo Nebe, aby tě jednoho dne k nim přivedl a s Jeho pomocí jsi jimi proklouzl do Světla. Dnes je tento den, v němž Bůh plní dávný slib svému svatému Synu a Syn si vzpomíná na svůj slib, který dal Otci. Den Radosti v určený čas a v určeném místě, kde najdeš cíl svého snažení a snažení Světa, které tímto končí.

Během dne si často připomínej dnešní výjimečnou chvíli radosti, kdy opouštíš svůj marný nářek. ČAS SPÁSY NADEŠEL. Dnešní den je čas Milosti pro tebe i svět:

ČAS SPÁSY NADEŠEL

DNES HLEDÁM A NACHÁZÍM VŠE, CO CHCI

NEBOŤ MI TO POSKYTL MŮJ JEDINÝ ÚČEL

KAŽDÝ, KDO HLEDÁ PRAVDU MUSÍ USPĚT

132.

JÁ, JENŽ SETRVÁVÁM TAKOVÝ,

JAKÉHO MĚ BŮH STVOŘIL

OSVOBOZUJI SVĚT, SE OD VŠEHO,

CO JSEM SI O NĚM MYSLEL

JSEM SKUTEČNÝ DÍKY TOMU, ŽE SVĚT SKUTEČNÝ NENÍ

A MĚL BYCH POZNAT SVOU VLASTNÍ SKUTEČNOST

Změnil jsi zdroj svých myšlenek. Tak osvobozuješ svou minulost od toho, co sis myslel dříve a budoucnost od dávných myšlenek, ve kterých jsi hledal to, co chceš najít. A tak zůstává jen přítomnost a v ní je únik, v ní je svět osvobozen a ty toto vysvobození můžeš darovat světu. Když dovolíš, aby minulost byla odstraněna, vyprostíš budoucnost. Zotročil jsi svět ve svých představách svým strachem a uvěznil ho do svých přesvědčení.

Svět sám není ničím. Tvá mysl mu musí dát smysl. Vidíš v něm jen svá přání, o kterých si myslíš, že jsou skutečná. Tento svět, který vidíš jsi tak vytvořil ty. Tvá konečné vysvobození spočívá v tom, že svět, který si nepřeješ, neexistuje. Změň myšlení o tom, co chceš vidět a celý svět se nutně změní podle toho. Myšlenky neopouští svůj zdroj.

Je pýchou, myslet si, žes přišel do světa, jenž je od tebe zcela odloučen, neslyší, co si myslíš a nereagující na tvé myšlenky. Svět neexistuje! Tuto ústřední myšlenku tento kurz učí. Buď ochoten nechat se vést k Pravdě. Můžeš darovat uzdravení, jseš-li připraven pochopit, že svět neexistuje. Díky tomu dostaneš lekci ve formě, ve které jí můžeš uznat a porozumět.

Svět neexistuje, je-li tato myšlenka pravdivá, že svět je tvou představou, pak ho můžeš od všeho, za co jsi ho považoval, osvobodit pouhou změnou myšlenek, které mu daly toto zdání. Vzdáš-li se myšlenek na nemoc, nemocní budou uzdraveni. Vzdáš-li se myšlenek na smrt, mrtví povstanou. Dovolíš-li, aby všechny myšlenky na smrt byly nahrazeny myšlenkami na život.

Jsi takový, jakého tě Bůh stvořil. Neexistuje místo, kde bys mohl trpět, a nemůžeš změnit svůj stav ve věčnosti. A tak nemůže existovat svět času a prostoru, když zůstáváš stále stejný. A tak je poznání tvého Já spásou světa.

Abys svět osvobodil od bolesti, musíš jen změnit myšlení o sobě. Svět není oddělený od tvých myšlenek. Kdyby byl oddělen, neexistuje. Udržuješ jej skutečným svými myšlenkami. Jsi-li takový, jakého tě Bůh stvořil, nemůžeš myslet odděleně od Něj, ani vytvořit nic jiného, než sdílení Jeho Lásky a Věčnosti.

Jsi-li ty skutečný, pak svět,jenž nemůže tvořit, myslet, je neskutečný, neboť nevytváří Boží myšlenky. Myšlenky neopouštějí svůj zdroj. Změň zdroj svých myšlenek a jsi spasen a svět s tebou. Myšlením svých myšlenek udržuješ tento svět ve své mysli. Protože tvé myšlenky tento svět vytvořily, musí jej také osvobodit. Abys mohl poznat jiné myšlenky, jež sdílíš s Bohem. Svět neexistuje proto, že je myšlenkou oddělenou od Boha. Odmítni iluze a přijmi Pravdu. Osvoboď svou mysl a uvidíš osvobozený svět.

Dnes osvobodíme svět od všech planých myšlenek o něm a všem živém v něm. Vše toto, včetně nás není ve světě, ale doma, ve Věčnosti, kterou pro nás určil Otec. Osvobodíme sebe, Syna Božího, který je věčně takový, jakého Bůh stvořil, osvobodíme-li svět od všech iluzí. 2x denně 15 minut začni úvodními větami, pak uvolněně spočiň, aby tvá mysl byla změněna a s ní i svět a tví bratři.

Během dne kdykoliv je zapotřebí řekni:

OSVOBOZUJI SVĚT OD VŠEHO,

CO JSEM SI O NĚM MYSLEL

A VYBÍRÁM SI MÍSTO TOHO

SVOU VLASTNÍ SKUTEČNOST

133.

NEBUDU OCEŇOVAT TO, CO JE BEZCENNÉ

A HLEDÁM JEN TO, CO MÁ HODNOTU

PROTOŽE JEN TO TOUŽÍM NAJÍT

Nežádáš od života mnoho, ale málo. Žádáš tělesné uspokojení, věci, které se dají koupit a věhlas. Tímto žádáš o smutek. Svět ti nemůže dát uspokojení. Vše, co si myslíš, že chceš, můžeš otestovat. Tato zkouška ukáže, jestli tvé touhy mají hodnotu nebo jsou jen náhražkou. Zde jsou kritéria:

1. Existují jen 2 volby, a tak je volba bez dalších alternativ

2. Neexistuje kompromis, co se týká výsledku tvé volby. Nemůžeš chtít jen trochu něčeho, existuje buď vše nebo nic. Zvol si vždy lepší z obou variant.

3. Volba toho, co netrvá věčně je bezcenná. Nic dočasného nemá žádnou hodnotu. Čas nemůže odebrat hodnotu, která je skutečná. To, co slábne a umírá nikdy neexistovalo a nic ti nenabízí. Oklame tě podobou toho, co ti nabízí.

4. Nemůžeš získat tím, že někomu vezmeš. Popíráš tím jeho právo na vše a tak i právo své. Tak si neuvědomíš, co skutečně máš a budeš popírat existenci toho, co máš. Ztráta nemůže nabídnout zisk, ale vždy jen ztrátu.

5. Volba ega je vždy k obraně cílů ega. Pátrej, pro je pro tebe volba důležitá, k čemu slouží?

6. Ego se přestrojuje jen do hezkého pozlátka, jeho cíle jsou ale zřejmé a slouží jinému účelu.

7. Chyby se egu jeví jako hříchy, neboť chce zůstat neposkvrněné a hříchy (chyby) mu ukazují jeho bezcennost. Kdo uchovává cíle ega a slouží jim, chce je odčinit utrpením.

8. Nejtěžší kritérium pro rozhodování je tedy to, co odhalí zastírání ega. Cítíš-li v souvislosti se svých rozhodnutím vinu, dovolil jsi, aby cíle ega se prosadily mezi skutečnými dvěma alternativami. Neuvědomuješ si tak, že existují pouze tyto 2 alternativy (vše a nic) a nevidíš nicotu v tom, co sis vybral.

Vše je buď cenné nebo bezcenné, hodno nebo nehodné úsilí, vynaloženého pro hledání a získávání toho. Výběr je snadný. Složitost jen zamlžuje a skrývá snadnost a jednoduchost rozhodnutí.

Nebe lze dosáhnout bez čehokoliv, s prázdnýma rukama a otevřenou myslí, která nic nemá, aby nalezla vše a mohla si toto nárokovat jako své vlastní.

Dnes se pokusíme dosáhnout tohoto stavu, bez sebeklamu, s upřímnou ochotou ocenit to, co má skutečnou cenu a je to skutečné.

Dvě 15ti minutová cvičení začni úvodními větami. Pak přijmi to, co čeká každého, kdo nezatížen dosáhne brány Nebes, které se před ním otevřou (rozletí)

Kdybys začal shromažďovat zbytečná břemena nebo před sebou viděl obtížné rozhodnutí, rychle řekni:

NEBUDU OCEŇOVAT, CO JE BEZCENNÉ,

PROTOŽE MI PATŘÍ TO, CO CENU MÁ

134.

KÉŽ POCHOPÍM, CO JE ODPUŠTĚNÍ

Odpustit lze jen to, co je nepravdivé, pouze iluze. Protože považuješ své hříchy za skutečné, díváš se na odpuštění jako na podvod. Pak je odpuštění také hříchem. Pak není odpuštění únikem. Představou, že vina je věčná. Neskutečnost hříchu činí odpuštění přirozeným, zdravým a hlubokým uvolněním pro ty, kteří jej nabízí a tichým požehnáním pro ty, jenž jej přijímají. Odpuštění nepodporuje žádné iluze, ale pokládá je k nohám Pravdy, kde zmizí. Mezi iluzemi světa odpuštění jako jediné zastupuje Pravdu. Vidí nicotu iluzí a hledí skrze tisíce jejich podob, dívá se na lež a nedá se oklamat, nedbá šílených výkřiků hříšníků, jenž šílí vinou, dívá se na ně a v klidu říká: Bratře, to, co si o sobě myslíš, není pravdou. Silou odpuštění je ryzí upřímnost. Přehlíží to, co není a otevírá cestu k Pravdě, tím, že rozpouští sen o vině. Jsi svobodný, abys následoval cestu, kterou pro tebe otevírá opravdové odpuštění, neboť když od tebe přijme tento dar jediný Bratr, otevírají se dveře odpuštění pro tebe.

Existuje snadný způsob jak objevit pravé odpuštění a uvědomit si, že jeho dveře jsou dokořán otevřené a kdokoliv může vstoupit. Jsi-li v pokušení obviňovat někoho z hříchu, nedovol aby se tvá mysl zabývala tím, co udělal, protože v tom klameš sám sebe. Místo toho se zeptej: MOHU OBVINIT Z TOHOTO SEBE? - coby Syna Božího, jenž je takovým, jakého ho Bůh stvořil?

Pak uvidíš možnosti své volby v podobě, která dává smysl pro rozhodování a tvá mysl zůstane bez viny a bolesti, taková, jakou ji Bůh zamýšlel a jaká je. Jen lži mohou odsoudit, nevinnost je skutečně jediné, co je. Odpuštění stojí mezi iluzí a pravdou, mezi světem, který vidíš a světem, který je za ním, mezi peklem viny a branou Nebes. Všechny sny o nenávisti, útoku a vině jsou přes most odpuštění přivedeny k Pravdě. Odpuštění jemně probouzí ze snu, že to, co snící viděl nikdy nebylo, nemusí bojovat, aby se zachránil, zabíjet draky, kteří ho zdánlivě pronásledují.

V odpuštění je třeba se cvičit, neboť svět nechápe jeho smysl a nemá žádného průvodce, který by tě naučil této dobročinnosti. Odpuštění spojuje tvou mysl se skutečností v tobě. Aby toto spojení přestalo být odkládáno, budeme dnes procvičovat pravé odpuštění, abychom se v míru a svobodě setkali sami se svou skutečností, osvítíme tak cestu svým bratrům, kteří nás budou následovat do skutečnosti, kterou s nimi sdílíme.

Dnes strávíme 2 x 15 minut s Průvodcem, který chápe smysl odpuštění a jenž byl seslán, aby nás tomu naučil. Požádej ho úvodní větou o pomoc. Pak si vyber jednoho bratra tak, jak tě On nasměruje a vyjmenuj všechny jeho hříchy, které tě napadnou. Nezabývej se tím, jsou-li některé větší a jiné ne. Uvědom si, že jeho „přestupky“ používáš k tomu, abys ochránil svět od všech hříšných myšlenek. Stručně zvaž všechny zlé myšlenky, jenž o něm máš a pak se zeptej:

ODSUZOVAL BYCH SE ZA TO?

Nech ho osvobodit od všech myšlenek o hříchu, které jsi v něm viděl. A nyní jsi připraven na svobodu. Pokud jsi dosud cvičil ochotně a upřímně, začneš cítit pozvednutí, odlehčení na hrudi, hluboký a jistý pocit úlevy. Zbývající čas bys měl prožít úlevu od všech těžkých řetězů, kterými jsi svazoval svého bratra, ale svázal jsi sám sebe. Odpuštění procvičuj po celý den, neboť můžeš často útočit sám na sebe, zapomeneš-li jeho význam. Jakmile se to přihodí, dovol své mysli prohlédnout iluzí, zatímco říkáš:

NECHŤ CHÁPU ODPUŠTĚNÍ TAKOVÉ, JAKÉ JE

OBVIŇOVAL BYCH SE Z TOHO?

NEBUDU TÍMTO ŘETĚZEM SPOUTÁVAT SEBE.

Při všem, co děláš, si připomínej:

NIKDO NENÍ UKŘIŽOVÁN SÁM

A NIKDO NEMŮŽE VSTOUPIT SÁM DO NEBE

135.

JESTLIŽE SE BRÁNÍM, JSEM NAPADEN

Myslíš si, že na tebe někdo útočí,věříš této iluzi a odpovídáš na iluzí útoku obranou. Zacházíš tak s iluzí jako se skutečností a pak je tuto dvojitou iluzi těžké opravit. Přesně to děláš, když plánuješ budoucnost, oživuješ minulost a organizuješ přítomnost dle svých představ a přání. Myslíš, že se musíš chránit před tím, co se děje, neboť to obsahuje něco, co tě ohrožuje. Pocit ohrožení je uznání vlastní slabosti, přesvědčením že existuje nebezpečí, jenž má moc tě vyzvat, aby sis vytvořil náležitou obranu. Na této šílené víře je založen svět – všechny systémy, zákony a tresty, vůdci a bozi, vše slouží k tomu, aby zachovalo pocit ohrožení. Nikdo nechodí světem ozbrojen, nemá-li strach ve svém srdci.

Obrana vyvolává jiný strach, vyplývající z rostoucího strachu. Obrana učinila strach skutečným a dala k němu oprávnění. Svými plány posiluješ svá opevnění, aniž bys věděl co bráníš a proti čemu.

To, co bráníš musí být slabé a může být snadnou kořistí, co se nemůže samo bránit a potřebuje tvou pomoc. Co jiného by bylo takto slabé než tělo, jenž je chabé, vyžaduje neustálou péči a špatně slouží Božímu Synu jako jeho hostitel? Přesto to není tělo, co se strachuje a je předmětem strachu. Má pouze ty potřeby, které mu sám připisuješ. Nepotřebuje žádnou obranu, péči, léky a starost. Buď můžeš hájit jeho život zdmi nebo mu dávat dárky, aby bylo krásné. Pokud stavíš zdi na jeho ochranu, říkáš, že tvůj domov je ohrožen zlodějem času, podléhá zkáze a musíš ho chránit svým životem. Není tento obraz strašlivý? Dokážeš být v míru s tímto pojetím svého domova. Co však dalo tělu právo sloužit ti, než tvá vlastní víra? Je to tvá mysl, jenž dala tělu všechny funkce a postavila jej nad hromádku prachu a vody. Kdo by chtěl něco takového bránit? Je třeba často zdůrazňovat, že tělo nepotřebuje žádnou obranu. Bude silné a zdravé, když ho mysl nezneužije k tomu, že mu bude přikládat vznešené role a úkoly, které nemůže plnit a jsou mimo jeho možnosti a přehnané záměry, kterých by mělo dosáhnout. Tyto směšné, oblíbené pokusy jsou zdrojem mnoha tvých šílených útoků, které na tělo provádíš. Zdá se, že tělo tvé představy nenaplňuje a tak selhává ve tvých nadějích, hodnotách, plánech a snech.

Já, jenž potřebuje ochranu, není skutečné. Tělo, bezcenné, stěží stojící za nejmenší obranu je třeba vnímat jako od tebe odlišné (oddělené), a stane se zdravým, dobře sloužícím nástrojem, pomocí nějž může mysl působit, dokud jeho užitečnost neskončí. Kdo by si ho chtěl ponechat, když jeho užitečnost pomine?

Tím, že bráníš tělo, útočíš na svou mysl. Viděl jsi v něm totiž slabosti, chyby a nedostatky, od nichž si myslíš, že tělo musí být ochráněno. Tak ale neuvidíš svou mysl oddělenou od tělesných podmínek. A tak na tělo uvalíš veškerou bolest, která vychází z pojetí mysli jako omezené, křehké, oddělené od ostatních myslí a od svého vlastního Zdroje. Tyto myšlenky potřebují uzdravit a tělo bude reagovat zdravím, když budou opraveny a nahrazeny pravdou.

Toto je jediná obrana těla, která bude fungovat. Zatímco ty mu nabízíš obranu, ze které nemá žádný prospěch a jen přispívá k úzkosti mysli. Tím neuzdravuješ, ale zbavuješ se naděje na uzdravení tím, že nevidíš, kde naděje leží, aby měla smysl. Uzdravená mysl neplánuje, stará se o plány a také realizuje plány, jenž přijímá skrze naslouchání moudrosti, jenž není její vlastní. Čeká, dokud není poučena o tom, co je třeba udělat a pak to provede. Nezávisí na ní nic, kromě toho, že je schopna plnit úkoly, které jí byly přiděleny. Je si jistá, že jí překážky nemohou zabránit ve splnění jakýchkoliv úkolů, jenž jí byly uloženy, k dosažení jakéhokoliv cíle, jenž jí byl uložen pro dosažení vyššího plánu pro dobro všech.

Uzdravená mysl je zbavena přesvědčení, že musí plánovat, přestože nemůže znát výsledek, který je nejlepší a prostředky, kterými je ho dosaženo, ani rozpoznat problém, který má být vyřešen. Mysl musí ve svých plánech zneužívat tělo, dokud si to neuvědomí. Ale když přijme, že je to pravda, je uzdraveno a nechá ho být. Podrobení si těla pro plány neuzdravené mysli k záchraně sama sebe musí vyvolat v těle nemoc. Je osvobozující pro tělo být prostředkem k vyšším plánům, jenž vysoce přesahují jeho ochranu a potřebují na krátkou dobu jeho službu. V tomto obsahu je zdraví zaručeno. Ve všem, co mysl takto zaměstnává bude zaručeno její zdraví, bude fungovat bezchybně a se silou, která jí za tímto účelem byla dána a nemůže selhat.

Není snadné uvědomit si, že plány, jenž byly iniciovány vlastními silami jsou jen obranou s cílem zničit plány, jenž měly být realizovány. Jsou prostředkem, kterým vyděšená mysl vytvořila svou obranu výměnou za cenu pravdy. U některých forem sebeklamu je popření reality naprosto zřejmé a není těžké si je uvědomit. Plánování ale často není považováno za obranu! Myšlenky zabývající se plánováním pro sebe jsou nastaveny na kontrolu budoucích událostí. Mysl se domnívá, že o ní bude postaráno jen jejím vlastním přičiněním. Důraz je kladem na budoucí čas, aby byl kontrolován zkušenostmi z minulosti a starými přesvědčeními. To přehlíží přítomnost s tím, že minulost naučila již dost na to, aby mysl mohla sama řídit budoucnost. Mysl, která plánuje je zmatena a odmítá dovolit změnu. Co bylo naučeno dříve se stává základem pro její budoucí cíle. Její minulá zkušenost řídí výběr toho, co se má stát. Nevidí, že tady a nyní je vše, co potřebuje k zajištění budoucnosti zcela odlišné od minulosti bez návaznosti na staré myšlenky a nezdravá přesvědčení. Očekávání nehraje žádnou roli pro důvěru v současnosti a směr cesty. Obrana jsou plány, které sis vybral učinit proti pravdě. Jejich účelem je vybrat to, co jsi schválil a ignorovat to, co je v rozporu s tvou vírou ve svou pravdu. Avšak to, co zbylo je vskutku bezvýznamné a nesmyslné. Tvá vlastní realita se stává hrozbou, na kterou útočíš, zakrýváš ji a ukřížováváš.

Vše co se stalo v minulostí, v přítomnosti a co se odehraje v budoucnosti je vlídně připraveno Tím, jehož jediným záměrem je tvé dobro. Je něco, co bys na tomto neměl přijmout? Možná jsi nepochopil Jeho plán, neboť On by ti nikdy nenabízel bolest. Tvá obrana ti nedovolila vidět jeho láskyplné požehnání, zářící na každý tvůj krok. Zatímco jsi plánoval smrt, jemně tě vedl k věčnému životu. Tvá přítomná důvěra v Něj je příslibem budoucnosti nenarušené smutkem, stále se zvyšující radosti, jak se život stává svatým okamžikem v čase, věnujícím svou pozornost nesmrtelnosti. Dovol, aby tvou budoucnost řídila důvěra a ne obrana, a tento život se stal smysluplným setkáním s pravdou, kterou chce tvá obrana zakrýt. Bez obrany se stáváš světlem, které Nebe věčně uznává za své. Povede tě dál po šťastných cestách podle dávného plánu započatého při zrození času. Ti, kteří tě budou následovat připojí své světlo k tvému, jenž se bude zvětšovat, dokud svět nebude osvícen radostí.

Tuto dobu budeme dnes s důvěrou očekávat, neboť je součástí toho, co nám bylo určeno. Budeme si dnes jisti, že vše, co potřebujeme jsme dnes dosáhli. Neplánujme, jak se to má stát, ale uvědomme si, že vše, co potřebujeme pro úsvit pravdy v naší mysli je naše bezbrannost.

Dnes 2x na 15 minut odpočiňme od nesmyslného plánování a každé myšlenky, která blokuje pravdu, aby vstoupila do naší mysli. Dnes budeme namísto plánování přijímat, abychom mohli dávat, místo toho, abychom organizovali. A bude nám vskutku dáno zatímco budeme říkat:

JESTLIŽE SE BRÁNÍM, JSEM NAPADEN

ZATÍMCO V BEZBRANNOSTI BUDU SILNÝ A NAUČÍM SE,

CO MÁ OBRANA SKRÝVÁ

Nic jiného. Bude-li potřeba plánovat, bude ti to řečeno. Nebudou to plány, o nichž sis myslel, že potřebuješ, ani odpovědi na problémy, o kterých sis myslel, že jim čelíš. Jsou to však odpovědi na jiný druh otázky, která zůstává nezodpovězena, avšak její potřeba jí zodpovědět zůstává, dokud nakonec Odpověď nedostaneš.

Všechny tvé obrany byly zaměřeny na nepřijetí toho, co dnes obdržíš a ve světle

radosti z jednoduché důvěry se budeš divit, proč sis kdy myslel, že musíš být chráněn před vyproštěním. Nebe o nic nežádá. Je to peklo, jenž činí přemrštěné požadavky na oběť. Ničeho se dnes nevzdáváš, když bez obrany přicházíš ke svému Stvořiteli takový, jaký skutečně jsi. Tvůj Stvořitel na tebe pamatuje. Dnes si na Něj vzpomeneme. Neboť dnešek je časem zmrtvýchvstání ve tvé spáse. Povstáváš znovu z toho, co se zdálo být smrt a beznadějí. Nyní je v tobě znovuzrozeno světlo naděje, protože nyní přicházíš bez obrany, abys porozuměl své úloze v Božím plánu. Jakou hodnotu ještě mohou mít bezvýznamné plány nebo magická přesvědčení, když jsi přijal svou funkci od Hlasu, který mluví za Samotného Boha? Nesnaž se uspořádat dnešní den, aby byl podle tvého přesvědčení co nejprospěšnější. Neumíš pochopit všechno štěstí, které k tobě přichází bez tvého plánování. Dnes se uč. Celý svět s tebou učiní tento obrovský krok a oslaví s tebou svůj čas Zmrtvýchvstání

Během dne, jak se budou objevovat malé hlouposti, aby vyvolaly tvou obranu a pokusily se tě zapojit do spřádání plánů, si připomeň, že toto je výjimečný den pro učení, a uznej to slovy:

TOTO JE MÉ ZMRTVÝCHVSTÁNÍ.

UDRŽÍM TENTO DEN SVATÝM

NEBUDU SE BRÁNIT, SYN BOŽÍ NEPOTŘEBUJE

OBRANU PROTI PRAVDĚ O SOBĚ

136.

NEMOC JE OBRANA PROTI PRAVDĚ

Nikdo se nemůže uzdravit, nechápe-li, k jakému účelu nemoc se zdá, že slouží. Pak totiž chápe, že její účel nemá smysl. A bez příčiny, smyslu a záměru nemoc nemůže vůbec existovat. Když toto jasné, uzdravení je samozřejmé. Rozptyluje tuto nesmyslnou iluzi stejným přístupem, jakým přivádí všechny iluze k pravdě a pouze je tam nechává zmizet. Nemoc není náhoda. Jako všechny obrany je šíleným nástrojem sebeklamu. Jejím účelem je zakrývat skutečnost, útočit na ni, změnit ji, zbavit ji účinku, zkreslovat ji, překrucovat ji nebo ji zredukovat na hromádku navzájem oddělených částí, které nelze spojit. Záměrem každé obrany je bránit pravdě, aby byla úplná. Zdánlivé části pravdy vypadají, jakoby každá z nich byla sama úplná. Obrana není neúmyslná ani nevědomá. Je tajemnou kouzelnou hůlkou, kterou máváš, když se zdá, že pravda ohrožuje to, čemu věříš. Zdá se,to nevědomé, ale to jen díky rychlosti, s jakou se rozhoduješ toto používat. Ve vteřině, kdy volbu provádíš bys přesně poznal, o co se chceš udělat, a vzápětí pokračuješ ve víře, že jsi toho dosáhl. Kdo jiný než ty hodnotí hrozbu, rozhoduje, že je únik nezbytný, a vytváříš řadu obran pro zmírnění této hrozby, kterou považuješ za skutečnou?

To vše nemůže být děláno nevědomě. Potom však tvůj plán vyžaduje, abys zapomněl, že jsi to vytvořil, takže se zdá, že to přichází zvenku mimo tvůj záměr, že se to děje mimo tvou mysl, s výsledkem, který má na tebe skutečný dopad, aby nebylo odhaleno, že jsi to provedl sám. Tak rychle zapomeneš roli, kterou hraješ při vytváření své „reality“, že obrana je mimo tvou kontrolu. Na co jsi zapomněl, si však můžeš vzpomenout, jsi -li ochoten znovu zvážit rozhodnutí, jenž je dvojnásobně chráněno zapomenutím. Nepamatování si je pouze znamení, že toto rozhodnutí stále platí, je-li tvým přáním. Není tomu tak. Obrana musí učinit skutečnost nepoznatelnou. Na to je zaměřena a právě to dělá. Každá obrana bere fragmenty celku a sestavuje je dohromady bez ohledu na všechny jejich skutečné vztahy, čímž vytváří iluzi celku, který zde není. Je to právě tento proces, který je nebezpečný více než jakýkoliv výsledek. Jsou-li části vytrženy z celku a považovány za oddělené samostatné celky, stanou se symboly žádajícími o útok na celek; účinně uspějí a nebudou již nikdy viděny jako celek. Zapomněl jsi však, že reprezentují jen tvé vlastní rozhodnutí o tom, co by mělo být skutečné a co má nahradit skutečnost.

Nemoc je rozhodnutí. Není to věc, které se ti přihodí zcela nečekaně, což tě činí slabým a přináší ti utrpení. Je to volba, kterou děláš a plánuješ, když na okamžik v tvé vlastní klamné mysli vyvstane na chvíli pravda a zdá se, že celý tvůj svět se připravuje na zhroucení. Teď jsi nemocný, pravda tak může zmizet a nebude již nikdy ohrožovat tvou obranu. Jak si myslíš, že tě může nemoc úspěšné chránit před pravdou? Tím, že dokazuje, že tělo od tebe není oddělené, a tak musíš být ty oddělen od pravdy. Trpíš bolestí, neboť trpí tvé tělo, a v této bolesti jsi se s ním sjednotil. Tak je tvá podivná „pravá“ identita uchována, a podivná, strašidelná myšlenka, že bys mohl být něco víc než tato malá hromada prachu, je umlčena a zklidněna. Vidíš, že tento prach ti může působit utrpení, ochromit tvé končetiny a zastavit tvé srdce, nařídit ti zemřít a přestat být. Tělo je tak silnější než pravda, která tě žádá žít, ale nemůže překonat tvou volbu umřít. Tělo je tak silnější než věčný život, nebe křehčí než peklo a Boží plán spásy pro Jeho Syna rozhodnutého proti jeho vůli, silnější než Jeho Vůle. Jeho Syn je prach, Otec je neúplný a chaos sedí triumfálně na Jeho trůnu. Takové je tvé plánování vlastní obrany. Věříš, že se před těmito nesmyslnými útoky Nebe chvěje, s Bohem, oslepeným tvými iluzemi, pravda se změnila v lež a celý vesmír je zotročen zákony, které na něj tvá obrana uvalila. Přesto ale kdo věří těmto iluzí než ten, kdo je vymyslel? Kdo jiný je může vidět a reagovat na ně, jako by byly pravdivé?

Bůh neví o tvých plánech změnit Jeho Vůli. Vesmír zůstává nepovšimnut si zákonů, o nichž jsi ses domníval, že jej ovládáš. Nebe se neuklonilo peklu, ani život smrti. Můžeš si ale myslet, že zemřeš, budeš trpět nemocí, nebo jakýmkoliv způsobem narušovat pravdu. To, co je stvořeno, stojí mimo tohle vše. Obrana je plán jak porazit to, co nelze napadnout. Neměnné se nemůže změnit. Bezhříšné nemůže hřešit. Taková je jednoduchá pravda. Nevyvolává se moci ani vítězství. nepřikazuje poslušnost, ani se nesnaží dokázat, jak marné jsou tvé žalostné pokusy naplánovat obranu, která by to změnila. Pravda vám chce pouze dá štěstí, pro takový účel je. Možná si trochu povzdechne, když zahodíš

její dary, a přesto ví s naprostou jistotou to, co Bůh chce pro tebe, že musíš být přijat. Právě tato skutečnost ukazuje, že čas je iluze. Čas ti dovolí myslet si, že to, co ti Bůh dal,není právě teď pravda, tak, jak to pravdou musí být. Myšlenky Boží jsou mimo čas. Čas je jen další nesmyslná obrana, kterou sis vytvořil proti pravdě. Přesto, co jej Jeho Vůlí, je zde, a zůstaneš tak, jak tě stvořil.

Pravda má moc daleko přesahující obranu, protože nemohou zůstávat žádné iluze tam, kam bylo pravdě dovoleno vstoupit. A tak přichází do každé mysli, která chce odložit své zbraně,a přestat si hrát s hloupostí. Může se objevit kdykoli; i dnes, pokud rozhodneš cvičit se v uvítání pravdy.

To je dnes náš cíl. Čtvrt hodiny dvakrát denně věnujeme, abychom požádali

pravdu, aby k nám přišla a osvobodila nás. A pravda přijde, protože nikdy

neodešla na rozdíl od nás. Čeká jen na toto pozvání, které jí dnes dáme. Představíme ji s uzdravující modlitbou, abychom nám pomohla povznést se výše

obranu a dovolíme, aby pravda byla taková, jaká byla vždy:

NEMOC JE OBRANOU PROTI PRAVDĚ

PŘIJMU PRAVDU O TOM, ČÍM JSEM

KÉŽ JE MOJE MYSL DNES ZCELA UZDRAVENA

Jakmile se objeví mír a pravda, nahradí boj a marné představy a uzdravení zazáří ve tvé otevřené mysli. Nebudou žádné temné kouty, které může nemoc skrývat a bránit je před světlem pravdy. Tatam budou matné postavy z tvých snů, i jejich temné a bezvýznamné pronásledování .Mysl bude uzdravena ze všech nemocných přání, se kterými se pokoušela nařizovat tělu, aby se jimi řídilo. Nyní je tělo uzdraveno, protože zdroj nemoci se otevřel úlevě. A díky tomu poznáte, že jste dobře cvičili: tělo bys neměl vůbec cítit.. Pokud jste byli úspěšní, nebudeš mít pocit nemoci ani dobrý pocit, pocit bolesti ani potěšení. V mysli není žádná odpověď na to, co tělo dělá. Jeho užitečnost zůstává a nic víc. Možná si neuvědomujete, že toto odstranilo omezení, která jste stanovili tělu podle účelů, které jste na něj uvalili. Když jsou tyto účely odloženy stranou, síla těla vždy bude stačit, aby sloužilo všem skutečně užitečným účelům. Zdraví těla je plně zaručeno, protože není omezeno časem,

počasím ani únavou, jídlem a pitím nebo jakýmikoliv zákony, kterými jsi tělo podmiňoval. Teď už nemusíš dělat nic pro to, aby tělo bylo zdravé, protože nemoc se stala nemožnou. Tuto ochranu je však třeba zachovat pečlivým pozorováním. Pokud dovolíš, aby tvá mysl útočila na tělo myšlenkami, podřizovala jej svému úsudku nebo plánovala útoky proti budoucí nejistotě, znovu jsi umístil sám sebe na nesprávné místo a vytvořil sis fyzickou identitu, která útočí na tělo, protože mysl je nemocná. Pokud k tomu dojde, okamžitě oprav chybu tím, že nedovolíš svou obranu abych ti dále ubližovala. Nenech se zmást tím, co je třeba uzdravit, ale řekni sám sobě:

ZAPOMNĚL JSEM, CO VE SKUTEČNOSTI JSEM,

NEBOŤ JSEM SI SPLETL SVÉ TĚLO SE SEBOU

NEMOC JE OBRANA PROTI PRAVDĚ

JÁ ALE NEJSEM TĚLO

A MÁ MYSL NEMŮŽE ÚTOČIT

A TAK NEMOHU BÝT NEMOCEN

NEJSEM TĚLO, MOJE MYSL TAK NEMŮŽE ÚTOČIT,

TAKŽE NEMOHU BÝT NEMOCNÝ

137.

KDYŽ JSEM UZDRAVEN, NEJSEM UZDRAVEN SÁM.

Dnešní myšlenka zůstává ústřední myšlenkou, na které spočívá spása. Uzdravení je opakem všech myšlenek světa, jež se soustřeďují na nemocí a stavy oddělenosti. Nemoc je ústraním od ostatních a vyhýbání se spojení s nimi. Stává se dveřmi, které jsou zavřené a oddělují já a udržují ho v izolaci a osamocení. Nemoc je izolací.

Neboť zdánlivě odděluje jedno já od všech ostatních, aby trpělo tím, co ostatní já necítí. 3 Dává tělu konečnou moc učinit odloučení skutečným a v samostatné cele věznit mysl, rozštěpenou na části, jež jsou odděleny pevnou stěnou nemocného těla, kterou mysl nemůže zdolat. 3. Svět dodržuje zákony, kterým nemoc slouží, ale uzdravení působí nezávisle na nich. 2 Nikdo nemůže být uzdraven sám. 3 V nemoci musí být oddělen a odloučen. 4 Uzdravení je ale jeho vlastní rozhodnutí být opět uvnitř sjednocen a přijmout své Já se všemi Jeho částmi, nedotčenými a nenapadnutými. 5 V nemoci se jeho Já jeví jako rozdělené a postrádající jednotu, která Mu dává život. 6 Jakmile uvidí, že tělo nemá moc zaútočit na vesmírnou Jednotu Božího Syna, uzdravení bude dosaženo. 4. Nemoc chce dokázat, že lži musí být pravdou. 2 Uzdravení však ukazuje, že pravda je pravdivá. 3 K odloučení, které chce vnutit nemoc, nikdy skutečně nedošlo. 4 Být uzdraven znamená pouze přijmout to, co bylo vždy prostou pravdou a co stále zůstane přesně takové, jaké to vždy bylo. 5 Přesto je očím zvyklým na iluze třeba ukázat, že to, na co se dívají, je nepravdivé. 6 Uzdravení, které pravda nikdy nepotřebuje, pak musí ukazovat, že nemoc není skutečná. 5. Uzdravení by tak mohlo být nazýváno opakem snu, který ruší sen o nemoci ve jménu pravdy, avšak nikoli v pravdě samé. 2 Stejně jako odpuštění přehlíží všechny hříchy, které se nikdy nestaly, uzdravení jen odstraňuje iluze, které se nevyskytly. Stejně jako vyvstane opravdový svět, aby nahradil, co vůbec nikdy neexistovalo, uzdravení jen nabízí náhradu za domnělé stavy a mylné představy, které sny vetkávají do obrazů pravdy.  Nemysli si však, že uzdravování není hodno toho, aby bylo tvou zdejší funkcí. 2 Pro ty, kterým se zdá svět skutečný, se antikrist stává mocnější než Kristus. 3 Tělo se jeví pevnější a stabilnější než mysl. 4 Láska se pro ně stane snem, zatímco strach zůstane jedinou skutečností, kterou je možno vidět, ospravedlnit a plně pochopit. 7. Stejně jako odpuštění odežene každý hřích a opravdový svět zaujme místo světa, který jsi vytvořil, tak také uzdravení musí nahradit fantazie nemoci, které upřednostňuješ před prostou pravdou. 2 Až uvidíš, že nemoc zmizí navzdory všem zákonům, podle kterých musí být skutečná, pak budou tvé otázky zodpovězeny. 3 Těchto zákonů si již nelze déle vážit ani je dodržovat. 8. Uzdravení je osvobození. 2 Ukazuje, že sny nepřemůžou pravdu. 3 Uzdravení je sdíleno. 4 Touto vlastností dokazuje, že zákony jiné než ty, které považují nemoc za nevyhnutelnou, jsou účinnější než jejich chabé protiklady. 5 Uzdravení je síla. 6 Jeho vlídná ruka překonala slabost, a mysli, které byly uvězněny v těle, se mohou svobodně připojit k ostatním, aby byly navěky silné. 9. Uzdravení, odpuštění a radostná výměna světa smutku za svět, kam zármutek nemůže vstoupit, jsou prostředky, kterými tě Duch svatý naléhavě žádá, abys Ho následoval. 2 Jeho vlídné lekce učí, jak snadno můžeš dosáhnout spásy a jak málo cvičení potřebuješ provést, abys dovolil Jeho zákonům nahradit ty, které sis vytvořil, a tak byl uvězněn smrtí. 3 Jeho život se stává tvým vlastním životem, jakmile rozšíříš onu nepatrnou pomoc, o kterou žádá, když tě osvobozuje od všeho, co ti kdy způsobovalo bolest. 10.

Jakmile dovolíš, abys byl uzdraven, uvidíš, že všichni kolem tebe, ti, kteří ti přijdou na mysl, ti, se kterými se stýkáš, i ti, kteří s tebou zdánlivě nemají nic společného, jsou uzdraveni společně s tebou. 2 Asi je všechny nepoznáš a ani si neuvědomíš, jak velký je tvůj dar celému světu, když dovolíš, aby se ti dostalo uzdravení. 3 Nikdy ale nejsi uzdraven sám. 4 Zástupy a ještě další zástupy obdrží dar, který získáš svým uzdravením. 11. Ti, kdo jsou uzdraveni, se stávají nástroji uzdravování. 2 Mezi okamžikem, kdy jsou uzdraveni a kdy je jim dána milost uzdravení, aby ji dávali druhým, neuplyne žádný čas. 3 Co odporuje Bohu, neexistuje, a ten, kdo ve své mysli nepřijme to, co neexistuje, se stává útočištěm, kde si unavení mohou odpočinout. 4 Neboť zde je poskytnuta pravda a k ní jsou přivedeny všechny iluze. . Cožpak bys nechtěl nabídnout Boží Vůli přístřeší? 2 Pouze zveš své Já domů. 3 Je možné toto pozvání odmítnout? 4 Požádej, aby se stalo, co je nevyhnutelné, a vždy uspěješ. 5 Jinou možností je jen žádat, aby bylo, co být nemůže, a v tom nemůžeš uspět. 6 Dnes budeme žádat, aby v naší mysli přebývala pouze pravda a aby se uzdravující myšlenky šířily od toho, co je uzdraveno, k tomu, co teprve uzdraveno být musí, a to s vědomím, že k obojímu dojde najednou. 13. Pokaždé, když odbije hodina, si vzpomeneme, že naší funkcí je dovolit, aby naše mysli byly uzdraveny, abychom mohli přinést uzdravení světu a vyměnili kletbu za požehnání, bolest za radost a odloučení za mír Boží. 2 Nestojí za to věnovat minutu z každé hodiny dávání, abychom obdrželi takovýto dar? 3 Není trocha času, kterou nabídneme, malým výdajem za dar všeho? 14. Na takový dar však musíme být připraveni.

Dnes budeme žádat, aby v naší mysli přebývala pouze pravda a aby se uzdravující myšlenky šířily od toho, co je uzdraveno, k tomu, co teprve uzdraveno být musí, a to s vědomím, že k obojímu dojde najednou.

Proto začneme den tím, že věnujeme deset minut následujícím myšlenkám, a večer jimi také den ukončíme:

KDYŽ JSEM UZDRAVEN, NEJSEM UZDRAVEN SÁM.

A SVÉ VYLÉČENÍ SDÍLÍM SE SVĚTEM,

A TAK MŮŽE BÝT NEMOC ODSTRANĚNA

Z MYSLI BOŽÍHO JEDINÉHO SYNA,

JENŽ JE MÝM JEDINÝM JÁ

Dovol, aby se právě dnes skrze tebe šířilo uzdravení. Zatímco budeš v klidu odpočívat, buď připraven dávat tak, jak přijímáš, ponechat si jen to, co dáváš, a přijmout Slovo Boží, aby nahradilo všechny pošetilé myšlenky, které sis kdy představoval. Nyní jsme se sjednotili, abychom uzdravili vše, co bylo nemocné, a nabídli požehnání tam, kde byl předtím útok. Nenecháme dnes uplynout jedinou hodinu, aniž bychom si vzpomněli na svou funkci a připomněli si svůj účel touto myšlenkou:

KDYŽ JSEM UZDRAVEN, NEJSEM UZDRAVEN SÁM

CHCI POŽEHNAT SVÝM BRATRŮM,

PROTOŽE BUDU UZDRAVEN S NIMI,

STEJNĚ JAKO ONI BUDOU UZDRAVENI SE MNOU

138.

NEBE JE ROZHODNUTÍ, JENŽ MUSÍM UČINIT

MUSÍM SE ROZHODNOUT PRO NEBE

V tomto světě je nebe volbou, protože zde věříme, že existují alternativy mezi kterými si vybíráme. Myslíme si, že všechno má protiklad a to, co chceme si vybíráme. Jestli existuje Nebe, musí tu být i peklo, neboť protiklad je způsob, kterým vytváříme to, co vnímáme a považujeme to za skutečné. Stvoření nezná protiklad. Existuje ale protiklad toho, co je skutečné. Je to právě toto podivné vnímání pravdy, které vytváří zdání, že je to samé zvolit si Nebe, jako vzdát se pekla. Není tomu ve skutečnosti tak. To, co je v Božím stvoření pravdou sem nemůže vstoupit, dokud se to neprojeví v nějaké formě, které může svět porozumět. Pravda se nemůže projevit tam, kde by byla vnímána jedině se strachem. Proto, že by mohla být chybou pravdy a vedla by k iluzím. Protiklad činí pravdu nevítanou a tak nemůže přijít. Volba je viditelným únikem z toho, co se jeví jako protikladné. Rozhodnutí umožňuje, aby se jeden z konfliktních cílů stal cílem úsilí a vynaložení času. Bez rozhodnutí je čas jen mrháním a zbytečným úsilím. Je stráven bez významu a čas plyne bezvýsledně. Není zde žádný smysl pro zisk, ničeho není dosaženo a nic pochopeno. Je potřeba připomenout, že si myslíš, že jsi konfrontován s tisícem voleb, i když opravdu existuje jen jedna. A dokonce i ta pouze vypadá jako volba. Nepleť sám sebe všemi pochybnostmi o tom, kolik nesčetných rozhodnutí by to vyvolalo. Uděláš pouze jedno. A až toto jedno učiníš, pochopíš, že to nebyla vůbec žádná volba. Pravda je pravdou a nic jiného pravda není. Vskutku zde neexistuje žádný protiklad na výběr. Neexistuje žádné protiřečení k pravdě. Výběr závisí na učení. A pravda nemůže být naučena, ale pouze rozpoznána. Její přijetí závisí na rozpoznání a jakmile je přijata, je známa. Ale vědění je nad cíli, které se snažíme učit v rámci tohoto kurzu. Naše jsou cíle výuky, dosažené skrze učení, jak k nim dospět, čím jsou a co ti nabízejí. Rozhodnutí přicházejí z tvého poznání, neboť spočívají v tom, co jsi přijal za pravdu o tom, čím jsi a jaké jsou tvé potřeby. V tomto šíleně složitém světě se Nebe jeví jako forma výběru spíše, než aby byla tím, čí je. Ze všech voleb, který jsi zkoušel učinit je tato nejjednodušší, nejvíce definitivní a prototypem všech ostatních, tou, která vyřeší všechna ostatní rozhodnutí. Kdybys uměl rozhodnout všechny ostatní, tato zůstane nevyřešena. Ale když vyřešíš tuto jedinou volbu, ostatní budou s ní vyřešeny, protože všechna rozhodnutí zakrývají toto jediné tím, že na sebe berou různou formu. Existuje konečná a jediná volba, v níž je pravda přijata nebo popřena.

A tak dnes začneme zvažováním volby, jenž nám stvoření času mělo pomoci učinit. Takový je svatý účel času, přeměněn v záměr, který jsi mu dal ty, byl prostředkem pro demonstraci toho, že peklo je skutečné, naděje byla změněna na zoufalství a představu, že život musí být nakonec přemožen smrtí. Ve smrti samotné jsou protiklady vyřešeny, koncem protikladů je zemřít. A tak spása musí být viděna jako smrt, neboť život je považován za konflikt. Ukončit konflikt je stejné jako ukončit svůj život. Moc těchto šílených přesvědčení může nevědomě narůst do velké intenzity a sevřít mysl do hrůzy a úzkosti tak silné, že nedokáže opustit myšlenku na svou vlastní obranu. Musí být zachráněna před spásou, ohrožuje sama sebe, aby byla zachráněna a magií obrněna proti pravdě. A tato rozhodnutí jsou učiněna nevědomě, abys je udržel v bezpečí neporušené, v izolaci od všech otázek o důvodech a pochybnostech.

Nebe je vědomá volba. Volba nemůže být učiněna, dokud alternativy nejsou přesně viděny a pochopeny. Vše, co je zahaleno ve stínech, musí být pozvednuto k porozumění, aby to bylo znovu souzeno, tentokrát s pomocí Nebes. A všechny chyby v rozsudku, které mysl kdysi učinila musí být zpřístupněny pro opravu, neboť pravda je zamítá jako bezdůvodné. Nyní jsou bez následků (efektů). Nemohou být skrývány, protože jejich nicota byla rozpoznána. Vědomá volba Nebe je stejně jistá, jako skoncování se strachem z pekla, když je pozvednut ochranný štít nevědomí a strach je přinesen na světlo. Kdo se může rozhodovat mezi jasným viděním a nerozpoznaným? Kdo může chybovat v rozhodnutí mezi alternativami, když jen jedna je spatřena jako hodnotná? Druhá je zcela bezcenná, je ale nepředstavitelným zdrojem viny a bolesti? Kdo by váhal udělat dnes takovou volbu? Budeme dnes váhat? Jakmile se dnes probudíme, zvolíme si Nebe a strávíme 5 minut ujištěním, že jsem učinili jediné rozhodnutí, které je rozumné. Uvědomíme si, že jsme učinili vědomé rozhodnutí mezi tím, co je a tím, co není ničím, pouze zdáním pravdy. Její pseudo-bytí přivedené k tomu, co je skutečné je chatrné a transparentní ve světle. Již není nyní děsivé, a to je proč bylo pomstychtivé, nemilosrdné, nenávistné ve strachu, že bude odhaleno, neboť k tomu je nutné zastírání. Nyní je to uznáno jen jako bláznivá, triviální chyba. Než dnes večer zavřeme oči ve spánku, potvrdíme volbu, kterou jsme činili každou hodinu během dnešního dne. Věnujeme posledních 5 minut dnešního bdělého dne prohlášení, se kterým jsme se probudili. Každou prošlou hodinu prohlašujeme znovu naší volbu v krátké tiché chvíli, kterou věnujeme udržování duševního zdraví (zdravého rozumu). A den uzavřeme prohlášením, ve kterém uznáme, že jsme si vybrali jen to, co chceme:

NEBE JE ROZHODNUTÍ, KTERÉ MUSÍM UČIÍNIT

ČINÍM TO NYNÍ A NEZMĚNÍM SVŮJ NÁZOR,

NEBOŤ JE TO JEDINÁ VĚC,

KTEROU CHCI A KTERÁ JE SKUTEČNÁ

139.

CHCI PŘIJMOUT PRO SEBE NÁPRAVU

(ODČINĚNÍ, SMÍŘENÍ, VYKOUPENÍ, POKÁNÍ)

Zde je konec volby. Neboť se dostáváme k rozhodnutí, přijmout se tak, jak nás Bůh stvořil. A co je na výběr, kromě nejistoty, čím tedy jsme? Není zde pochyb, že není na čem stavět, z čeho vyjít. Toto není otázka, ale její zrcadlení. Neexistuje jediný konflikt, který by nepřinášel tuto jedinou, jednoduchou otázku. „Co jsem?“ Kdo by ale mohl položit tuto otázku, mimo toho, kdo odmítl poznat sám sebe? Pouze odmítnutí přijmout sama sebe může vytvořit otázku, která vypadá upřímně. Jediné , co může živá bytost jistě vědět, je to, co je. Z tohoto jediného jistého bodu hledí na , další věci s takovou jistotou, jako na sebe sama. Nejistota o tom, čím musí být je sebeklamem v tak rozsáhlém měřítku, které si lze jen stěží představit. Být naživu a neznat sám sebe, znamená uvěřit, že jsi skutečně zemřel. Pro co je život jiného než pro to, být sám sebou? A co jiného, než ty může být místo toho naživu? Kdo je pochybujícím? Co je ten, kdo pochybuje? Koho se ptá? Kdo mu může odpovědět? On pouze stanovuje, že není sám sebou a proto, jsouc něčím jiným, se stává tázajícím toho, co to je? Přesto by nemohl být nikdy naživu bez toho, že by znal odpověď. Pokud se ptá, jakoby to nevěděl, pouze to ukazuje, že nechce být tím, čím je. Přijal to, neboť žije, odsoudil to a popřel svou hodnotu a rozhodl se, že se nebude znát k jediné jistotě, jejíž prostřednictvím žije.

Stává se tak nejistým ve svém životě, neboť svůj život popřel. Je to kvůli tomuto odmítnutí, proč potřebuješ odčinění (nápravu, vykoupení). Tvé popření nezměnilo to, čím jsi, jen jsi rozštěpil svou mysl na část, která zná pravdu a na část, která jí nezná. Jsi sám sebou, o tom není pochyb. A přece o tom stále pochybuješ. Neptáš se ale, která tvá část může o sobě skutečně pochybovat. Doopravdy to nemůže být tvá část, která pokládá tuto otázku. Proto se ptá toho, kdo zná odpověď. Pokud by to byla část tebe, pak by nejistota nebyla možná. Usmíření (odčinění) napravuje podivnou myšlenku, že je možné pochybovat o sobě a být nejistý tím, čím skutečně jsi. To je hluboké šílenství. Přesto je toto všeobecná otázka světa. Co to znamená nežli to, že svět je šílený? Proč sdílet jeho šílenství ve smutné víře, že to, co je všeobecné je pravdou? Nic z toho, čemu svět věří není pravdou. Je to místo, jehož účel je být domovem, kam mohou přijít ti, jenž tvrdí, že neznají sami sebe a přicházejí pokládat otázku, co jsou. A budou přicházet znovu, do doby, než přijmou Pokání a naučí se, že je nemožné pochybovat o sobě a nevědět, co jste. Od tebe může být požadováno pouze přijetí, protože to, co jsi, je jisté. Je to navždy stanoveno ve svaté Mysli Boží i ve tvé vlastní.

Otázka, na kterou se ptáš, co to musí být, je za všemi pochybnostmi a je veškerým důkazem, že potřebuješ ukázat, že věříš rozporu že neznáš to, co se ti nemůže podařit nevědět. Nevěříš tomu, co vědět musíš. Je to otázka nebo prohlášení, které popírá své vlastní tvrzení. Nedovolme, své svaté mysli, aby se zabývala nesmyslným uvažováním, jako je toto. Máme zde poslání (úkol), nepřišli jsme posílit šílenství ve které jsme kdysi uvěřili. Nezapomeňme na cíl, který jsme přijali. Přišli jsme získat více, než jen naše štěstí. To, co přijímáme že jsme, hlásá to, čím musí být spolu s námi každý. Nezklam své bratry, nebo zklameš sám sebe. Neuspějí-li tví bratři, selhal jsi i ty. Láskyplně se na ně podívej, aby poznali, že jsou součástí tebe a a ty jich. To učí Usmíření a ukazuje, že Jednota Božího Syna není napadena jeho domněnkou, že neví, co je.

Dnes přijímáme usmíření ne proto, abychom změnili realitu, ale pouze proto, abychom přijali pravdu o sobě a šli svou cestou radostně oslavujíc nekonečnou Lásku Boží. Což je jen to, co jsme a co se po nás žádá. Pouze to však dnes budeme dělat. Pět minut ráno a pět minut večer věnujeme prozkoumání toho, co je náš úkol:

MOU VŮLÍ JE PŘIJMOUT NÁPRAVU (USMÍŘENÍ) PRO SEBE,

NEBOŤ TÍM ZŮSTÁVÁM TAKOVÝ, JAKÉHO MĚ BŮH STVOŘIL

Nepřišli jsme o vědění, které nám dal Bůh, když nás stvořil jako sebe. Můžeme si na to vzpomenou za každého, neboť ve stvoření jsou všechny mysli jako jedna. A v naší paměti je vzpomínka, jak drahými jsou pro nás naši bratři v pravdě, jak moc je část nás součástí každé mysli, kolik v nás mají víry a jak je Láska našeho Otce všechny zahrnuje. S díky k celému stvoření a ve jménu Stvořitele a Jeho Jednoty se všemi aspekty stvoření vyjadřujeme oddanost naší věci dnes každou hodinu tím, že odložíme všechny myšlenky, které nás chtějí odvrátit od našeho svatého cíle. Nechť je tvá mysl po několik minut vyčištěna od všech bláznivých pavučin, jenž by spřádá svět kolem svatého Syna Božího. A poznej křehkost řetězů, jenž zdánlivě udržují tvou znalost sebe sama oddělenou od tvého vědomí, když říkáš:

CHCI PŘIJMOUT NÁPRAVU USMÍŘENÍM

PRO SEBE I SVÉ BRATRY

ZŮSTAL JSEM TAKOVÝ,

JAKÉHO MĚ BŮH STVOŘIL

140.

JEN SPÁSA SE DÁ PROHLÁSIT ZA UZDRAVENÍ

„Léčení“ je slovo, které nelze použít na žádný léčebný prostředek, jenž svět akceptuje jako užitečný. To, co svět chápe jako terapeutické je jen to, co činí tělo lepším. Když se snaží léčit mysl, nevidí žádnou oddělenost od těla, o němž si myslí, že v něm mysl existuje. Jeho formy léčení musí tedy nahrazovat iluzi iluzí. Jedno přesvědčení o nemoci se mění na jinou podobu. A takto se také vnímá i sám pacient. Není uzdraven. Měl jen sen o tom, že je nemocný a v tomto snu našel magickou formuli, která ho uzdravila. Přesto nebyl probuzen ze snu a tak jeho mysl zůstala přesně taková, jaká byla. Neviděl světlo, jenž by ho probudilo a ukončilo sen. Jaký rozdíl způsobí obsah snu ve skutečnosti? Člověk buď spí, nebo je probuzen. Neexistuje nic mezi tím. Šťastné sny, jenž přináší Duch Svatý jsou odlišné od snění světa, kde může člověk pouze snít o tom, že je probuzen. Tyto sny o odpuštění dovolí mysli vnímat, že nezpůsobují žádnou formu spánku, takže snící sní jiný sen. Tyto sny jsou posly úsvitu pravdy v mysli. Vedou ze spánku k pozvolnému probuzení, takže sny odcházejí. A takto léčí navěky.

Usmíření (náprava, vykoupení) léčí jistě a vyléčí všechny nemoci. Mysl, jenž chápe, že nemoc nemůže být ničím jiným, než snem, nemůže být oklamána jakoukoliv formou, kterou sen má. Nemoc nemůže přijít tam, kde není vina,

neboť je jen jinou formou viny. Usmíření neléčí nemocné, protože není lékem. Odstraňuje jen vinu, která nemoc umožňuje. A tím vskutku léčí. Neboť nemoc odešla a nezbylo nic, proč by se měla vrátit. Mír bude s těmi, jenž byli vyléčeni v Bohu, a ne v marných snech. Neboť léčení musí vyjít ze svatosti a svatost nemůže být nalezena tam, kde je uchováván hřích. Bůh přebývá ve svatých chrámech a je uvězněn tam, kam vstoupil hřích. Přesto není místa, kde by nebyl. A tak hřích nemůže mít žádný domov, kde by se schoval před jeho dobrodiním. Není místa, kde by nebyla svatost a tak hřích a nemoc nemají kde setrvávat. Toto je myšlenka, která léčí. Nedělá rozdíly v nemožnosti.

Ani nehledá, aby uzdravila to, co není nemocné, nedbajíc, kde potřeba uzdravení je. Toto není kouzlení. Je to jen odvolání se k pravdě, jenž nemůže selhat v uzdravení a uzdravuje navěky. Není to myšlenka, která by posuzovala iluzi podle její velikostí, vážností nebo čehokoliv, co souvisí s podobou, kterou si bere. Soustřeďuje se jen na to, co to je, a poznání, že žádná iluze nemůže být skutečná.

Nepokoušejme se dnes hledat léčení toho, co nemůže trpět nemocí. Léčení musí být žádáno tam, kde je a potom použito na to, co je nemocné, aby to mohlo být uzdraveno. Neexistuje žádný léčebný prostředek určený světem, který by uskutečnil jakoukoliv změnu. Mysl, jenž přivádí iluze k pravdě je vskutku změněna. Neexistuje jiná změna než tato. Neboť jak se může jedna iluze lišit od druhé jen ve vlastnostech, jenž nemají žádnou podstatu, žádnou skutečnost, žádný střed a nic, co je skutečně odlišné?

Dnes žádáme změnu našeho myšlení o příčině nemoci, neboť hledáme vyléčení všech iluzí a ne jen jejich výměnu za jiné. Dnes budeme zkoušet nalézt zdroj léčení, jenž je v našich myslích, neboť ho tam pro nás umístil náš Otec. Není od nás vzdálenější, než my sami. Je tak blízko nás, jako naše vlastní myšlenky. Tak blízko, že je nemožné jej ztratit. Potřebujeme ho ale hledat a musí být nalezen. Nemůžeme se dnes zmýlit v tom, co se nám jeví jako nemocné. Dnes půjdeme za všechna zdání (podoby) a dosáhneme zdroje léčení, jenž zahrnuje vše. Uspějeme v té míře, do jaké si uvědomíme, že zde nemůže být smysluplný rozdíl mezi tím, co je nepravdivé a stejně nepravdivé. Není zde nic odstupňováno a nejsou tu žádná přesvědčení že to, co neexistuje je v nějaké podobě pravdivější než v jiných formách. Všechny jsou falešné a mohou být vyléčeny proto, že nejsou pravdivé. A tak odložíme stranou všechny amulety, naše kouzla a medicíny, naše mantry a chvilky magie, ať už jsou v jakékoliv podobě. Budeme klidní a naslouchající Hlasu uzdravení, jenž bude léčit všechny nemoci jako jednu, obnovujíc zdravou mysl Božího Syna. Žádný jiný hlas než právě tento nemůže léčit. Dnes uslyšíme jediný hlas, který k nám mluví z pravdy, kde všechny iluze končí a mír se vrací k věčnosti, tichému domovu Božímu. Probudili jsme jeho slyšení a necháme jej mluvit k nám 5 minut na začátku dne a opět mu budeme naslouchat posledních 5 minut večer před spaním. Naší jedinou přípravou je odložit stranou naše rušivé myšlenky, ne jednotlivě, ale všechny najednou jako jednu. Všechny jsou stejné. Nepotřebujeme mezi nimi dělat rozdíly a oddalovat tak čas, kdy uslyšíme našeho Otce k nám mluvit. Slyšíme ho právě teď, přicházíme dnes za ním. S prázdnýma rukama. Bez ničeho, na čem bychom lpěli, s pozvednutými srdci naplněnými radostí a s naslouchající myslí se modlíme:

JEN SPÁSA SE DÁ PROHLÁSIT ZA UZDRAVENÍ

PROMLUV K NÁM OTČE, ABYCHOM BYLI UZDRAVENI

A POCÍTILI JSME, ŽE NÁS SPÁSA ZAHALILA

NĚŽNOU OCHRANOU A MÍREM TAK HLUBOKÝM,

ŽE ŽÁDNÁ ILUZE NEMŮŽE RUŠIT NAŠI MYSL

ANI NÁM DOKÁZAT, ŽE JE SKUTEČNÁ

Toto se dnes budeme učit a říkat naši modlitbu pro uzdravení každou hodinu po 1 minutu, jakmile hodina udeří, abychom slyšeli odpověď na naši modlitbu, která nám bude dána, až se připojíme k tichu a radosti.

Toto je den, kdy k nám přijde uzdravení. Toto je den, kdy končí oddělenost a my si vzpomeneme, Kdo skutečně jsme.