151.

VŠE JE OZVĚNOU BOŽÍHO HLASU

VŠE JE OZVĚNOU HLASU, JENŽ MLUVÍ JMÉNEM BOHA

Nikdo nemůže soudit podle dílčích důkazů. To není soud. Je to jen názor založený na nevědomosti a pochybnostech. Jeho zdánlivá jistota je pouze pláštěm nejistoty, kterou může zakrývat. Jeho obrana vypadá silně a přesvědčivě a bez pochyb, neboť všechny pochyby jsou pod ním skryty. Zdá se, že nepochybuješ o světě, který vidíš. Neptáš se, co je ti ukazováno skrze oči těla. Ani nezkoumáš, proč tomu věříš, i když jsi již poznal, že tvé smysly klamou. To, že jim věříš do posledního detailu, jenž ohlašují je dokonce ještě podivnější, když se zastavíš aby sis uvědomil, jak často svědčily chybně. Proč bys jim měl tak neúměrně věřit? Pro co jiného, než pro zásadní pochybnosti, které bys rád skryl a překryl tak jistotou? Jak můžeš soudit? Tvůj soud je založen na svědectví, jenž ti nabízí tvé smysly. Žádné svědectví nebylo nikdy falešnější než toto. Avšak co jiného soudíš, než svět, který vidíš? Uskutečnil jsi ubohou víru v to, co přináší tvé oči a uši. Myslíš si, že tvé prsty se dotýkají reality a uzavřel ses před pravdou. Toto je uvědomění, jak ho chápeš a myslíš si, že je více skutečné, než to, co je dosvědčováno Věčným Hlasem, jenž mluví jménem Boha Samotného. Může toto být úsudek? Často jsi pobízen, aby ses zdržel soudu. Ne proto, aby ti byl odepřen tvůj nárok. Nemůžeš soudit. Můžeš pouze věřit v soudy ega, jenž jsou všechny falešné. Ego vede pečlivě tvé smysly k tomu, aby ti dokázalo, jak jsi slabý, bezmocný a vystrašený, znepokojený ze spravedlivého trestu, zčernalý hříchem, ubohý ve svých pocitech viny. Promlouvá o tom to, co by chtělo být hájeno, že je tvým vlastním já. A ty věříš se zarytou jistotou, že tomu tak je. Přesto pod tímto zůstávají skryty pochybnosti, že sám nevěříš tomu, co tak přesvědčivě ukazuješ jako skutečnost. Je to samotné přesvědčení o já, které odsoudilo samo sebe. A vidí vinu uvnitř sebe. V tobě vidí jen svoje vlastní zoufalství. Neposlouchej jeho hlas. Svědci jenž ti posílá, aby ti dokázalo, že je to tvé zlo, nejsou pravdiví a s jistotou mluví o tom, co sami neví. Tvá víra v ně je slepá. Neměl bys sdílet pochyby, kterými tě jejich pán nemůže zcela přemoci. Myslíš si, že pochybovat o jeho poddaných znamená pochybovat o sobě. Přesto se musíš naučit, že ti pochybování o důkazech bude pročišťovat cestu k poznání sebe a dovolí tak Hlasu, jenž mluví za Boha Samotného být Soudcem toho, co je hodno tvé vlastní víry. Nebude ti říkat, že tvůj bratr by měl být posuzován podle toho, co v něm vidí tvé oči ani podle toho, co jeho ústa říkají tvým uším ani podle toho, co o něm říká dotek tvých prstů. Míjí takovéto zbytečné, neužitečné svědky, kteří přináší k Synu Božímu jen falešná svědectví. Rozpozná jen to, co Bůh miluje a ve svatém světle toho, co vidí a před nádherou, kterou On spatří zmizí všechny sny ega o tom co jsi. Nech Jej být Soudcem toho, co jsi, protože On má jistotu, ve které nejsou pochybnosti. Neboť ona spočívá v Jistotě tak velké, že pochyby ztrácí význam před Jeho tváří. Kristus nemůže o sobě pochybovat. Hlas, jenž mluví jménem Boha jej může jen ctít, radujíc se z Jeho dokonalé, věčné bezhříšnosti. Ten, kdo měl být souzen se může jen smát před vinou, neochoten si dále hrát s hračkami hříchu, svědky těla, před extází Kristovy svaté tváře. A takto tě On soudí. Přijmi Jeho Slovo o tom, kdo jsi, neboť On přináší svědectví o tvém překrásnému stvoření a Mysli, jejíž Myšlenka stvořila tvou skutečnost. Jaký význam má tělo pro Toho, jenž zná slávu Otce a Syna? Jaký šepot ega může slyšet? Co Jej může přesvědčit o tom, že tvé hříchy jsou skutečné? Dovol Mu být také Soudcem všeho, co vypadá, že se ti v tomto světě děje. Jeho lekce ti umožní překlenout propast mezi iluzí a pravdou. On odstraní veškerou víru v to, žes byl umístěn v bolesti, katastrofě, utrpení a ztrátě. On ti dává vizi, jenž se může dívat za tato chmurná zdání a může spatřit vlídnou tvář Krista v každém z nich. Již nebudeš více pochybovat o tom, že k tobě, jenž jsi milován Bohem, může přicházet jen dobro, neboť On bude soudit všechny události a učit tě jedinou lekci, která je obsažena ve všech. Vybere z nich ty prvky, které obsahují pravdu a přehlédne ta hlediska, jenž odráží nečinné sny. A uvidíš lásku za každou nenávistí, stálost ve změně, čistotu v hříchu a jen Nebe, jak žehná světu. Takové je vzkříšení, neboť tvůj život není součástí ničeho, co vidíš. Tvůj život stojí mimo tělo a svět, mimo jakéhokoliv svědectví o nesvatosti, ve Svatosti, svatý sám o sobě (bez ničeho). Jeho Hlas by k tobě měl promlouvat Ve všem a v každém a o ničem jiném než tvém Já a tvém Stvořiteli, jenž je Jedno s Ním.. A tak uvidíš svatou tvář Krista ve všem a neuslyšíš jiný zvuk ve všem než ozvěnu Božího Hlasu.

Dnes procvičujeme beze slov, kromě počáteční chvíle, kterou strávíme s Bohem.

Tuto dobu uvedeme pouze jediným pomalým opakováním myšlenky, kterou den začne. Pak sledujme své myšlenky, obracející se tiše k Tomu, jenž v nich vidí prvky pravdy. Dovolme mu ocenit každou z myšlenek, která do mysli přichází, odstranit prvky snů a vrátit je zpět jako očištěné myšlenky, jenž nejsou v rozporu s Vůlí Boží. Dej mu své myšlenky a On je vrátí zpět jako zázraky, které radostně prohlásí za úplné a štěstí Boha bude štěstím Jeho Syna jako důkaz Jeho věčné Lásky. A jak je každá myšlenka takto přeměněna, přijímá léčivou sílu z Mysli, která v ní uviděla pravdu a nebyla oklamána tím, co bylo klamně přidáno. Všechna vyfantazírovaná témata jsou pryč a to, co zůstalo je sjednoceno v dokonalém Myšlení, jenž nabízí svou dokonalost všude.

Věnuj 15 minut po probuzení a ochotně 15 minut předtím, než půjdeš spát. Tvá služba začne, jakmile všechny tvé myšlenky budou očištěny. Tak jsi učen jak učit Syna Boha svaté lekci jeho posvátnosti. Nikdo nemůže selhat, slyšíc že Hlas, mluvící jménem Boha ctí Božího Syna. A každý se bude dělit o myšlenky s Tebou, jenž jsi byl vzkříšen ve své mysli.

A takové je tvé „zmrtvýchvstání“ - velikonoce. A tak dej dar sněhobílých lilií světu, výměnou za svědky hříchu a smrti. Prostřednictvím tvé proměny je svět vykoupen a radostně osvobozen od viny. Dnes pozvedneme naše znovuoživené mysli v radosti a vděčnosti Jemu, Kdo obnovil naši zdravou mysl a každou hodinu si vzpomeneme na Toho, Kdo je spásou a vysvobozením. Tak, jak vzdáváme díky, svět se sjednocuje s námi a šťastně přijímá naše svaté myšlenky, jenž opravilo Nebe a očistilo. Nyní konečně započala naše služba, aby šířila po celém světě radostnou zprávu, že pravda nevlastní iluze a Mír Boží patří skrze nás každému.

152. LEKCE 

MÁM MOC SE ROZHODOVAT

ROZHODUJI SE PRO PRAVDU O SOBĚ

Nikdo nemůže trpět ztrátou, bez svého vlastního rozhodnutí. Nikdo netrpí bolestí kromě toho, kdo si tento stav pro sebe zvolil. Nikdo nemůže truchlit nebo se strachovat ani se považovat za nemocného, nejsou-li toto výsledky, které si přeje. A nikdo neumírá bez svého vlastního svolení. Stane se jen to, co představuje tvé přání a nic z toho, co jsi si zvolil není opominuto. Je to tvůj svět, kompletní ve všech detailech. A to je pro tebe celá tvá skutečnost. A jenom v tom je zde spása. Možná věříš tomu, že tento postoj je extrémní a příliš povšechný, než aby byl pravdou. Avšak může mít pravda výjimky? Když máš dar všeho, může být ztráta skutečná? Může být bolest součástí míru nebo smutek součástí radosti? Může strach a nemoc vstoupit do mysli, kde přebývají láska a dokonalá svatost? Pravda musí být se vším všudy, aby byla pravdou. Nepřijímej žádné protiklady ani výjimky, neboť bys zcela protiřečil pravdě. Spása je poznáním, že pravda je pravdou a nic jiného pravda není. Toto jsi již slyšel, možná jsi ale nepřijal obě části toho. Bez první nemá druhá význam. Ale bez druhé není již první pravdivá. Pravda nemůže mít protiklad. To nemůže být nikdy dost často opakováno a promýšleno. Neboť pokud to, co není pravdivé je pravdou tak, jako to co je pravda, pak je část pravdy je falešná. A pravda tak ztratila svůj význam. Nic než pravda nemůže být pravdou a co je nepravdivé je nepravdou. Toto je sice nejjednodušší, ale nejpodivnější rozlišení. Ne ale proto, že je to obtížné rozlišit. Je to ukryté za rozsáhlou škálou rozhodnutí, o kterých se ti zdá, že nejsou naprosto tvé vlastní. A tak se pravda ukazuje, jakoby měla hlediska, která jsou uváděna v protiklad, do protikladů je ale uvádíš ty. Jakého tě Bůh stvořil, takový musíš zůstat neměnný, s přechodnými pomíjivými stavy, definovanými jako nepravda. To zahrnuje veškeré střídání pocitů, změny v podmínkách týkajících se těla a mysli, uvědomování si a každou odezvu. Toto vše-zahrnování, udržuje pravdu oddělenou od klamu a lež udržuje oddělenou od pravdy takové, jaká je. Není divné, že věříš, že uvažování, kterým jsi stvořil svět jenž vidíš, je namyšlené. Bůh ho nestvořil. Tím si můžeš být jist. Co On může vědět o pomíjivosti, hříšnosti, vině, starostech, utrpení, osamělosti a mysli, jenž musí žít v těle, které musí zemřít? Ty Ho ale obviňuješ z šílenství tím, že si myslíš, že vytvořil svět, ve kterém vidíš tolik věcí, které jsou skutečné. On není šílený. Přesto jedině šílenství vytváří svět, jako je tento. Myslet si, že Bůh stvořil chaos odporující Jeho Vůli, vymyslel protiklady k pravdě a trpí smrtí aby zvítězil nad životem, to vše je arogancí. Pokora by měla okamžitě vidět, že tyto věci nejsou od Něho. A můžeš vidět to, co Bůh nestvořil? Myslet si, že můžeš, znamená věřit, že můžeš vnímat to, co Bůh nechtěl, aby bylo (co nebylo Jeho Vůlí, aby bylo). A může být něco více namyšlené než toto? Buďme dnes vskutku pokorní a přijměme, že to co je, jsme stvořili my. Máme sílu se rozhodovat. Rozhodněme se ale přijmout své oprávněné místo jako spolutvůrce vesmíru a vše, co jsi vytvořil svým myšlením zmizí. Pak vzroste k uvědomění to, co tu vždy bylo, věčně takové, jaké je nyní. A nahradí to všechny sebeklamy, které jsi vytvořil, aby sis přisvojil oltář Otce a Syna.

Dnes cvičíme pravou pokoru, vzdání se klamného předstírání, kterým se ego pokouší dokázat povýšenost (aroganci). Jen ego umí být povýšené. Pravda je pokorná v přiznání své mohutnosti, její neměnnosti a věčné úplnosti, jsouc dokonalým, vše-zahrnujícím Božím darem svému Synovi. Odkládáme povýšenost, která říká, že jsme vinni, hříšní a ustrašení, stydíc se za to, co jsme a pozvědněme místo toho naše srdce v pravé pokoře k Tomu, kdo nás stvořil neposkvrněné takové, jakým je On sám v síle a lásce. Síla rozhodnutí je naše, a my přijímáme od Něho to, čím jsme a pokorně poznáváme Božího Syna. Poznat Božího Syna znamená také, že budou všechny koncepty o sobě odloženy stranou a rozpoznány jako nepravdy. Jejich nadutost byla pochopena a v pokoře záře Božího Syna jsou radostně přijaty jako naše vlastní jeho vlídnost (jemnost), dokonalá bezhříšnost, Láska jeho Otce, jeho právo na Nebe a jeho vysvobození z pekla. Nyní se s potěšením připojujeme k uznání, že lži jsou nepravdivé a jen pravda je pravdou (skutečná). Jakmile se vzbudíme, myslíme na pravdu samotnou a strávíme 5 minut cvičením svým způsobem, dodávajíc odvahu své vystrašené mysli tímto prohlášením:

MÁM MOC SE ROZHODOVAT

DNES PŘIJMU SEBE TAKOVÉHO,

JAKÉHO MĚ STVOŘILA VŮLE MÉHO OTCE

Pak budeme čekat v tichu, vzdávajíc se všech sebeklamů, s pokorou, jaké jsme schopni požádáme naše Já, aby se nám odhalilo. A ten, kdo nikdy neodešel přijde opět do našeho vědomí, vděčný za obnovení svého domova v Bohu tak, jak byl míněn, aby byl. Trpělivě na něj čekej celý den a každou hodinu ho přivítej se slovy, kterými jsi den začal a uzavři den se stejným pozváním svého Já. Boží hlas odpoví, neboť mluví za tebe a tvého Otce. On nahradí všechny tvé zběsilé myšlenky mírem Božím, všechny sebeklamy Boží pravdou a všechny tvé iluze o sobě Božím Synem.

153.

V MÉ BEZBRANNOSTI SPOČÍVÁ MÉ BEZPEČÍ

Ty, kdo se cítíš ohrožen tímto měnícím se světem, jeho vrtkavým štěstím, nemilosrdnými vtipy, strohými vztahy a všemi jeho „dary“, které pouze půjčuje, aby je opět odejmul, zúčastni se této lekce velmi pečlivě. Svět neposkytuje žádné bezpečí. Je zakořeněn v útoku a všechny jeho „dary“ zdánlivého bezpečí jsou obelhávajícími klamy. Jen útočí a znovu z útočí. Žádný mír mysli není možný tam, kde hrozí takto nebezpečí. Takový svět pouze umožňuje povstat obraně. Neboť hrozba přináší hněv, hněv způsobuje útok, který vypadá rozumně, spravedlivě vyprovokovaný, přinášející spravedlivou sebeobranu. Avšak obrana je dvojnásobnou hrozbou. Neboť to nasvědčuje slabosti a nastavuje systém obrany, který nemůže fungovat. Nyní jsou slabí ještě více podlomeni, neboť existuje zrada samotná a ještě větší zrada uvnitř. Mysl je zmatená a neví, kam se obrátit, aby našla únik z těchto představ. Vypadá to, jako když se kruh točí rychle v jiném svazujíc ho a jiný v něm, dokud naděje na únik nezmizí. Útok, obrana, obrana, útok se staly kruhy hodin a dnů, jenž mysl svazují ocelovými obručemi s železným kováním a vrací mysl zpět na začátek.

Zdá se, že to je bez ustání, bez konce, stále se stahující sevření uvězněné mysli.

Obrana je nejdražší ze všech cen, kterou může ego vymáhat. V ní leží šílenství v podobě tak chmurné, že naděje na zdravou mysl se jeví jako planý sen, přesahující všechny možnosti. Pocit ohrožení podpořený světem je tak hluboký a daleko za posedlostí a s takovou intenzitou, jenž si neumíš představit, že nemáš žádné tušení o vší devastaci, kterou způsobil. Jsi jeho otrokem, nevíš, co děláš z obavy z něj. Nechápeš, jak moc jsi byl obětován ty, kdož cítíš jeho železná pouta kolem svého srdce. Neuvědomuješ si, co jsi udělal sabotáží (úmyslné poškození) svatého Míru Boha svým obranným postojem. Neboť hleď, Syn Boha jako oběť útoku fantazií, snů a iluzí, které vytvořil, přesto bezmocný v jejich přítomnosti potřebuje obranu před stále větším množstvím představ a snů, které jej těší iluzí jejich bezpečnosti. Bezbrannost je síla. Vypovídá o rozpoznání Krista v tobě. Snad si vzpomeneš na připomínku v textu, že volba je vždy dělána mezi silou Krista a tvou vlastní slabostí, viděnou odděleně od Něj. Bezbrannost nemůže být nikdy napadena, neboť rozpoznala sílu tak velkou, že útok by byl bláznovstvím nebo hloupou hrou unaveného dítěte kterou možná hraje když se stane příliš ospalé, aby si vzpomnělo, co chtělo. Bránění se je slabostí. Prohlašuje, že jsi popřel Krista a přicházíš se bát hněvu jeho Otce. Co tě nyní může zachránit před tvým bludem, rozzlobeného Boha, jehož strašný obraz myslíš, že vidíš v díle všeho zla světa? Co jiného, než iluze ti nyní mohou bránit, když je to jen iluze, s čím bojuješ? Dnes nebudeme hrát takové dětské hry. Neboť náš pravý účel je spasit svět a neměli bychom měnit nekonečnou radost, kterou nám nabízí naše funkce za bláznivost. Nedovolíme našemu štěstí sklouznout, selhat jen proto, že kousek nesmyslného snu protnul naše mysli a my jsme si spletli postavy v něm s Božím Synem a tento malý okamžik s věčností. Dnes hledíme za minulé sny a poznáváme, že nepotřebujeme žádnou obranu,neboť jsme stvořeni nenapadnutelnými, bez jakýchkoliv myšlenek, nebo přání nebo snů, v nichž by měl útok nějaký význam. Nyní se nemůžeme bát, neboť jsme za sebou zanechali všechny strachuplné myšlenky. A v bezbrannosti stojíme bezpeční s klidnou jistotou našeho bezpečí, jistí si spásou, jistí, že naplníme náš vybraný účel, když naše služba šíří své svaté požehnání po celém světě.

Na chvíli buď tichý a pomysli v tichu jak svatý je tvůj účel, jak bezpečně odpočíváš, nedotknutelný v jeho světle. Boží služebníci si vybrali, že pravda je s nimi. Kdo je svatější než oni? Kdo si může být jistější,že jeho štěstí je plně garantováno? A kdo by mohl být ještě více chráněn? Jakou obranu by snad mohli potřebovat ti, kdo jsou mezi Bohem vyvolenými skrze Jeho volbu a také svou vlastní? Je funkcí služebníků božích pomáhat svým bratrům vybrat si to, co si vybrali oni. Bůh vyvolil všechny, ale jen někteří si uvědomili, že Jeho Vůle je jejich vlastní. A dokud se ti nepodaří učit to, co jsi se naučil, spása čeká a temnota drží svět v neradostném vězení. Ani nezjistíš, že světlo k tobě přišlo a tvůj únik byl dokončen. Neboť neuvidíš světlo, dokud ho nenabídneš všem svým bratrům, zatímco jej oni vezmou z tvých rukou, takže ho rozpoznáš také jako své vlastní. Spása může být považována za hru, kterou hrají šťastné děti. Byla navržena Tím, Kdo miluje své děti, a kdo by rád nahradil jejich strachuplné hračky, radostnými hrami, jenž je učí, že hra na strach je pryč. Jeho hra dává pokyny vedoucí ke štěstí, neboť zde není nikdo poražen.

Každý, kdo hraje, musí vyhrát a jeho vítězstvím je zajištěn zisk pro každého. Hra na strach je odložena, jakmile děti poznají výhody, které spása přináší. Buďte nyní šťastni vy, kteří jste hráli na to, že jste beznadějně ztraceni, opuštěni svým Otcem, ponecháni sami v teroru světa plného strachu, šíleného hříchem a vinou. Tato hra skončila. Nadešel tichý čas, ve kterém se vzdáme hraček viny a navždy zamkneme naše podivné a dětinské myšlenky na hřích před čistou a svatou myslí nebeských dětí a Božího Syna. Zastavíme se ještě na chvíli, abychom hráli naši finální, šťastnou hru na této zemi. A potom zaujmeme své oprávněné místo tam, kde pravda setrvává a hry jsou bezvýznamné. A tak příběh končí. Dovolme, aby dnešek přinesl poslední kapitolu blíže ke světu, kde se každý může naučit, že příběh, v němž čte o děsivém osudu, porážce všech svých naději, své žalostné obraně proti pomstě, které nemůže uniknout, je jeho vlastní klamnou fantazií. Boží služebníci ho přišli probudit z temných snů tohoto příběhu, který vyvolal ve své zmatené, popletené vzpomínce tohoto zkresleného příběhu. Konečně se může Boží Syn smát s poznáním, že to není pravda.

Dnes budeme procvičovat formou, kterou udržíme na krátkou chvíli. Začneme každý den tím, že věnujeme naši pozornost denní myšlence na tak dlouho, jak je to možné. 5 minut se stane nyní minimální přípravou na den, ve kterém je spása jediným cílem, jenž máme. 10 minut by bylo lepší, 15 minut ještě lépe. A jak bude ustávat rozptýlení, aby nás odvrátilo od našeho účelu, zjistíme, že i půl hodiny je příliš krátká doba, jenž strávíme s Bohem. Ani v noci nebudeme chtít věnovat méně času s vděčností a v radosti.

Každá hodina, kdy si vzpomeneme, že jsme věrní Vůli, jenž sdílíme s Bohem, přidá našemu rostoucímu míru. Někdy možná nějaká minuta, nebo méně bude nejvíc, co můžeme nabídnout, jakmile udeří celá hodina. Někdy zapomeneme. Jindy na nás dolehnou povinnosti světa a nebudeme schopni se na chvíli stáhnout a obrátit své myšlenky k Bohu. Přesto, když budeme moci, budeme každou hodinu dbát o důvěru, kterou máme jako služebníci Boží a připomínat si své poslání a Jeho Lásku.. A budeme tiše sedět a čekat na Něj a naslouchat Jeho Hlasu a poznáme, co od nás chce, abychom v následující hodině udělali a zároveň mu poděkujeme za všechny dary, které nám dal v hodině, která minula. Časem, díky procvičování, na Něho nepřestaneme myslet a slyšet Jeho láskyplný Hlas, jenž vede tvé kroky po klidných cestách, po kterých budeš kráčet ve skutečné bezbrannosti, neboť poznáš, že Nebe jde s tebou. Nebudeš chtít svou mysl na chvíli oddělit od Něj, ani když budeš trávit svůj čas nabízením spásy světu. Myslíš si, že On to neučiní možné, tebe, jenž sis zvolil pečovat o Jeho plán spásy světa i sebe?

Naším dnešním tématem je naše bezbrannost. Oblečeme se do ní, při přípravě našeho dne. Povstaneme v síle Krista a necháme naši slabost zmizet, když si připomeneme, že v nás Jeho síla přebývá. Budeme si připomínat, že setrvává při nás během dne a nikdy neponechá naši slabost nepodpořenou Jeho silou. Kdykoliv povoláme Jeho sílu, cítíme, že hrozba naší obrany podkopává jistotu našeho účelu. Zastavíme se na moment, když nám říká „jsem tu s tebou“. Tvé procvičování začne nyní vyžadovat upřímnost opravdové lásky, aby ti pomohla zabránit tvé mysli v touze odbíhat od jejího účelu. Neobávej se ani nesmělosti. Neboj se. Nelze pochybovat, že dosáhneš svého konečného cíle. Služebníci Boží nemohou nikdy selhat, neboť láska a síla a mír, které z nich vyzařují ke všem jejich bratrům, pochází od Něj. Toto jsou Jeho dary tobě. Bezbrannost je vše, co Mu potřebuješ dát nazpět. Odlož stranou jen to, co nikdy nebylo skutečné, abys pohlédl na Krista a uviděl Jeho bezhříšnost.  

V mé bezbrannosti spočívá mé bezpečí

Spočívám ve světle svého svatého účelu

Síla Krista ve mně přetrvává

Služebník boží nemůže selhat

Odkládám jen to, co není skutečné

Naslouchám Božímu Hlasu a děkuji za dary, které mi dal

154.

JSEM JEDNÍM ZE SLUŽEBNÍKŮ BOŽÍCH

Nebuďme dnes arogantní ani falešně skromní. Již jsme opustili takovéto bláznovství. Nemůžeme a ani nepotřebujeme soudit sami sebe. Jsou to pouhé pokusy, které brání rozhodnutí a zdržují naplnění závazku vůči naší funkci. Není naším úkolem soudit svou hodnotu, ani nemůžeme vědět, jaká role je pro nás nejlepší. Co můžeme dělat v rámci rozsáhlého plánu, když nevidíme jeho celistvost? Naše role je přidělena v Nebi, ne v pekle. To, o čem si myslíme, že je slabostí, může být silou, v co věříme, že je naše síla je často namyšlenost.

Ať už je tvá určená role jakákoliv, byla vybrána Hlasem, jenž mluví za Boha, jehož funkcí je mluvit také za tebe. Vidí tvé silné stránky přesně takové, jaké jsou, a stejně dobře si je vědom, kde mohou být nejlépe aplikovány, k čemu, pro koho a kdy, vybere je a přijme tvou roli za tebe. Nepracuje bez tvého souhlasu, není ale oklamán v tom, čím jsi a naslouchá pouze svému Hlasu v tobě. Díky jeho schopnosti slyšet jediný Hlas, který je Jeho Vlastní si uvědomíš, že je v jediný Hlas v tobě. A tento Hlas určuje tvou funkci a předává ti ji, dávajíc ti sílu abys ji pochopit, dělat to, co ukládá a uspěl ve všem, co děláš a co s ní souvisí. Bůh se v tomto spojil se svým Synem a tak se Jeho Syn stává poslem jednoty spolu s Ním. Právě toto pouto Otce a Syna skrze Hlas mluvící za Boha, obnoví spásu ve světě. Právě tento Hlas, jenž mluví o zákonech, které svět neposlouchá, slibuje spásu od všech hříchů, a odstranění viny z mysli, jenž stvořit Bůh bezhříšnou. Nyní se tato mysl opět stává vědomou toho, Kdo ji stvořil a svého trvalého spojení s Ním. A tak je toto Já jedinou realitou, v níž je její vůle a vůle Boží spojena. Poslem není ten, kdo píše zprávu, kterou doručuje, ani ten, kdo zpochybňuje právo toho, kdo ji napsal, ani nežádá vysvětlení proč vybral toho, kdo přijímá zprávu, kterou přináší. Stačí, že ji přijal, předal ji tomu, komu je určena a naplnil tak předáním svou roli. Pokud určuje, jaké má poselství být a jaký účel má splnit nebo kam má být doručeno, pak selhal ve své roli doručovatele Slova. V roli nebeských poslů existuje jeden hlavní rozdíl, jenž je odlišuje od těch, které jmenuje svět. Zprávy, které doručují jsou nejprve určeny jim. A pouze, když je oni dokáží pro sebe přijmout, se teprve stávají schopni předávat je dále a dát je všude, kam byly míněny. Stejně jako pozemští poslové, jenž nenapsali zprávy, které roznáší, ale jsou jejich prvními příjemci v pravém slova smyslu, přijetí je samotné připraví na to je předávat. Pozemští poslové naplňují svou roli tím, že své zprávy rozdají. Boží poslové vykonávají svou roli tím, že přijmou Jeho poselství pro sebe a tím, že mu porozuměli jej dávají dá. Nevolí si žádné role, které jim nedala Jeho autorita (pravomoc). Takže získávají všechna poselství, která odhalují. Chtěl bys přijmout Boží poselství? Pak se tím stáváš Jeho poslem. Nyní jsi jmenován. Avšak stále ještě otálíš s předáním zpráv, které jsi přijal. A tak nevíš, že jsou tvé a nepoznal jsi je. Nikdo nemůže přijmout a porozumět tomu, co přijal, dokud to nedá. Protože v jeho dávání je jeho vlastní přijetí toho, co přijal. Ty, kdož jsi nyní poslem Božím, přijmi Jeho poselství. Neboť je to součást role, která ti byla určena. Bůh neselhal v nabízení ti toho, co potřebuješ, ani tě to neopustilo nepřijato. Ještě další část tvého určeného úkolu zatím není splněna. Ten, kdo pro tebe přijal boží poselství, by měl být tebou také přijat. Protože se s ním neidentifikuješ a nepovažuješ ho za svého. V tomto spojení, svazku, které se dnes zavazujeme rozpoznat nebudeme považovat svou mysl za oddělenou od Toho, kdo za nás mluví. Neboť je to náš hlas, jenž v něm slyšíme zúčastněn. On sám může mluvit k nám a za nás, připojujíc se k jednomu Hlasu přijímání a dávaní Božího Slova, dávání a přijímání Jeho Vůle.

Procvičujeme dávání toho, co On by rád měl tím, že to poznáme jako Jeho dary nám. On potřebuje náš hlas, aby mohl mluvit skrze nás. Potřebuje naše ruce, aby mohly držet Jeho poselství a přinesly je těm, které On určí. Potřebuje naše nohy, aby nás přivedly tam, kam On chce, aby těm co čekají v bídě mohly být nakonec doručeny. A potřebuje naši vůli spojenou s Jeho vlastní, abychom mohli být skutečnými příjemci darů, které dává. Naučme se dnes pouze tuto lekci: Nepoznáme, co přijímáme, dokud to nedáme. Slyšeli jste to říkat již stokrát a sto různými způsoby, přesto stále ještě chybí víra. Ale toto je jisté: dokud tomuto nebudeš věřit, přijmeš tisíce a tisíce zázraků, nebudeš věřit, že Bůh sám neponechal žádný dar, který bys již neměl, ani nezapřel sebemenší z požehnání svému Synovi. Co to může znamenat pro tebe, dokud se neidentifikuješ s Ním jako Jeho Vlastní?

Naše lekce pro dnešek je uvedena takto:

JSEM MEZI SLUŽEBNÍKY BOHA

A JSEM VDĚČNÝ, ŽE MÁM PROSTŘEDKY,

K ROZPOZNÁNÍ TOHO, ŽE JSEM SVOBODNÝ

Svět ustoupí, jakmile osvítíme naše mysli a poznáme tato svatá slova jako pravdu. Jsou poselstvím, které nám dnes poslal náš Stvořitel. Nyní mu ukážeme, jak změnilo naše smýšlení o sobě a o tom, co je naší funkci. Neboť dokazujeme, že nepřijímáme a nebudeme sdílet jinou vůli ani dary, než od našeho Stvořitele, jenž nám vyvstanou před očima, poplynou do našich rukou, a my poznáme, co jsme přijali.

155.

USTOUPÍM DO POZADÍ A NECHÁM JEJ, ABY MĚL VEDL

Je možné žít ve světě, který není zde, ačkoliv se zdá, že je. Svůj vzhled nezměníš tím, že se budeš častěji usmívat. Tvé čelo je poklidné a oči tiché, a ty, kdož kráčíš světem poznáváš druhé jako své vlastní. Avšak ti, kdo dosud nepoznali tuto cestu tě poznají také a uvěří, že jsi jako oni, stejně, jako jsi byl předtím. Svět je iluzí. Ti, kteří se rozhodli k tomuto dospět, hledají místo, kde mohou být jen zdáním a vyhnout se své vlastní skutečnosti. Avšak, když shledají, že jejich vlastní skutečnost existuje dokonce i tady, ustoupí zpět a nechají se vést. Jaké jiné rozhodnutí mohou učinit? Dovolit iluzím jít před pravdou je šílenství. Ale nechat luze klesnout za pravdu a dovolit pravdě stát vpředu takovou, jaká je, je jen rozumné. Toto je jednoduchá volba, kterou dnes uděláme. Šílená iluze zůstane na chvilku pouze svědectvím pro ty, kteří ještě neuznali, že udělali chybu ve svém výběru. Nemohou se přímo učit od pravdy, protože zapřeli, že to tak je. A tak potřebují Učitele, Který chápe jejich šílenství, ale který přesto dokáže hledět skrze iluze na prostou pravdu v nich. Pokud by pravda žádala, aby se vzdali světa, zdálo by se jim, že žádá vzdání se něčeho, co je skutečné. Mnozí se rozhodli vzdát se světa, ale přitom stále věřili v jeho skutečnost. A tak trpěli pocitem ztráty a proto nemohli být vysvobozeni. Jiní si vybrali pouze svět a tak trpí stále hlouběji pocitem ztráty, kterému neporozuměli. Mezi těmito cestami je ještě další, která vede daleko od ztráty jakéhokoliv druhu, neboť oběť i nouze jsou rychle opuštěny. Tato cesta je pro tebe určená. Kráčíš po této cestě stejně, jako ostatní, nezdáš se být od nich odlišný, ačkoliv vskutku jsi. A tak jim můžeš sloužit, zatímco sloužíš sobě a postavit je na cestu, jenž Bůh otevřel tobě a jim skrze tebe. Zdá se, že

se iluze stále objevují, aby tě držely a snažil ses jich dosáhnout. Ale není to iluze, když tě slyší mluvit, ani iluze, kterou ukazuješ jejich očím, aby jí viděli a jejich mysli chápaly. Ani pravda, jenž kráčí před tebou, k nim nemluví prostřednictvím iluzí, ani cesta, jenž vede iluzemi minulosti, zatímco jsi na cestě, na níž je voláš, aby tě následovali. Všechny cesty nakonec povedou k této jedné. Neboť oběť a nouze jsou cesty, jenž nikam nevedou, vybírajíc si porážky a cíle, které nikam nevedou. Ustup zpět tak, jak pravda vcházíc před tebe vyvedla tvé bratry z cest smrti a postavila je na cestu štěstí. Jejich utrpení je jen iluzí, přesto potřebují vedení, které je z ní vyvede, neboť si zmýlili pravdu s iluzí. Takové je volání po spáse a nic jiného. Vyžaduje to, abys přijal pravdu a dovolil jí jít před tebou, osvěcujíc cestu vykoupení z iluzí. Nejde o výkupné s cenou. Není zde žádný náklad , ale pouze zisk. Iluze se mohou jevit tak, že drží v řetězech svatého Božího Syna. Je to ale jen od iluzí, od čeho je spasen. Když ustoupí zpět, opět nalezne sám sebe. Nyní kráčej bezpečně, avšak opatrně, neboť tato cesta je pro tebe nová. A možná zjistíš, že jsi stále v pokušení jít před pravdou a dovolit iluzím, aby byly tvým průvodci. Tví svatí bratři ti byli dání, aby následovali tvé kroky, jak ty kráčíš s jistotou svého poslání k pravdě. Ta jde nyní před tebou, aby viděli něco, s čím se mohou ztotožnit, něco, čemu rozumí, aby vedlo jejich cestu. Přesto, až cesta skončí, nebude tu žádná díra, žádná vzdálenost, mezi tebou a pravdou. A všechny iluze na cestě, kterou jsi prošel nakonec zmizí, rovněž i v tobě, nezůstane nic, co by udrželo pravdu oddělenou od Božího završení, svatého, jako je On Sám. Ustup s důvěrou, a dovol pravdě, aby tě vedla. Nevíš, kam jdeš, ale Ten, kdo to ví jde s tebou. Dovol mu vést tě s oporou. Až sny skončí, čas zavře dveře za vším, co pominulo, zázraky se stanou nesmyslné, když Svatý Syn Boží nebude na cestách. Nebudou existovat žádná přání, která by byla spíše iluzí než pravdou. K tomu my postoupíme, když pokročíme na cestě, kterou nám pravda ukazuje. Je to naše poslední (konečná) cesta, kterou děláme pro každého (všechny). Nesmíme ztratit svůj směr. Proto jde pravda před námi, stejně jako před našimi bratry, kteří nás budou následovat. Jdeme k Bohu, Zastav se a ujisti se (přemýtej) o tom. Může být nějaká cesta svatější, nebo více hodna tvého úsili, tvé lásky a tvého odhodlání? Která cesta ti může dát více než vše nebo poskytovat málo a přesto nasytit Božího Syna? Kráčíme k Bohu. Pravda, která kráčí nyní před námi je zajedno s Bohem a vede nás tam, kde On navždy přebývá. Jakou jinou cestu než tuto by sis měl zvolit? Tvé nohy bezpečně spočívají na silnici, která vede do světa Božího. Nedívej se po cestách, které by tě dovedly jinam. Sny nejsou hodny toho, aby vedly tebe, kdož jsi Božím Synem. Nezapomeň, že On, položil svou ruku do tvé a svěřil ti tvé bratry, s tím, že jsi hoden Jeho víry v tebe. On se nemůže zmýlit, jeho důvěra tvoří tvou stezku jistou a tvůj cíl bezpečný. Nezklameš své bratry ani sebe. Avšak nyní tě žádá, abys na Něj myslel každý den chvíli, aby k tobě mohl mluvit a říci ti o Své Lásce, připomínajíc ti, jak velká je Jeho Důvěra a neomezená Jeho Láska. Tvým jménem i Jeho, jenž jsou stejné, budeme dnes rádi praktikovat dnes s touto myšlenkou:

USTOUPÍM A NECHÁM HO VÉST MĚ

NEBOŤ CHCI JÍT PO CESTĚ K NĚMU

156.

JDU S BOHEM V DOKONALÉ SVATOSTI

Dnešní myšlenka jen konstatuje jednoduchou pravdu, jenž činí hřích nemožný. Slibuje, že není k vině žádný důvod a bezdůvodně nic neexistuje. To vyplývá zcela určitě ze základní myšlenky, která je často v tomto textu opakována, Myšlenky neopouští svůj zdroj. Je-li toto pravdou, jak můžeš být oddělen od Boha? Jak bys mohl chodit světem sám, oddělený od  svého Zdroje? Jsme nestálí v myšlenkách, jenž prezentujeme v našem studijním programu. Pokud je pravda pravdou, musí platit po celou dobu. Nemůže být v rozporu sama se sebou, nemůže být v některé části nejistá a v jiné jistá. Nemůžeš chodit světem oddělen od Boha, protože bez Něj nemůžeš být. On je tím, co tvůj život je. Kde jsi ty, On je. Existuje jen jeden život. Ten sdílíš s Ním. Nic nemůže být oddělené od Něj a žít. A tak tam, kde je On, musí být svatost i život. Žádná jeho vlastnost nezůstane nesdílena vším, co je živé.

Co je živé, je svaté,jako On, neboť to, co sdílí Jeho život je součástí Svatosti a nemůže být více hříšné, jako slunce, jenž by si vybralo být z ledu, moře, jenž se rozhodlo být oddělené od vody, nebo tráva, která roste s kořeny zavěšenými do vzduchu.

V tobě je Světlo, jenž nemůže zemřít, a jehož přítomnost je tak svatá, že svět je díky tobě posvěcen. Vše co žije, ti přináší dary, a nabízí je s vděčností a radostí k tvým nohám.

Vůně květin je jejich darem tobě, vlny se před tebou klaní a stromy natahují své větve, aby tě chránily před žárem, a pokládají své listy před tebe na zem, abys mohl měkce kráčet, zatímco vítr se ztiší v šepotu kroužíc kolem tvé svaté hlavy. Světlo v tobě je to,co svět touží spatřit. Všechny žijící bytosti jsou stále před tebou, protože rozpoznávají, Kdo tě doprovází. Světlo, jenž neseš je tvé vlastní, a tak v tobě vidí svou svatost, zdravíc tě jako spasitele a jako Boha. Přijímáš jejich úctu, náležící svatosti samé, jenž tě provází, transformujíc Svým vlídným Světlem všechny věci do podoby čistoty sebe sama. Takovým způsobem spása funguje, když ustoupíš zpět, světlo v tobě vykročí do popředí a obklopí svět. To předznamená konec hříchu, ne však v trestu a smrti, nýbrž v lehkosti a smíchu hřích odejde, neboť je vidět jeho kuriózní absurdita. Je to bláznivá myšlenka, hloupý sen, ne děsivý, ale možná směšný, a kdo by promarnil okamžik příchodu Boha samotného za tak nesmyslný rozmar? Přesto jsi promrhal mnoho a mnoho let právě kvůli této bláznivé myšlence. Minulost je však pryč i se svými bláznivými fantaziemi. Již tě více nedrží spoutaného. Přiblížení k Bohu je blízko. A v krátkém intervalu pochyb, jenž stále ještě přetrvávají možná ztratíš pohled na svého společníka, a spleteš si ho s bláhovým, starodávným snem, který je nyní již minulostí. Kdo mě provází? Toto by měla být otázka, která by měla být položena tisíckrát denně, dokud jistota neukončí pochybnosti a nenastolí mír. Nechť dnes ustanou pochybnosti. Bůh mluví za tebe, odpovídajíc na tvou otázku těmito slovy:

NEJSEM SÁM

JDU V DOKONALÉ SVATOSTI S BOHEM

ZÁŘÍM NA SVĚT, OSVĚCUJI SVOU MYSL

A VŠECHNY MYSLI, KTERÉ BŮH STVOŘIL

V DOKONALÉ JEDNOTĚ SE MNOU

157.

CHTĚL BYCH VSTOUPIT DO JEHO PŘÍTOMNOSTI

Toto je den ticha a důvěry. Je to zvláštní čas příslibu ve tvém kalendáři dnů. Je to Nebeský čas, který byl ustanoven, aby zazářil a vrhl nadčasové světlo na dnešní den, kdy jsou slyšet ozvěny věčnosti. Tento den je svatý, neboť uvádí novou zkušenost, odlišný druh cítění a uvědomění. Strávil jsi dlouhé dny a noci oslavováním smrti. Dnes se učíš cítit radost ze života. To je další zásadní bod obratu ve studijních osnovách. Přidáme nyní nový rozměr, čerstvou zkušenost, jenž vrhá světlo na vše, co jsme se již naučili a připravuje nás na to, co se máme ještě naučit. Přivádí nás to ke dveřím, kde učení ustává, a my zachytíme letmý pohled na to, co leží daleko za nejvyššími dosaženími, kterých je možné nabýt. Na chvíli nás zde ponechá a my jdeme za, jisti si svým směrem a jediným cílem. Dnes ti bude dáno pocítit dotek Nebes, i když pak budeš navrácen zpět na cestu učení. Přesto jsi došel dost daleko na cestě, abys pozměnil čas a vyšel nad jeho zákony a na chvíli ses prošel do věčnosti. Toto se budeš učit stále více, když budeš poctivě cvičit každou lekci, přivede tě hbitěji k tomuto svatému místu, a na chvíli tě ponechá tvému Já. Ono Já dnes povede tvé cvičení, neboť to, oč nyní žádáš je to, co je Jeho Vůlí. A spojením tvé vůle s Jeho ti dnes musí být dáno to, oč žádáš. Nic není zapotřebí, kromě tvé dnešní myšlenky na osvícení mysli a toho, ponechat jí spočinout v klidném očekávání a tiché radosti, v nichž zanecháš svět rychle za sebou. Od tohoto dne tvá služba získá na pravé oddanosti a záře, jenž se šíří z tvých konečků prstů k těm, kterých se dotýkáš a žehná (blahořečí) těm, na které pohlédneš. Vize se dotkne každého, koho potkáš, každého, na koho pomyslíš nebo kdo pomyslí na tebe. Neboť tvá zkušenost dnes promění tvou mysl tak, že se stane prubířským kamenem doteku svatých myšlenek Boha. Nyní je jediným účelem tvého těla, jenž bude dnes posvěceno, přinést vidění toho, že tvůj dnešní prožitek osvítí svět. Zkušenost jako je tato nemůžeme předat přímo, přesto zanechá v našich očích vizi, kterou můžeme nabízet každému, aby mohl co nejdříve dojít ke stejné zkušenosti, v níž je svět tiše zapomenut a na chvíli vzpomenuto na Nebe. Tím, jak tato zkušenost vzrůstá a všechny cíle vyjma tohoto ztrácejí svou hodnotu, svět, do něhož se budeš navracet se tímto způsobem přiblíží o trochu více konci času a o trochu více Nebi a bude o trochu blíže svému vysvobození. A ty, kdo přinášíš toto světlo ho uvidíš jistěji a toto vidění bude zřetelnější. Nadejde čas, kdy se nevrátíš ve stejné podobě, jak vypadáš nyní, protože ji nebudeš již potřebovat. Avšak nyní má smysl, kterému dobře poslouží.

Dnes se dáme na cestu s směrem, o němž se ti nesnilo. Svatý Duch Sám, dárce šťastných snů života, Překladatel vnímání pravdy, svatý Průvodce Nebes, vysnil za tebe tuto cestu, kterou dnes podnikneš. Nyní vstoupíme do Kristovy Přítomnosti, klidní, nevšímajíc si ničeho kromě

Jeho zářící tváře a dokonalé Lásky . Vize Jeho tváře s tebou zůstane, ale přijde okamžik, který překonávšechny představy, dokonce i ty nejsvatější.

Toto nikdy nebudeš učit, neboť jsi toho nedosáhl prostřednictvím učení. Přesto tato vize vypovídá o tvé vzpomínce na to, co jsi věděl v tom okamžiku a s jistotou to budeš vědět znovu.

158.

DNES SE UČÍM DÁVAT TO, CO JSEM DOSTAL

Co ti bylo dáno? Vědění, že jsi mysl, v Mysli a jedině mysl, navěky bez hříchu a zcela beze strachu, neboť jsi byl stvořen z lásky. Nikdy jsi neopustil svůj Zdroj, zůstávajíc takový, jaký jsi byl stvořen. Toto ti bylo dáno jako vědění, které nemůžeš ztratit.

Bylo to také dáno všemu živému, neboť pouze vědění způsobuje, že vše je naživu.

To vše jsi dostal. Každý, kdo kráčí světem, to obdržel. Není to však toto vědění, které dáváš, neboť toto bylo dáno stvořením. Nic z toho se nedá naučit. Co se tedy dnes učíš dávat? Naše včerejší lekce připomněla téma, které se nachází v počátečním textu. Zkušenost nemůže být přímo sdílena tak, jak je možné podělit se o vizi. Zjevení, že Otec a Syn jsou jedno vstoupí včas do každé mysli. Přesto je tento čas určen myslí samotnou, ne vyučováním. Zdá se, že čas je určen zcela svévolně. Přesto zde není jediný krok na cestě, jenž by byl pouhou náhodou. Přestože jsi se do ničeho ještě nepustil, bylo to již přijato. Zdá se, že čas jde jen jedním směrem. Vykonáváme ale cestu, která již skončila. Přesto se ale zdá, že budoucnost je nám stále neznámá. Čas je trik, kouzlo, obrovská iluze, v níž postavy jakoby kouzlem přicházejí a odcházejí. A přesto existuje za viditelnými podobami plán, který se nemění. Scénář je napsán. Až zážitek skončí, pochyby budou odloženy. Neboť my vidíme cestu pouze z bodu, ve kterém skončila, když se ohlédneme zpět a představujeme si, že ji procházíme znovu a mentálně si promítáme, co se stalo. Učitel nepředává zkušenosti, protože se je nenaučil. Odhalilo se mu vše samo v určený čas. Jeho darem je však vize.

Tu může předávat přímo, neboť Kristovo vědění není ztraceno, On má vizi, kterou může dát každému, kdo o ni požádá. Vůle Otce a Jeho je spojena ve vědění. Proto existuje vize, kterou vidí Duch Svatý, protože Mysl Krista ji vidí také. Zde je vytvořeno spojení světa pochyb a stínů s nehmatatelným. Existuje ve světě tiché místo, vytvořené láskou a odpuštěním. Tam jsou všechny protiklady smířeny, neboť zde cesta končí. Zkušenost, kterou nelze odnaučit, naučit ani uvidět je pouze tam. Toto je nad náš cíl, neboť to překračuje to, čeho je potřeba dosáhnout. Náš zájem je o Kristovu vizi. Té dosáhnout můžeme.

Kristova vize má jeden zákon. Nedívá se na tělo a neplete si ho se Synem, kterého stvořil Bůh. Hledí na světlo za tělem, na myšlenku za, které je možné se dotknout, čistotu, která není zkalena žalostnými chybami a děsivými myšlenkami o vině, pocházející ze snů o hříchu. Nevidí žádné oddělení, pohlédne na každého, za všech okolností, dění a událostí bez jakéhokoliv oslabení světla, které vidí. Toto se lze naučit, a musí se to naučit všichni, kdo toho chtějí dosáhnout. Vyžaduje to však uznání, že svět nemůže dát nic, co by se s tímto mohlo mohlo třeba i chabě srovnávat ani nemůže stanovit cíl, který by nezmizel, když si ho jen uvědomíš.

A toto dáváš dnes: nepohlížej na nikoho jako na tělo, pozdrav ho Jako Syna Božího, jímž je, uznáním, že je s tebou ve svatosti jedním. Takto jsou mu jeho hříchy odpuštěny, neboť Kristus má vizi, která má sílu všechny hříchy překonat. V jeho odpuštění všechny zmizí. Nejsou-li viděny Jím, prostě zmizí, protože vize svatosti, která leží za nimi je přišla nahradit. Nezáleží na tom, jakou měly podobu, nebo jak nesmírné se zdály být, nebo komu se zdálo, že ublížily. Už neexistují. A všechny následky, které se zdály mít, zmizely s nimi, nikdy se nevrátí a nikdy se nestanou.

Takto se naučíš dávat, co jsi dostal, neboť takto se Kristova vize dívá na tebe. Tuto lekci není těžké se naučit, když si vzpomeneš, že ve svém bratrovi vidíš sebe. Bude-li on ztracen v hříchu, pak musíš být i ty. Když v něm vidíš světlo, sám jsi si odpustil své hříchy. Každý bratr, se kterým se dnes potkáš, ti poskytuje další šanci, nechat na sebe zářit Kristovu Vizi a nabízí ti mír Boží. Nezáleží na tom, kdy přijde zjevení, protože to nezpůsobí čas, čas má ale ještě jeden dar k podarování, kterým je pravé vědění, jenž odráží způsob, jak přesně sdílíš s neviditelnou svatostí svůj obraz, jehož podoba září jeho nesmrtelnou láskou.

Dnes procvičujeme dívání se očima Krista, a tím, že dáváme svaté dary, dívá se Kristova vize také na nás samé.

DNES SE UČÍM DÁVAT CO DOSTÁVÁM

DÍVÁM SE OČIMA KRISTA NA SVĚTLO SVÉHO BRATRA

159.

DÁVÁM ZÁZRAKY,  KTERÉ JSEM OBDRŽEL

Nikdo nemůže dát to, co nepřijal. Chceš-li něco dát, vyžaduje to nejprve, abys to vlastnil. V tomto se zákony světa a Nebes shodují. Ale také se zde rozdělují. Svět věří, že vlastnění věci znamená, že si ji vlastník ponechá. Spása učí něco jiného. Dávání je způsob, jako poznat, že jsi dostal. Je to důkaz toho, že to co máš, je tvé. Porozumíš, že jsi uzdraven, když uzdravuješ. Přijímáš odpuštění jako dokončené, uskutečněné v sobě, když odpustíš. Rozpoznáváš svého bratra jako sebe sama a tak vnímáš svou úplnost. Není zázraku, který bys nemohl dávat, protože ti jsou dány všechny. Přijmi je nyní otevřením pokladnice své mysli, v níž jsou uloženy a rozdávej je. Kristova vize je zázrak. Pochází z dalekého zdroje Za, neboť zrcadlí věčnou lásku a znovuzrození lásky, jenž nikdy nezemřela, ale byla zahalena. Kristova vize představuje Nebe, neboť vidí svět podobný Nebi, takže to, co Bůh stvořil dokonalé zde může být zrcadleno. Tmavé sklo, jenž představuje svět, může zobrazovat jen překroucené obrazy v rozbitých částech. Skutečný svět ukazuje Nebeskou nevinnost. Kristova vize je zázrak, z něhož jsou zrozeny všechny zázraky. Je jejich Zdrojem, jenž zůstává s každým zázrakem, který dáváš a přesto zůstává tvůj. Je poutem, které spojuje a rozšiřuje dárce i příjemce zde na Zemi, zatímco jsou jedním v Nebi. Kristus nevidí hřích v nikom. A v Jeho pohledu jsou bezhříšní jedním. Jejich svatost byla dána Otcem a Jím samým. Kristova vize je mostem mezi světy. A můžeš bezpečně důvěřovat, že tě Jeho síla přenese z tohoto světa do svatého světa prostřednictvím odpuštění. Věci, které se zdály celkem spolehlivé, jsou zde pouhými stíny, průhlednými, slabě viditelnými, časem zapomenutými, a nikdy nedokáží zakrýt světlo, jenž za nimi září. Svatost byla vzkříšena k vizi a slepí mohou vidět. Toto je jediný dar Ducha Svatého, dům pokladů, ke kterému se můžeš obrátit s dokonalou jistotou, pro všechny věci, které mohou přispět k tvému štěstí. Všechny jsou zde již uloženy. Všechny mohou být přijaty, stačí když požádáš. Zde nejsou dveře nikdy zamčeny, a nikdy není odmítnuta nejmenší žádost nikoho, ani jeho naléhavá potřeba. V této zlaté pokladnici Krista neexistuje žádná nemoc, která by již nebyla uzdravena, žádný nedostatek, který by nebyl uspokojen, ani žádná potřeba, jenž by zůstala nenaplněna. Svět si zde vzpomene, co bylo ztraceno, když byl stvořen. A tak je zde opraven a nyní znovu stvořen, ale v odlišném světle. Co bylo domovem hříchu se stává středem milosrdenství a srdcem milosti, kde je utrpení uzdraveno a trpící vítáni. Nikomu nebude odepřen tento nový domov, kde ho čeká jeho spása. Nikdo mu není cizí. Nikdo od něj nic nežádá vyjma přijetí daru jeho uvítání. Kristova vize je svatá země v níž lilie odpuštění zapouštějí své kořeny. Toto je jejich domov. Mohou být odtud přeneseny zpět do světa, ale nikdy nemohou vyrůstat z jeho chudé a mělké půdy. Potřebují světlo a teplo a laskavou péči, kterou jim poskytuje Kristova dobročinnost. Potřebují Lásku, se kterou se na ně dívá. A stanou se Jeho posly, kteří dávají tak, jak přijali. Ber (čerpej) z Jeho pokladnice a tím í Jeho bohatství poroste. Jeho lilie neopouštějí svůj domov, jsou-li přenášeny zpět do světa. Jejich kořeny zůstanou. Oni neopouští svůj Zdroj, ale přenášejí svou dobrodiní s sebou a přeměňují svět na zahradu, jako je ta, ze které pochází a ke které se opět vrací s přidanou obohaceny přidanou vůní. Nyní jsou požehnány dvojnásobně. Poselství, které přinesly od Krista bylo doručeno, a oni jej s radostí vracejí Jemu. Pohleď na zásobu zázraků, jenž jsou pro tebe připraveny, abys je daroval. Nejsi snad hoden daru, jestliže Bůh určil, aby ti byl dán? Nesuď Božího Syna, ale následuj cestu, kterou On stanovil. Kristus sní sen o světě, kterému bylo odpuštěno. Je to dar, jímž může být učiněna vlídná přeměna od smrti k životu, od beznaděje k naději. Dovolme si na chvíli snít s Ním Jeho sen, jenž nás probouzí k pravdě. Jeho vize poskytuje prostředky k návratu naší neztracené a věčně přetrvávající posvátnosti v Bohu.

DÁVÁM ZÁZRAKY, KTERÉ JSEM OBDRŽEL

DÁVÁM LÁSKU, NEBOŤ JSEM OBDRŽEL LÁSKU

DÁVÁM ODPUŠTĚNÍ, NEBOŤ JSEM OBDRŽEL ODPUŠTĚNÍ

DÁVÁM ŠTĚSTÍ, SVOBODU, SVĚTLO, SPÁSU,

CELISTVOST, SVATOST, BEZHŘÍŠNOST, BOHATSTVÍ,…..

160.

JSEM TU DOMA. CIZINCEM JE TU STRACH.

Na cestách lásky je strach cizincem. Ztotožni se se strachem a budeš cizím sám sobě. A tak jsi se stal neznámým sám sobě. Tvé Já zůstává cizincem pro tu tvou část, jenž si myslí, že je skutečná, ale odlišná od tebe. Kdo by mohl zůstat duševně zdravým v takovéto situaci? Kdo jiný než šílenec by mohl věřit, že je tím, čím není, a odsoudit sám sebe? V našem středu existuje cizinec, jenž vznikl z myšlenky, jenž je pravdě cizí, mluvíc odlišným jazykem, hledíc na pravdu o světě a nepoznávajíc to, co pravda pokládá za nesmyslné. Ještě podivnějším je, že neuznává, ke komu přichází, a stále se drží toho, že jeho domov patří jemu, přestože ten, kdo je nyní doma je cizinec. Avšak jak snadné je říci „tohle je můj domov, sem patřím já a neodejdu jen proto, že nějaký blázen říká, že musím“.Je zde nějaký důvod toto neříci? Co může být příčinou kromě toho, že jsi požádal tohoto cizince, aby zaujal tvé místo a dovolil jsi, abys byl cizincem sám sobě? Nikdo by nedopustil, aby byl zbytečně vyvlastněn, ledaže by si myslel, že existuje jiný domov, který je více podle jeho gusta. Kdo je cizincem? Je to strach anebo ty, kdo není vhodný pro domov, který Bůh poskytl svému Synovi? Je strach Jeho vlastním, vytvořeným k podobě Jeho? Je to díky strachu, že láska je dokonalá a je jím naplněna? Neexistuje domov, který by byl přístřeškem lásky i strachu. Nemohou existovat společně. Jsi-li ty skutečný, potom strach musí být iluzí. A je-li skutečný strach, pak ty nemůžeš vůbec existovat. Jak jednoduše je tedy otázka vyřešena. Kdo se bojí, jen popřel sám sebe a říká „jsem tu cizinec. A tak jsem nechal domov tomu, kdo mě má rád více, než já sám a dal jsem mu vše, co jsem považoval za své.“ Nyní je vyhnán ze svých nároků, nevědíc, kým je, nejistý si ničím, kromě toho, že není sám sebou a že jeho domov mu byl zapřen. Co nyní hledá? Co může nalézt? Cizí sám sobě, nemůže nají domov, kamkoliv může pohlédnout, znemožnil si svůj návrat. Jeho cesta je ztracena, vyjma zázraku, jenž by ho venku vyhledal a ukázal mu, že tu již není cizincem. Zázrak přijde. Neboť v jeho domově jeho Já zůstalo. To zjistilo, že uvnitř žádný cizinec není a žádného cizince nepřijalo v domnění, že je to Já. A zavolá si Vlastníka, poznávajíc, co je Jeho vlastnictvím. Kde je cizinec? Není to ten, jehož tvé Já nevolalo? Nejsi nyní schopen rozpoznat tohoto cizince ve svém středu, neboť jsi mu dal svoje oprávněné místo. Avšak tvé Já si je jisté svým Vlastnictvím stejně, jako Bůh svým Synem. On nemůže být zmaten svým stvořením. Je si jist tím, co mu patří. Žádný cizinec nemůže být nastrčen mezi vědění Boha a skutečnost Jeho Syna. Boží jistota postačí. On je Ten, kdo ví, že Jeho Synovi patří navždy to, co mu On určil. On odpověděl tobě, kdo se ptáš „Kdo je cizincem?“ Slyš Jeho hlas, jenž tě ujišťuje klidně a spolehlivě, že nejsi cizí svému Otci, ani tvůj Stvořitel není učiněn cizincem pro tebe. S kým se Bůh spojil zůstává navždy jedním, doma v Něm, není žádným cizincem pro Sebe sama.

Dnes nabízíme díky za to, že Kristus přišel hledat svět, jenž Mu patří . Jeho vize nevidí cizince, ale spatřuje své Nejmilovanější a v radosti se s nimi spojuje. Oni Ho vidí jako cizince, neboť nepoznávají sami sebe. Avšak jakmile Ho přivítají, vzpomenou si. A On je laskavě vede opět do domova, kam patří. Nikdo na Krista nezapomněl. Nikdo nedokáže zapomenout. Nikdo nemůže selhat, připomínajíc ti, že tvůj domov může být úplný a dokonalý tak, jak byl stvořen. On na tebe nezapomněl, ale ty si na Něj nevzpomeneš, dokud nepohlédneš na všechny tak, jako On. Kdo zapírá svého bratra, popírá Jeho a tím dar vidění, díky němuž je jasně rozpoznáno Jeho Já, připomenut Jeho domov a díky němuž přijde Jeho spása.