CO JE DUCH SVATÝ?

Duch Svatý je prostředníkem mezi iluzemi a pravdou. Jelikož musí překlenout propast mezi skutečností a sny, směřuje vnímání k poznání pravdy skrze milost, kterou mu Bůh dal, aby byla Jeho darem každému, kdo se k Němu obrátí pro pravdu. Přes most, který nabízí jsou sny zcela přivedeny k pravdě, aby byly před světlem vědomí rozptýleny. Tam jsou pohledy a zvuky navždy odloženy. A tam, kde byly dříve vnímány, umožnilo odpuštění pokojné ukončení vnímání.

Cíl, který si stanovuje učení Ducha Svatého je právě tento konec snů. Neboť pohledy a zvuky musí být převedeny ze svědků strachu na ty, které jsou svědky lásky. A když je toto zcela uskutečněno, pak učení dosáhlo jediného cíle, který ve skutečnosti má. Neboť učení, jakmile ho Duch Svatý dovede k výsledku, který pro něj vnímá, se stává prostředkem pro překročení sama sebe, aby bylo nahrazeno věčnou pravdou.

Kdybys jen věděl, jak moc Tvůj Otec touží po tom, abys poznal svou bezhříšnost, pak bys nenechal Jeho Hlas volat nadarmo, ani by ses neodvracel od Jeho náhrady za strachuplné představy a sny, které jsi vytvořil. Duch Svatý rozumí prostředkům tebou vytvořeným, kterými bys chtěl dosáhnout toho, co je navždy nedosažitelné. A když Mu je nabídneš, On použije tyto prostředky, které jsi vytvořil pro vyhnanství aby obnovil tvou mysl tam, kde je opravdu doma.

Z vědění, kam byl umístěn Bohem, volá Duch Svatý k tobě, abys na svých snech nechal spočinout odpuštění a aby zdravý rozum a mír mysli byl obnoven. Bez odpuštění tě tvé sny budou nadále děsit. A vzpomínka na veškerou Lásku tvého Otce se nevrátí, aby naznačila, že konec snů nadešel.

Přijmi dar svého Otce. Je to Volání od Lásky k Lásce, že Ona existuje jen Sama o sobě.

Jeho darem je Duch Svatý, skrze kterého je klid Nebes obnoven pro milovaného Božího Syna. Chceš odmítnout přijetí funkce, která završuje Boha, když vše, co si On přeje je, abys byl celistvý?

281.

NEMOHU BÝT ZRANĚN NIČÍM JINÝM NEŽ SVÝMI MYŠLENKAMI

OTČE, TVŮJ SYN JE DOKONALÝ

KDYŽ SI MYSLÍM, ŽE JSEM JAKÝMKOLIV ZPŮSOBEM ZRANĚN,

JE TO PROTO, ŽE JSEM ZAPOMNĚL KDO JSEM

A ŽE JSEM TAKOVÝ, JAKÉHO JSI MĚ STVOŘIL TY.

TVÉ MYŠLENKY MI MOHOU PŘINÉST POUZE ŠTĚSTÍ.

POKUD JSEM NĚKDY SMUTNÝ, ZRANĚNÝ NEBO NEMOCNÝ,

ZAPOMNĚL JSEM, NA CO MYSLÍŠ TY.

A SVÉ MALÉ BEZVÝZNAMNÉ MYŠLENKY JSEM UMÍSTIL TAM,

KAM PATŘÍ MYŠLENKY TVÉ A KDE TAKÉ JSOU.

MOHU BÝT ZRANĚN JEN SVÝMI MYŠLENKAMI

MYŠLENKY, KTERÉ MYSLÍM SPOLEČNĚ S TEBOU MOHOU JEN ŽEHNAT.

MYŠLENKY, JENŽ MYSLÍM SPOLEČNĚ S TEBOU JSOU PRAVDOU.

Nebudu dnes zraňovat sám sebe. Neboť jsem daleko od veškeré bolesti.

Můj otec mě umístil v bezpečí v Nebi, kde nade mnou bdí. A já nechci útočit na Syna, jehož miluje, protože to, co On miluje je také moje abych to miloval.

282.

DNES SE NEBUDU BÁT LÁSKY

Pokud bych si dnes dokázal uvědomit pouze toto, byla by dosažena spása pro celý svět. Toto je rozhodnutí nebýt šílený a přijmout se takový, jakého mě stvořil Samotný Bůh, můj Otec a můj Zdroj. Toto je rozhodnutí nesnít sny o smrti, zatímco pravda zůstává navždy živoucí v radosti lásky. A toto je rozhodnutí uznat Já, Které Bůh stvořil jako Syna, jehož miluje a Který zůstává mou jedinou Identitou.

OTČE, LÁSKA JE JMÉNO TVÉ A STEJNĚ TAK JE I MÉ

TAKOVÁ JE PRAVDA.

A MŮŽE BÝT PRAVDA ZMĚNĚNA POUHÝM POJMENOVÁNÍM JINÝM JMÉNEM?

JMÉNO STRACH JE PROSTĚ OMYLEM.

DNES SE NEBUDU BÁT PRAVDY.

283.

MÁ PRAVÁ TOTOŽNOST PŘEBÝVÁ V TOBĚ

OTČE, VYVOŘIL JSEM SI PŘEDSTAVU O SOBĚ,

A TU NAZÝVÁM BOŽÍM SYNEM

STVOŘENÍ JE VŠAK STÁLE TAKOVÉ JAKÉ VŽDY BYLO,

PROTOŽE TVÉ STVOŘENÍ JE NEMĚNNÉ.

NEBUDU UCTÍVAT MODLY

JSEM TÍM, KOHO MILUJE MŮJ OTEC

MÁ SVATOST NAVŽDY ZŮSTÁVÁ SVĚTLEM NEBES A BOŽÍ LÁSKY

NENÍ SNAD TO, CO JE TEBOU MILOVÁNO ZABEZPEČENO?

NENÍ SNAD NEBESKÉ SVĚTLO NEKONEČNÉ?

COŽPAK NENÍ TVŮJ SYN MOU PRAVOU TOTOŽNOSTÍ,

KDYŽ JSI STVOŘIL VŠE, CO EXISTUJE?

Nyní jsme Jedno ve společné Identitě s Bohem, naším Otcem, coby naším jediným Zdrojem a vše stvořené je součástí nás. A tak nabízíme požehnání všemu, spojujíc se láskyplně s celým světem, který naše odpuštění učinilo jedním s námi.

284.

MOHU SE ROZHODNOUT VYMĚNIT VŠECHNY MYŠLENKY, KTERÉ ZPŮSOBUJÍ BOLEST

Ztráta není ztrátou pokud je vnímána správně. Bolest není možná. Neexistuje žádný zármutek, který by měl vůbec nějakou příčinu. A utrpení jakéhokoliv druhu není nic jiného než sen.

Toto je pravda, nejprve bude jen řečena a potom mnohokrát opakována, a příště přijata jako částečná pravda s mnoha výhradami, aby byla postupně přijata více a více a nakonec bude přijata za pravdu. Mohu se rozhodnout vyměnit všech myšlenky, které způsobují bolest. A dnes bych chtěl jít za tato slova, a minout všechny výhrady a dospět k plnému přijetí pravdy, která v nich je.

OTČE, TO CO JSI DAROVAL TY NEMŮŽE BOLET,

A TAK SMUTEK A BOLEST MUSÍ BÝT NEMOŽNÉ.

KÉŽ DNES NESELŽU V DŮVĚŘE K TOBĚ

POVAŽUJÍC ZA TVÉ DARY JEN RADOSTI

PŘIJÍMAJÍC ZA PRAVDU JEN RADOSTNOST

285.

MÁ SVATOST DNES ZÁŘÍ JASNĚ A PRŮZRAČNĚ

Dnes se probouzím s radostí a očekávám, že ke mně přichází jen šťastné Boží události. Nepřeji si, aby přišlo nic jiného a chápu, že na mé pozvání bude odpovězeno jen těmi myšlenkami, které byly mnou vyslány. A budu si přát pouze radostné věci v okamžiku, kdy přijímám svou svatost. Neboť k čemu by mi byla bolest, jaký smysl by mělo mé utrpení, a jaký užitek by mi přinesly smutek a ztráta, když ode mě dnes odchází šílenství a já místo toho přijímám svou svatost?

OTČE, MÁ SVATOST JE TVOJE

NECHŤ SE Z TOHO RADUJI,

A SKRZE ODPUŠTĚNÍ JSEM NAVRÁCEN KE ZDRAVÉMU ROZUMU.

TVŮJ SYN JE STÁLE TAKOVÝ, JAKÉHO JSI HO STVOŘIL.

MÁ SVATOST JE MOU SOUČÁSTÍ, A TAKÉ SOUČÁSTÍ TVOU.

A CO MŮŽE ZMĚNIT SAMOTNOU SVATOST?

286.

MLČENLIVOST NEBES DNES OBJÍMÁ MÉ SRDCE

OTČE, JAKÉ JE DNES TICHO!

JAK TIŠE ZAPADÁ VŠE NA MÍSTO!

TOTO JE DEN, KTERÝ BYL VYBRÁN JAKO ČAS,

V NĚMŽ POCHOPÍM LEKCI, ŽE NENÍ TŘEBA ABYCH NĚCO DĚLAL.

TOTO JE DEN, KTERÝ BYL VYBRÁN JAKO ČAS, VE KTERÉM POCHOPÍM LEKCI,

ŽE V TOBĚ JE KAŽDÉ ROZHODNUTÍ JIŽ UČINĚNO.

V TOBĚ BYL KAŽDÝ KONFLIKT VYŘEŠEN,

ŽE V TOBĚ JE MI JIŽ DÁNO VŠE, CO JSEM DOUFAL, ŽE NAJDU

TVŮJ MÍR JE MŮJ

MÉ SRDCE JE TICHÉ A MÁ MYSL V KLIDU

TVÁ LÁSKA JE NEBEM A TVÁ LÁSKA JE MÁ

Dnešní ticho nám dá naději, že jsme našli cestu, a putovali po ní daleko ke zcela jistému cíli. Dnes nebudeme pochybovat o konci, který nám Sám Bůh přislíbil. Důvěřujeme v Něj a v naše Já, Které je stále jedno s Ním.

287.

TY JSI MŮJ CÍL, MŮJ OTČE, JEN TY

Kam bych šel, když ne do Nebe? Co by mohlo být náhradou štěstí? Jaký dar bych mohl upřednostnit před Božím mírem? Jaký dar bych hledal, našel a udržel, který by byl srovnatelný s mou Identitou? A chtěl bych raději žít se strachem než s láskou?

TY JSI MŮJ CÍL, OTČE.

PO ČEM JINÉM NEŽ PO TOBĚ BYCH MOHL TOUŽIT

PO JAKÉ CESTĚ NEŽ TÉTO, KTERÁ VEDE K TOBĚ, BYCH MOHL TOUŽIT KRÁČET?

A CO JINÉHO VYJMA VZPOMÍNKY NA TEBE BY PRO MĚ MOHLO ZNAMENAT

KONEC SNŮ A MARNÝCH NÁHRAŽEK PRAVDY?

TY JSI MŮJ JEDINÝ CÍL.

TVŮJ SYN MŮŽE BÝT TAKOVÝ, JAKÉHO JSI HO STVOŘIL.

JAKOU JINOU CESTU NEŽ TUTO BYCH MOHL ČEKAT K POZNÁNÍ SVÉHO JÁ

A BYTÍ ZAJEDNO S MOU TOTOŽNOSTÍ?

288.

KÉŽ DNES ZAPOMENU NA MINULOST MÉHO BRATRA.

Toto je myšlenka, jenž vede po cestě k Tobě a přinávádí mě k mému cíli. Nemohu k Tobě přijít bez mého bratra. K tomu, abych poznal můj Zdroj, musím nejprve poznat to, co jsi stvořil Ty jako jedno se mnou. Můj bratr je rukou, jenž mě vede po cestě směrem k Tobě. Jeho hříchy byly v minulosti spolu s mými a já jsem spasen, neboť minulost je pryč. Nebudu ji uchovávat ve svém srdci, jinak ztratím cestu, po které kráčím k Tobě. Můj bratr je mým spasitelem. Nebudu útočit na spasitele, kterého jsi mi dal. Uctím toho, kdo nosí Tvé Jméno, a tak si vzpomenu, že je mým vlastním.

ODPUSŤ MI TEDY DNES.

A POZNÁŠ, ŽE JSI MI ODPUSTIL,

KDYŽ SVÉHO BRATRA SPATŘÍŠ VE SVĚTLE SVATOSTI.

NEMŮŽE BÝT MÉNĚ SVATÝ NEŽ JÁ A TY NEMŮŽEŠ BÝT SVATĚJŠÍ NEŽ ON.

289.

MINULOST JE PRYČ, NEMŮŽE SE MĚ DOTKNOUT

Dokud minulost v mé mysli neskončí, skutečný svět musí unikat mému zraku. Neboť ve skutečnosti se nedívám nikam, vidíc pouze to, co nikde není. Jak si pak mohu všimnout světa, který nabízí odpuštění? Tohle je minulost vytvořená k zakrývání, neboť tohle je svět, na který může být pohlíženo jedině nyní. Nemá minulost. Neboť co jiného lze odpustit než minulost, a když je odpuštěna, zmizí.

OTČE, NEBUDU SE DÍVAT NA MINULOST, KTERÁ TU NENÍ

NEBOŤ TY JSI MI NABÍDL SVOU VLASTNÍ NÁHRADU,

V PŘÍTOMNOSTI ZŮSTAL SVĚT NEDOTČENÝ A BEZ HŘÍCHU

TADY JE KONEC VINY A TADY JSEM PŘIPRAVEN NA TVŮJ POSLEDNÍ KROK.

MĚL BYCH POŽADOVAT, ABYS DÉLE ČEKAL,

AŽ TVŮJ SYN NAJDE LÁSKU, KTEROU JSI PLÁNOVAL,

ABY UKONČILA VŠECHNY JEHO SNY A VEŠKERÉ JEHO BOLESTI?

290.

VŠE, CO VIDÍM JE MÉ PŘÍTOMNÉ ŠTĚSTÍ

Když se nedívám na to, co tam není, potom vše, co vidím je mé přítomné štěstí. Oči, které se začínají otvírat konečně vidí. A já bych chtěl, aby ke mně přišla Kristova vize právě dnes. To, co vnímám jako pohled, který není Bohem napraven je na pohled děsivý a bolestivý. Přesto nepřipustím, aby má mysl byla jen o okamžik déle klamána vírou, že sen, který jsem vytvořil je skutečný. Dnes hledám mé přítomné štěstí a nedívám se na nic jiného kromě toho, co hledám.

S TÍMTO ODHODLÁNÍM PŘICHÁZÍM K TOBĚ A PROSÍM TVOU SÍLU,

ABY MĚ DNES PODPOROVALA, ZATÍMCO JÁ SE JEN SNAŽÍM VYKONÁVAT TVOU VŮLI.

NEMŮŽEŠ MĚ ZKLAMAT VE VYSLYŠENÍ MĚ, OTČE. TO, OČ ŽÁDÁM JSI MI JIŽ DAL.

A JÁ JSEM SI JIST, ŽE DNES UVIDÍM SVÉ ŠTĚSTÍ.