CO JE ZÁZRAK? 

Zázrak je oprava. Nic netvoří, ani vůbec nic skutečně nemění. Pouze se dívá na destrukci a připomíná mysli, že to, co vidí je falešné. Odstraňuje chybu, ale nepokouší se jít nad rámec vnímání ani přesáhnout funkci, kterou má odpuštění. Tak zůstává omezen v čase. Přesto dláždí cestu pro návrat bezčasovosti a probuzení lásky, neboť strach musí nenápadně odejít díky laskavé nápravě, kterou zázrak přináší. 

 Zázrak obsahuje dar milosti, neboť je dáván i přijímán jako jedno. A tak dokládá zákon pravdy, který svět neslyší, neboť vůbec nechápe jeho možnosti. Zázrak obrací vnímání, které bylo předtím převrácené vzhůru nohama, a tak ukončuje podivná překroucení, která byla zjevná. Nyní je vnímání otevřeno pravdě. Nyní je odpuštění považováno za zdůvodněné.  

Odpuštění je domov zázraků. Zrak Krista osvobozuje vše, na co se podívá v milosrdenství a lásce. V jeho pohledu je vnímání opraveno a to, co mělo znamenat prokletí přišlo, aby požehnalo. Každá lilie odpuštění nabízí celému světu tichý zázrak lásky. A ve světle dokonalé čistoty a nekonečné radosti je každá položena před Boží Slovo, na universální oltář Stvořitele a stvoření. Zázrak je nejprve přijat jako víra, neboť žádat o něj znamená, že mysl je připravena přijmout to, co nemůže vidět ani tomu rozumět. Přesto víra přinese jeho svědectví, aby ukázala že to, na čem víra spočívá skutečně existuje. A tak bude zázrak posvěcen tvou vírou v něj, a ukáže, že spočívá ve světě, který je skutečnější než ten, který jsi spatřoval dříve, osvobozeném od toho, co jsi si myslel že v něm existovalo. 

Zázraky padají z Nebes jako kapky hojivého deště na suchý a zaprášený svět, kam přichází vyhladovělí a žízniví tvorové, aby zemřeli. Nyní mají vodu. Nyní se svět zazelenal. A všude se objevují známky života, aby ukázaly že to, co je zrozeno nemůže nikdy zemřít, neboť to, co je živé je nesmrtelné.  

341. 

JEDINÉ, NAČ MŮŽU ÚTOČIT JE MÁ BEZHŘÍŠNOST.  

A TA JEDINÁ MĚ CHRÁNÍ. 

OTČE, TVŮJ SYN JE SVATÝ. 

JÁ JSEM TÍM, NA KOHO SE USMÍVÁŠ  

S LÁSKOU A NĚŽNOSTÍ TAK MILUJÍCÍ A HLUBOKOU 

A ZPĚT NA TEBE SE TIŠE USMÍVÁ VESMÍR A SDÍLÍ TVOU SVATOST. 

JAK NEPOSKVRNĚNÍ, JAK V BEZPEČÍ A JAK SVATÍ JSME TEDY MY,  

KDOŽ SPOČÍVÁME VE TVÉM ÚSMĚVU, OBDAŘENÍ VEŠKEROU TVOU LÁSKOU, 

ŽIJÍCÍ JAKO JEDNO S TEBOU, DOKONÁNI V BRATRSTVÍ A OTCOVSTVÍ, 

V BEZHŘÍŠNOSTI TAK DOKONALÉ,  

ŽE PÁN BEZHŘÍŠNOSTI NÁS POVAŽUJE ZA SVÉHO SYNA,  

ZA VESMÍR MYŠLENEK, KTERÉ JEJ ZAVRŠUJÍ. 

Neútočme tedy na svou vlastní bezhříšnost, neboť pro nás obsahuje Slovo Boží.  

A v jeho laskavém zrcadlení jsme spaseni. 

342.

NA VŠECH VĚCECH NECHÁVÁM SPOČINOUT ODPUŠTĚNÍ,  

NEBOŤ TAK MI BUDE ODPUŠTĚNÍ DÁNO 

OTČE, DĚKUJI TI ZA TVŮJ PLÁN MÉ SPÁSY  

PŘED PEKLEM, KTERÉ JSEM VYTVOŘIL.  

NENÍ SKUTEČNÉ A TYS MI DAL PROSTŘEDKY,  

ABY MI UKÁZALY JEHO NESKUTEČNOST. 

TENTO KLÍČ MÁM V RUCE 

A DOSPĚL JSEM KE DVEŘÍM, ZA NIMIŽ LEŽÍ KONEC SNŮ. 

STOJÍM PŘED NEBESKOU BRÁNOU A PŘEMÝŠLÍM,  

JESTLI MÁM VSTOUPIT DOVNITŘ A BÝT DOMA.  

DNES NEBUDU ZNOVU VYČKÁVAT.  

ODPUSTÍM VŠEMU A DOVOLÍM STVOŘENÍ ABY BYLO TAKOVÉ, 

JAKÉ TY CHCEŠ ABY BYLO A JAKÉ JE. 

KÉŽ SI KONEČNĚ VZPOMENU NA TO, ŽE JSEM TVŮJ SYN  

A NA TO, ŽE DVEŘE JSOU OTEVŘENY,  

ZAPOMENU NA ILUZE V PLANOUCÍM SVĚTLE PRAVDY,  

ZATÍMCO SE KE MNĚ VRACÍ VZPOMÍNKA NA TEBE. 

Bratře, odpusť mi. Přicházím k tobě, abych tě vzal domů s sebou. A jak jdeme, svět jde na naší cestě k Bohu s námi. 

343. 

NEJSEM ŽÁDÁN, ABYCH NĚCO OBĚTOVAL 

 ZA NALEZENÍ MILOSRDENSTVÍ A BOŽÍHO MÍRU 

KONEC UTRPENÍ NEMŮŽE BÝT ZTRÁTOU 

DAR VŠEHO MŮŽE BÝT JEN PŘÍNOSEM 

TY JEN DÁVÁŠ A NIKDY NEODNÍMÁŠ 

A STVOŘIL JSI MĚ, ABYCH BYL JAKO TY,  

COKOLIV OBĚTOVAT JE NEMOŽNÉ PRO MĚ STEJNĚ JAKO PRO TEBE. 

I JÁ MUSÍM DÁVAT 

A TAK JE MI NAVĚKY VĚKŮ DÁNO VŠE  

ZŮSTÁVÁM TAKOVÝ, JAKÝ JSEM BYL STVOŘEN 

TVŮJ SYN NEMŮŽE NĚCO OBĚTOVAT, NEBOŤ MUSÍ ZŮSTAT ÚPLNÝ, 

NEBOŤ MÁ FUNKCE JE TĚ NAVYŠOVAT (ZAVRŠIT) 

JSEM ÚPLNÝ, NEBOŤ JÁ JSEM TVŮJ SYN. 

NEMOHU NIC ZTRATIT,  

NEBOŤ MOHU JEN DÁVAT, A TAK JE VŠE NAVŽDY MÉ. 

Boží mír a milosrdenství jsou zdarma. Spása nic nestojí. Je to dar, který musí být svobodně dáván i přijímán. A právě to se dnes chceme učit. 

344. 

DNES SE UČÍM ZÁKONU LÁSKY O TOM, ŽE 

 TO, CO DÁVÁM SVÉMU BRATROVI JE MŮJ DAR SAMA SOBĚ 

OTČE MŮJ, TOTO NENÍ MŮJ ZÁKON, ALE TVŮJ. 

NEROZUMNĚL JSEM TOMU, CO ZNAMENÁ DÁVAT  

A MYSLEL JSEM SI, ŽE SI SCHOVÁM TO, 

CO JSEM CHTĚL SÁM PRO SEBE. 

A JAK JSEM SE PODÍVAL NA POKLAD,  

O KTERÉM JSEM SI MYSLEL, ŽE HO VLASTNÍM,  

SHLEDAL JSEM PRÁZDNÉ MÍSTO,  

KDE NIKDY NIC NEBYLO, NENÍ A NEBUDE.  

KDO MŮŽE SDÍLET SEN? A CO MI MŮŽE NABÍDNOUT ILUZE?  

AVŠAK TEN, KOMU ODPOUŠTÍM MI DÁ DARY,  

PŘESAHUJÍCÍ CENU ČEHOKOLIV NA ZEMI. 

NECHŤ MÍ BRATŘI, KTERÝM JSEM ODPUSTIL NAPLNÍ MOU STUDNICI  

NEBESKÝMI POKLADY, KTERÉ JSOU SAMY O SOBĚ SKUTEČNÉ.  

TAK JE ZÁKON LÁSKY NAPLNĚN.  

A TAK TVŮJ SYN POVSTÁVÁ A NAVRÁCÍ SE K TOBĚ. 

Jak blízcí jsme jeden druhému, když přicházíme k Bohu. Jak blízký je On nám. Jak blízko je ukončení snu o hříchu a vykoupení Božího Syna 

345. 

DNES NABÍZÍM JENOM ZÁZRAKY, 

NEBOŤ BYCH CHTĚL, ABY SE KE MNĚ VRÁTILY 

OTČE, ZÁZRAK ZRCADLÍ TVÉ DARY MNĚ, TVÉMU SYNOVI. 

A KAŽDÝ, KTERÝ DÁVÁM SE KE MNĚ VRACÍ,  

ABY MI PŘIPOMNĚL, ŽE ZÁKON LÁSKY JE UNIVERZÁLNÍ (VŽDY A VŠUDE) 

DOKONCE I TADY NA SEBE BERE PODOBU, 

KTEROU LZE ROZPOZNAT A VIDĚT JAK PRACUJE. 

ZÁZRAKY, KTERÉ DÁVÁM SE VRACÍ ZPĚT PRÁVĚ V TAKOVÉ FORMĚ, 

KTERÁ MI POMŮŽE S PROBLÉMY, KTERÉ VNÍMÁM. 

OTČE, V NEBI JE TO JINNÉ,  

NEBOŤ TAM NEEXISTUJÍ ŽÁDNÉ POTŘEBY.  

ALE TADY NA ZEMI JE ZÁZRAK BLÍŽ TVÝM DARŮM,  

NEŽ JAKÝKOLIV JINÝ DAR, KTERÝ MOHU DÁT. 

NECHŤ TEDY DÁVÁM DNES TOLIKO TENTO DAR, 

JENŽ, ZROZEN ZE SKUTEČNÉHO ODPUŠTĚNÍ, OSVĚTLUJE CESTU,  

KTEROU MUSÍM URAZIT, ABYCH SI NA TEBE VZPOMNĚL.  

Mír dnes všem hledajícím srdcím. Světlo přišlo nabídnout zázraky, aby požehnaly unavený svět. Ten dnes najde odpočinek, neboť budeme nabízet to, co jsme dostali. 

346. 

DNES MĚ OBKLOPUJE MÍR BOŽÍ  

A JÁ ZAPOMÍNÁM NA VŠE, VYJMA JEHO LÁSKY 

OTČE, DNES SE PROBOUZÍM  

SE ZÁZRAČNOU OPRAVOU MÉHO VNÍMÁNÍ VŠECH UDÁLOSTÍ. 

A TAK ZAČÍNÁ DEN, KTERÝ S TEBOU SDÍLÍM STEJNĚ, 

JAKO BUDU SDÍLET VĚČNOST, NEBOŤ ČAS DNES USTOUPIL STRANOU. 

NEHLEDÁM UDÁLOSTI ČASU, A TAK SE NA NĚ NEBUDU DÍVAT. 

TO, CO DNES HLEDÁM, 

PŘESAHUJE VŠECHNY ZÁKONY ČASU A UDÁLOSTI VNÍMANÉ V ČASE. 

CHTĚL BYCH ZAPOMENOUT NA VŠECHNO, VYJMA TVÉ LÁSKY.  

CHTĚL BYCH PŘEBÝVAT V TOBĚ A NEZNAT ŽÁDNÉ JINÉ ZÁKONY 

KROMĚ TVÉHO ZÁKONA LÁSKY.  

CHTĚL BYCH NALÉZT MÍR, KTERÝ JSI STVOŘIL PRO SVÉHO SYNA, 

A ZAPOMENOUT NA VŠECHNY BLÁZNIVÉ HRAČKY, KTERÉ JSEM VYTVOŘIL JÁ,  

ZATÍMCO SPATŘUJI SLÁVU TVOU I SVOU VLASTNÍ. 

A až dnes přijde večer, nevzpomeneme si na nic jiného než na mír Boží. Neboť jsme se dnes naučili, jaký je náš mír, když zapomeneme na vše vyjma Lásky Boží. 

347. 

ZLOST MUSÍ VZNIKAT Z POSUZOVÁNÍ 

SOUZENÍ JE ZBRAŇ, KTEROU BYCH CHTĚL POUŽÍT PROTI SOBĚ, 

ABYCH SE VYHNUL ZÁZRAKU. 

OTČE, CHCI TO, CO JE PROTI MÉ VŮLI,  

A NECHCI MÍT TO, CO JE VŮLÍ MOU. 

OTČE, VYROVNEJ MOU MYSL, JE POMATENÁ. 

TY JSI VŠAK NABÍDL SVOBODU,  

A JÁ JSEM SE DNES ROZHODL PŘIHLÁSIT SE O TVŮJ DAR.  

A TAK PŘEDÁVÁM VEŠKERÉ SOUZENÍ TOMU,  

KOHO JSI MI DAROVAL, ABY SOUDIL ZA MĚ. 

ON VIDÍ TO, CO VIDÍM JÁ, A PŘESTO ZNÁ PRAVDU.  

DÍVÁ SE NA BOLEST A PŘESTO CHÁPE, ŽE NENÍ SKUTEČNÁ,  

A V JEHO POCHOPENÍ JE BOLEST UZDRAVENA. 

PŮSOBÍ ZÁZRAKY, KTERÉ BY MÉ SNY CHTĚLY PŘED MÝM VĚDOMÍM SKRÝT. 

NECHŤ SOUDÍ DNES ON. 

JÁ NEZNÁM VŮLI SVOU, ALE ON SI JE JISTÝ, ŽE JE TO TVÁ VŮLE. 

A ON ZA MĚ BUDE MLUVIT  

A PŘIVOLÁVAT TVÉ ZÁZRAKY, ABY KE MNĚ PŘICHÁZELY. 

Naslouchej dnes. Utiš se a naslouchej vlídnému Božímu Hlasu, který tě ujišťuje, že Bůh tě soudil jako Syna, kterého miluje. 

348. 

NEMÁM ŽÁDNÝ DŮVOD PRO HNĚV ANI STRACH, 

NEBOŤ TY MĚ OBKLOPUJEŠ  

A PRO KAŽDOU POTŘEBU, KTEROU VNÍMÁM, MI POSTAČÍ TVÁ MILOST. 

OTČE, NECHŤ SI VZPOMENU, ŽE JSI TADY A ŽE NEJSEM SÁM. 

JSEM OBKLOPEN VĚČNOU LÁSKOU. 

NEMÁM DŮVOD PRO COKOLIV JINÉHO, 

NEŽ DOKONALÝ MÍR A RADOST, KTERÉ SDÍLÍM S TEBOU. 

K ČEMU BY MI BYLA ZLOST NEBO STRACH? 

OBKLOPUJE MĚ DOKONALÉ BEZPEČÍ. 

MOHU SE BÁT, KDYŽ MĚ PROVÁZÍ TVŮJ VĚČNÝ SLIB? 

OBKLOPUJE MĚ DOKONALÁ BEZHŘÍŠNOST. 

ČEHO BYCH SE BÁL,  

KDYŽ JSI MĚ STVOŘIL VE SVATOSTI TAK DOKONALÉ,  

JAKO JE TVÁ VLASTNÍ? 

Boží milost nám vystačí ve všem, co by On chtěl abychom vykonali. A jen to si volíme, aby to bylo naší vůlí právě tak, jako je to vůlí Jeho.  

349.   

DNES NECHÁM VIZI KRISTA 

POHLÍŽET NA VŠE ZA MĚ A NAMÍSTO SOUDU 

DAROVAT VŠEMU ZÁZRAK LÁSKY.   

A TAK BYCH CHTĚL OSVOBODIT VŠE, CO VIDÍM  

A VŠEMU DÁT SVOBODU, KTEROU HLEDÁM.  

NEBOŤ TAK SE ŘÍDÍM ZÁKONEM LÁSKY A DÁVÁM TO,   

CO BYCH CHTĚL NAJÍT A PŘIVLASTNIT SI TO.  

BUDE MI TO DÁNO,   

PROTOŽE JSEM SI TO VYBRAL JAKO DAR, KTERÝ CHCI DÁT.  

OTČE, TVÉ DARY JSOU MOJE.  

KAŽDÝ Z NICH, KTERÝ PŘIJÍMÁM MI PŘINÁŠÍ ZÁZRAK DÁVAT.  

A DÁVÁNÍM TAK, JAK BYCH CHTĚL DOSTÁVAT, SE UČÍM,   

ŽE TVÉ UZDRAVUJÍCÍ ZÁZRAKY PATŘÍ MĚ.  

Náš Otec zná naše potřeby. Dává nám milost, aby je naplnila všechny. A tak se spoléháme na Něj, že nám posílá zázraky k požehnání světa a uzdravení naši mysli, díky kterým se vracíme k Němu. 

350. 

ZÁZRAKY ODRÁŽÍ VĚČNOU LÁSKU BOHA. 

NABÍZET JE ZNAMENÁ VZPOMENOUT SI NA NĚJ. 

A VZPOMÍNKOU NA NĚJ VYSVOBODIT SVĚT 

TO, ČEMU ODPOUŠTÍME SE STÁVÁ NAŠÍ SOUČÁSTÍ,  

NEBOŤ DÍKY ODPUŠTĚNÍ VNÍMÁME SAMI SEBE. 

SYN BOŽÍ ZAHRNUJE V SOBĚ VŠE TAK, JAK JSI HO STVOŘIL. 

JEHO VZPOMÍNKA NA TEBE ZÁVISÍ NA JEHO ODPUŠTĚNÍ. 

TO, ČÍM ON JE, NENÍ OVLIVNĚNO JEHO MYŠLENKAMI. 

ALE TO, NAČ SE DÍVÁ JE JEJICH PŘÍMÝM NÁSLEDKEM. 

PROTO BYCH SE CHTĚL, OTČE MŮJ, OBRÁTIT K TOBĚ. 

JEDINĚ VZPOMÍNKA NA TEBE MĚ OSVOBODÍ. 

A JEDINĚ MÉ ODPUŠTĚNÍ MĚ UČÍ  

NAVRÁTIT MOU VZPOMÍNKU NA TEBE  

A VE VDĚČNOSTI JI DAROVAT SVĚTU.

A tak, jak hromadíme zázraky od Něj, budeme vskutku vděční. Neboť jakmile si na Něj vzpomeneme, Jeho Syn pro nás bude vzkříšen v opravdovosti Lásky.