PRAKTICKÁ CVIČENÍ ČÁST II - VYSVĚTLENÍ 

Nyní budou slova znamenat jen málo. Používáme je teď jen jako vodítka, na kterých nejsme závislí. Neboť teď hledáme přímou zkušenost pravdy samotné. Tyto zbývající lekce jsou pouhým úvodem k obdobím, ve kterých opouštíme svět bolesti a chystáme se vstoupit do míru. Začínáme nyní dosahovat cíle, který si tento kurz stanovil a nalézáme konec, ke kterému byl náš trénink vždy směřován. Pokoušíme se teď ponechat cvičení na pouhém začátku. Neboť čekáme tiše v očekávání našeho Boha a Otce. Slíbil, že On učiní závěrečný krok Sám. A jsme si jisti, že Jeho sliby jsou dodrženy. Ušli jsme dalekou cestu a teď čekáme na Něj. Budeme pokračovat ve sdílení času s Ním každé ráno a večer tak dlouho, dokud nám to bude přinášet potěšení. Nebudeme teď považovat čas za záležitost, která má nějaké trvání. Používáme jej natolik, nakolik ho budeme potřebovat pro výsledek, po kterém toužíme. Nezapomeneme ani na naší hodinovou připomínku mezitím, zavoláme Boha, kdykoliv máme potřebu a jakmile jsme pokoušeni zapomenout na náš cíl. S hlavní myšlenkou budeme pokračovat ve všech následujících dnech, a budeme tuto myšlenku používat také před zahájením naší doby pro odpočinek a ke ztišení naší mysli, když to bude zapotřebí. Ve zbývajících svatých okamžicích roku se však nespokojíme s jednoduchým cvičením, které jsme věnovali Bohu. Vyslovujeme několik jednoduchých slov na přivítanou a očekáváme, že se náš Otec odhalí, jak slíbil. Volali jsme Jej a On slíbil, že Jeho Syn nezůstane bez odpovědi, volá-li Jeho jméno. Nyní k Němu přicházíme pouze s Jeho Slovem v našich myslích a srdcích, a čekáme na Něj až k nám přijde, promluví k nám skrze Jeho Hlas, jestliže jsme ho pozvali, nezklame nás. On neopustil Svého Syna v jeho jakýchkoliv šílenstvích, ani nezradil jeho důvěru v Něj. Cožpak si svou věrností nevysloužil tvé pozvání, jenž se nás snaží učinit šťastné? Nabídněme ho a bude přijato. Tak teď budou naše chvíle stráveny s Ním. Vyslovujeme tato slova pozvání, která navrhuje Jeho Hlas a pak čekáme, až k nám přijde.  

Nyní se čas proroctví naplnil. Všechny dávné sliby jsou dodrženy a plně prosazeny. Již nezbývá času jediný krok, který by oddálil jeho završení. Neboť nyní nemůžeme selhat. Tiše seď a čekej na svého Otce. Je ochoten přijít k tobě, až ty rozpoznáš, že je to tvá vůle, aby tak učinil. A nikdy by ses nemohl dostat tak daleko, kdybys neviděl, jakkoliv matně, že to je tvá vlastní vůle.  

Jsem ti tak blízko, že nemůžeme selhat. 

OTČE NÁŠ,

VĚNUJEME TI TYTO SVATÉ CHVÍLE JAKO VDĚČNOST TOMU,

KTERÝ NÁS NAUČIL JAK OPUSTIT SVĚT UTRPENÍ

VÝMĚNOU ZA JEHO NÁHRADU, KTEROU JSI NÁM DAL TY.

TEĎ SE JIŽ NEOHLÍŽÍME ZPĚT.

DÍVÁME SE DOPŘEDU A UPÍRÁME SVŮJ ZRAK K CÍLI CESTY.

PŘIJMI OD NÁS TATO DROBNÁ DÍKUVZDÁNÍ,

KDYŽ SKRZE KRISTŮV ZRAK SPATŘUJEME SVĚT,

KTERÝ PŘESAHUJE TEN, KTERÝ JSME VYTVOŘILI MY.

A PŘIJÍMÁME TENTO SVĚT JAKO PLNOHODNOTNOU NÁHRADU TOHO NAŠEHO.

A NYNÍ ČEKÁME V TICHOSTI, BEZE STRACHU A S JISTOTOU, ŽE PŘIJDEŠ.

SNAŽILI JSME SE NAJÍT CESTU NÁSLEDOVÁNÍM PRŮVODCE,

KTERÉHO JSI NÁM POSLAL.

NEZNALI JSME CESTU, ALE TY JSI NA NÁS NEZAPOMNĚL

A VÍME, ŽE TY NA NÁS NEZAPOMENEŠ ANI NYNÍ.

ŽÁDÁME JEN O TO, ABY BYLY DODRŽENY TVÉ DÁVNÉ SLIBY, COŽ JE I VŮLE TVÁ.

V TÉTO ŽÁDOSTI JE NAŠE VŮLE ZAJEDNO S VŮLÍ TVOU,

OTEC A SYN, JEJICHŽ SVATÁ VŮLE STVOŘILA VŠE, CO JE,

NEMOHOU V NIČEM SELHAT.

S TOUTO JISTOTOU PODNIKÁME TĚCHTO PÁR POSLEDNÍCH KROKŮ K TOBĚ

A S DŮVĚROU SPOČÍVÁME VE TVÉ LÁSCE,

KTERÁ NEZKLAME SYNA, KTERÝ TĚ VOLÁ.

A takto začínáme závěrečnou část tohoto jednoho svatého roku, který jsme spolu strávili hledáním pravdy a Boha, jenž je jejím jediným Stvořitelem. Našli jsme cestu, kterou pro nás vybral, a zvolili si následovat jí tak, jak On by si přál, abychom šli. Jeho Ruka nás pozvedla. Jeho myšlenky osvítily temnotu našich myslí. Jeho Láska nás volala bez ustání od počátku času. Naše přání bylo, aby Bůh nevyhrál nad Synem, kterého pro sebe Sám stvořil. Chtěli jsme, aby změnil Sám Sebe, a byl tím, co bychom z Něj chtěli udělat my. Věřili jsme, že naše šílené touhy byly pravdivé. Teď jsme rádi, že vše toto je odčiněno, již si nemyslíme o iluzích, že jsou skutečné. Vzpomínka na Boha se třpytí napříč rozlehlými obzory našich myslí. Ještě chvíli a znovu vyvstane a my, Synové Boží budeme znovu bezpečně doma, kde On by chtěl, abychom byli. Nyní je potřeba procvičování téměř završena, neboť v této konečné fázi pochopíme, že se potřebujeme pouze obrátit k Bohu a všechna pokušení zmizí. Namísto slov stačí cítit Jeho Lásku. Místo modliteb stačí, abychom vyslovili Jeho jméno. Místo souzení se potřebujeme jen ztišit a nechat všechny věci, aby byly uzdraveny. Přijměme cestu, kterou Boží Plán končí, stejně, jako jsme přijali cestu, kterou začal. Nyní je úplný. Tento rok nás přivedl do věčnosti. Ponecháváme si jediné použití pro slova pro později. Čas od času budou naše denní lekce a období beze slov prolínat instrukce na témata zvláštního významu, která by měla později následovat hluboká zkušenost. Tyto zvláštní myšlenky by měly být opětovně zapojovány každý den. Každá z nich bude pokračovat, dokud ti nebude dána další. Měly by být pomalu čteny a promýšleny na chvíli před jedním ze svatých a požehnaných okamžiků dne. Nyní dáváme první z těchto instrukcí. 

CO JE ODPUŠTĚNÍ? 

Odpuštění poznává, že to, co sis myslel, že ti tvůj bratr udělal se vůbec nestalo. Nepromíjí hříchy a nečiní je skutečnými. Vidí, že k hříchu nedošlo. A z tohoto pohledu jsou všechny tvé hříchy odpuštěny. Co je hřích, když ne pomýlená představa o Božím Synu? Odpuštění pouze vidí její chybnost, a tak nechává představu odejít. To, co nyní může zaujmout její místo je právě Vůle Boží. Neodpouštějící myšlenka je ta, která vytváří soud, o kterém nelze pochybovat, i když to není pravda. Mysl je uzavřena a tak nebude vysvobozena.  Myšlenka ochraňující projekci utahuje své řetězy, takže zkreslení jsou více zahalená a zatemněná, obtížně přístupná jakýmkoliv pochybnostem a udržovaná daleko od zdravého rozumu. Co může vstoupit mezi upevněnou projekci a záměr, který si vybrala jako svůj žádoucí cíl? Neodpouštějící myšlenka činí mnoho věcí. Zběsilým jednáním sleduje svůj cíl, překrucuje a převrací to, co se plete do cesty, kterou si zvolila. Zkreslování je jejím účelem a také prostředky, kterými ho chce dosáhnout. Zaměřuje se na své zuřivé pokusy o rozbití skutečnosti s nezájmem o vše, co by se zdálo být v rozporu s jejím pohledem. Odpuštění na druhé straně klidně a tiše dělá nic. Neuráží žádný aspekt skutečnosti ani nevyhledává její překrucování do podoby, která se mu líbí. Pouze se dívá, čeká a nesoudí. Ten, kdo nechce odpustit, musí soudit, neboť musí obhájit své odmítnutí odpustit. Avšak ten, kdo chce odpustit sám sobě se musí naučit přivítat pravdu přesně takovou, jaká je. Tak tedy nedělej nic a dovol odpuštění, aby ti ukázalo, co máš dělat skrze Toho, Kdo je tvým Průvodcem, pevným v naději a jistým si tvým konečným úspěchem. On ti již odpustil, neboť taková je Jeho funkce, stanovená pro něj Bohem. Nyní musíš sdílet Jeho funkci a odpustit tomu, koho on ochránil, jehož bezhříšnost On vidí a koho On ctí jako Božího Syna. 

221. 

MÍR MÉ MYSLI 

Nechť jsou mé myšlenky utišeny Mírem mé mysli. Kéž jsou všechny mé myšlenky utišeny.  

OTČE, PŘICHÁZÍM DNES K TOBĚ NAJÍT MÍR, JENŽ MŮŽEŠ DÁT JEN TY 

PŘICHÁZÍM V TICHOSTI. V TICHU MÉHO SRDCE   

ČEKÁM V HLUBOKÝCH ZÁKOUTÍCH MÉ MYSLI A NASLOUCHÁM TVÉMU HLASU 

MŮJ OTČE, PROMLUV KE MNĚ DNES 

PŘICHÁZÍM POSLOUCHAT TVŮJ HLAS V TICHU, S JISTOTOU A LÁSKOU 

JISTÝ SI TÍM, ŽE USLYŠÍŠ MÉ VOLÁNÍ A ODPOVÍŠ MI 

Teď čekáme v tichu. Bůh je tady, neboť čekáme spolu. Jsem si jist, že k tobě promluví a ty Ho uslyšíš. Přijmi mou důvěru, neboť je tvoje. Naše mysli jsou spojeny. Čekáme s jediným záměrem, uslyšet odpověď našeho Otce na naše volání, nechat utišit naše myšlenky a najít Jeho mír, slyšet Jej promluvit k nám o tom, kým jsme a odhalit se svému Synovi.  

222.

BŮH JE SE MNOU 

Žiji a pohybuji se v Něm. Bůh je se mnou.  

On je mým Zdrojem života, života uvnitř, On je vzduch, který dýchám, jídlo, kterým jsem vyživován, vodou, jenž mě oživuje a očišťuje. On je můj domov, v němž žiji a pohybuji se, Duch, jenž řídí mé konání, nabízí mi Své Myšlenky, a zaručuje mé bezpečí před bolestí. On mě chrání s něhou a péčí, a udržuje v lásce Syna, na kterého září a který rovněž září k Němu. Jak tichý je ten, kdo zná pravdu o které On dnes mluví! 

OTČE, NEMÁME SLOV KROMĚ TVÉHO JMÉNA NA NAŠICH RTECH A V NAŠICH MYSLÍCH,  

KDYŽ NYNÍ VCHÁZÍME TIŠE DO TVÉ PŘÍTOMNOSTI  

A PŘEJEME SI SPOČINOUT NA CHVÍLI V MÍRU S TEBOU 

223. 

BŮH JE MŮJ ŽIVOT. JINÝ ŽIVOT NEMÁM 

Zmýlil jsem se, když jsem si myslel, že žiji odděleně od Boha, jako samostatná bytost, která se pohybovala izolovaně, nezávisle a ukrývajíc se v těle. Nyní vím, že můj život je Boha, nemám žádný jiný domov a neexistuji odděleně od Něj. On nemá žádné myšlenky, které by nebyly mou součástí a já nemám žádné kromě těch, které jsou od Něj. 

OTČE NÁŠ, NECHŤ UVIDÍME TVÁŘ  KRISTA NAMÍSTO NAŠICH CHYB. NEBOŤ MY, KDOŽ JSME TVÝM SVATÝM SYNEM JSME BEZ HŘÍCHU. CHTĚLI BYCHOM UVIDĚT NAŠI BEZHŘÍŠNOST, NEBOŤ VINA HLÁSÁ, ŽE NEJSME TVÝM SYNEM. A MY NA TEBE NECHCEME JIŽ VÍCE ZAPOMÍNAT. JSME TADY OSAMĚLÍ A TOUŽÍME PO NEBI, KDE JSME DOMA. CHTĚLI BYCHOM SE DNES VRÁTIT. NAŠE JMÉNO JE TVÉ, A MY UZNÁVÁME, ŽE JSME TVÝM SYNEM.  

224.  

BŮH JE MŮJ OTEC A ON MILUJE SVÉHO SYNA 

Má skutečná Identita je tak jistá, tak vznešená, bezhříšná, nádherná a ohromná, zcela dobrodinná a prostá viny, že na ni Nebe pohlíží, aby jí darovalo světlo. To osvěcuje také svět. Je to dar, který mi dal můj Otec, a ten také já dávám světu. Neexistuje žádný jiný dar kromě tohoto, který by mohl být jak dán tak i přijat.

Jen toto je skutečnost a pouze tato. Toto je konec iluzí. Toto je pravdou.  

Ó OTČE, TY ZNÁŠ MÉ JMÉNO STÁLE

 JÁ JSEM HO ZAPOMĚL A NEVÍM, KAM JDU, KDO JSEM A CO DĚLÁM.

PŘIPOMEŇ MI HO OTČE NYNÍ,  

NEBOŤ JSEM UNAVEN ZE SVĚTA, KTERÝ VIDÍM.  

ODHAL TO, CO BYS CHTĚL ABYCH MÍSTO NĚJ VIDĚL  

225. 

BŮH JE MŮJ OTEC A JEHO SYN HO MILUJE 

OTČE, MUSÍM TI VRÁTIT TVOU LÁSKU KE MĚ,  

NEBOŤ DÁVAT A PŘIJÍMAT JE TOTÉŽ A TY JSI MI DAL VEŠKEROU SVOU LÁSKU 

MUSÍM JI VRÁTIT, NEBOŤ SI CHCI PLNĚ UVĚDOMIT ŽE JAKO SVOU, 

ABY PLANULA V MÉ MYSLI A UDRŽOVALA MOU MYSL OSVÍCENOU SVÝM LASKAVÝM SVĚTLEM, NEDOTČENOU, MILOVANOU, BEZE STRACHU V PATÁCH A JEN S MÍREM V ČELE. 

JAK KLIDNOU CESTOU JE TVŮJ MILUJÍCÍ SYN VEDEN K TOBĚ!  

BRATŘE, NALÉZÁME NYNÍ TENTO KLID. CESTA JE OTEVŘENÁ.  

NYNÍ JI V SPOLEČNĚ NÁSLEDUJEME V MÍRU.  

PODAL JSI MI SVOU RUKU, A JÁ TĚ NIKDY NEOPUSTÍM. 

 JSME JEDNÍM 

A tuto a jen tuto jednotu hledáme, když uskutečňujeme těchto několik posledních kroků, jenž ukončují cestu, která nebyla započata. 

226. 

MŮJ DOMOV MĚ OČEKÁVÁ. POSPÍŠÍM SI TAM. 

KDYŽ SI TO ZVOLÍM, MOHU TENTO SVĚT OPUSTIT ÚPLNĚ. 

Toto neumožňuje smrt, nýbrž změna názoru na smysl světa. Pokud se domnívám, že má nějakou hodnotu takový, jaký ho vidím teď, tak pro mě nadále takový i zůstane. Ale pokud nespatřuji žádnou hodnotu ve světě, který vidím, nic co chci hájit jako své, nebo hledat jako svůj cíl, tak pak mě opustí. Neboť jsem nehledal iluze, aby nahradily pravdu. 

OTČE, MŮJ DOMOV ČEKÁ NA MŮJ RADOSTNÝ NÁVRAT 

TVÁ NÁRUČ JE OTEVŘENÁ A JÁ SLYŠÍM TVŮJ HLAS. 

K ČEMU BYCH SE MĚL ZDRŽOVAT NA MÍSTĚ MARNÝCH TUŽEB A ZBORCENÝCH SNŮ,  

KDYŽ MŮŽE BÝT NEBE TAK SNADNO MÉ? 

227. 

TOTO JE SVATÝ OKAMŽIK MÉHO VYSVOBOZENÍ 

OTČE, DNES JSEM SVOBODNÝ, NEBOŤ MÁ VŮLE JE TVOU. 

PŘEMÝŠLEL JSEM O VYTVOŘENÍ JEŠTĚ JEDNÉ VŮLE.  

AVŠAK DOSUD NEEXISTUJE NIC Z TOHO, CO JSEM VYMYSLEL ODDĚLENĚ OD TEBE  

A TAK JSEM SVOBODNÝ, PROTOŽE JSEM SE ZMÝLIL  

A VŮBEC JSEM SVÝMI ILUZEMI NEOVLIVNIL SVOU VLASTNÍ SKUTEČNOST.  

NYNÍ SE JICH VZDÁVÁM A POKLÁDÁM JE K NOHÁM PRAVDY,  

ABY BYLY NAVŽDY ODSTRANĚNY Z MÉ MYSLI.  

TOTO JE SVATÝ OKAMŽIK MÉHO VYSVOBOZENÍ. 

 OTČE, VÍM, ŽE MÁ VŮLE JE ZAJEDNO S TVOU. 

A tak dnes hledáme náš radostný návrat do Nebe, které jsme nikdy neopustili. Boží Syn dnes odkládá své sny. Boží Syn dnes znovu přichází domů, zproštěn hříchu a oděný svatostí, se svou skutečnou myslí, konečně pro něj vzkříšenou. 

Nemožnou neproveditelnou 

228.  

BŮH MĚ NEODSOUDIL, ANI JÁ SE JIŽ VÍCE NEODSUZUJI 

Můj Otec zná mou svatost. Měl bych popírat Jeho vědění a věřit v to, co Jeho vědění vylučuje jako nemožné? Měl bych přijmout za pravdivé to, co On prohlašuje za nepravdivé? Nebo mám přijmout Jeho Slovo o tom, co jsem, neboť On je mým Stvořitelem a jediným, kdo zná pravý stav Svého Syna? 

OTČE, ZMÝLIL JSEM SE V SOBĚ,  

NEBOŤ JSEM SI NEUVĚDOMOVAL ZDROJ, ZE KTERÉHO POCHÁZÍM.  

NEOPUSTIL JSEM TENTO ZDROJ TÍM, ŽE JSEM VSTOUPIL DO TĚLA NEBO ZEMŘEL. 

 MÁ SVATOST ZŮSTÁVÁ MOU SOUČÁSTÍ,  

STEJNĚ JAKO JÁ JSEM SOUČÁSTÍ TEBE. A MÉ MÝLKY O SOBĚ JSOU SNY.  

DNES JE OPOUŠTÍM.  A JSEM PŘIPRAVEN PŘIJMOUT JEDINĚ TVÉ SLOVO O TOM,  

CO SKUTEČNĚ JSEM 

  229. 

JSEM LÁSKOU, KTERÁ MĚ STVOŘILA 

Hledám svou vlastní Identitu a nacházím ji v těchto slovech: 

“To, co jsem je Láska, která mě stvořila” 

Teď již nepotřebuji hledat. Láska zvítězila. Stále čekala na můj příchod domů, nebudu se více odvracet od svaté tváře Krista. A to, na co se dívám svědčí o pravdivosti Identity, kterou jsem se snažil ztratit, ale kterou můj Otec pro mě uchoval v bezpečí. 

OTČE, MNOHOKRÁT TI DĚKUJI ZA TO, CO JSEM, 

ZA UCHOVÁNÍ MÉ IDENTITY NEDOTČENÉ A BEZHŘÍŠNÉ, 

UPROSTŘED VŠECH MYŠLENEK NA HŘÍCH, KTERÉ VYMYSLELA MÁ POŠETILÁ MYSL 

A DĚKUJI TI ZA MOU ZÁCHRANU PŘED NIMI 

AMEN 

   230. 

NYNÍ BUDU HLEDAT A NAJDU MÍR BOŽÍ 

V míru jsem byl stvořen. A v míru zůstávám. Není mi dáno změnit mé Já. 

 Jak milosrdný je Bůh, můj Otec, když mě stvořil, dal mi navždy mír. Nyní žádám jen být tím, čím jsem. A může mi toto být odepřeno, když je to pravdou navždy?  

OTČE, HLEDÁM MÍR, KTERÝ JSI MI DAL PŘI MÉM STVOŘENÍ 

TO, CO BYLO DÁNO TU TEDY MUSÍ BÝT I NYNÍ, NEBOŤ MÉ STVOŘENÍ BYLO MIMO ČAS  

A ZŮSTÁVÁ STÁLE ZA VŠEMI ZMĚNAMI 

MÍR, VE KTERÉM SE TVŮJ SYN ZRODIL VE TVÉ MYSLI TAM ZÁŘÍ NEZMĚNĚN 

JSEM TAKOVÝ, JAKÉHO JSI MĚ STVOŘIL 

POTŘEBUJI TĚ JEN POVOLAT, ABYCH NAŠEL MÍR, KTERÝ JSI MI DAL 

JE TO TVÁ VŮLE, JENŽ HO DALA TVÉMU SYNOVI