ZÁVĚREČNÉ LEKCE

V našich závěrečných lekcích budeme používat co nejméně slov.
Použijeme je jen na začátku našeho procvičování, a pouze jako připomínku toho, že chceme jít za ně. 
Obraťme se k Tomu, Jenž nás
vede a činí naše kroky jisté. 
Jemu ponecháváme tyto lekce, stejně
jako Mu od nynějška dáváme své životy. 
Už se totiž nechceme
znovu vracet k přesvědčení o skutečnosti hříchu, které způsobilo,
že se zdálo, že svět je ošklivý a nejistý, že útočí a ničí, že je po všech
stránkách nebezpečný a zrádný, mimo veškerou naději na důvěru
a únik z bolesti.
 2. Jedině půjdeme-li cestou Krista, můžeme nalézt mír, který
nám Bůh dal. 2
Každý musí nakonec jít Jeho cestou, neboť právě
toto zakončení určil Sám Bůh. 3
Ve snu o času se zdá, že tato cesta je
daleko. 4
Přesto je vpravdě již zde a slouží nám jako laskavé vedení
na cestě, po níž máme jít. 5
Následujme spolu tuto cestu, již nám ukazuje pravda. 6
Veďme též naše mnohé bratry, kteří hledají cestu, ale
nemohou ji nalézt.
 3. Tomuto účelu zasvěťme svou mysl a usměrněme všechny své
myšlenky, aby sloužily funkci spásy. 2
Naším záměrem, který nám
byl dán, je odpustit světu. 3
Je to cíl, který nám dal Bůh. 4
Je to Jeho
zakončení snu, které hledáme, a nikoli naše vlastní. 5
Neboť vše, čemu
odpustíme, poznáme spolehlivě jako část Samotného Boha. 6
Tak se
k nám vrátí vzpomínka na Boha, úplně a úplná.
 4. Naší funkcí na zemi je připomínat Boha, protože je nám
dáno, abychom se stali Jeho Vlastním dovršením ve skutečnosti.
2
Nezapomeňme tedy, že sdílíme tento náš cíl, neboť právě tato připomínka obsahuje vzpomínku na Boha a ukazuje cestu k Němu
a k Jeho Nebeskému míru. 3
Což neodpustíme svému bratru, který
nám toto může nabídnout? 4
On je ta cesta, pravda a život, jež nám
ukazuje směr. 5
V něm sídlí spása, která nám byla nabídnuta skrze
naše odpuštění, které dáváme jemu.
 5. Tento rok neukončíme bez daru, který náš Otec slíbil Svému
svatému Synu. 2
Nyní je nám odpuštěno. 3
Jsme spaseni před veškerým hněvem, o němž jsme si mysleli, že náleží Bohu, a shledali jsme,
že to byl pouhý sen. 4
Byla obnovena naše zdravá mysl, díky níž chápeme, že hněv je nepříčetný, útok šílený, a pomsta je jen pošetilou
fantazií. 5
Byli jsme spaseni před hněvem, neboť jsme poznali, že se
mýlíme. 6
Nic víc. 7
Hněvá se snad otec na syna proto, že nepochopil
pravdu?
 6. Přicházíme se vší upřímností k Bohu, říkáme, že jsme nechápali, a žádáme Ho, aby nám pomohl učit se Jeho lekce skrze Hlas
Jeho Vlastního Učitele. 2
Zranil by snad Bůh Svého Syna? 3
Nebo by
mu spěchal odpovědět, a řekl by: „Toto je Můj Syn a vše, co mám,
je jeho?“ 4
Buď si jist, že tak odpoví, neboť taková jsou Jeho Vlastní
Slova určená tobě. 5
Více nemůže nikdo nikdy vlastnit, neboť v těchto
slovech je obsaženo vše, co existuje, a vše, co kdy bude existovat po
celý čas i ve věčnosti.

NABÍZÍM TI TENTO SVATÝ OKAMŽIK.

VEĎ MĚ. NEBOŤ BYCH TĚ RÁD NÁSLEDOVAL.

JSEM SI JIST TÍM, ŽE TVÉ VEDENÍ MI PŘINESE MÍR.

A POKUD BUDU POTŘEBOVAT SLOVO, KTERÉ BY MI POMOHLO, DÁŠ MI HO.

POKUD BUDU POTŘEBOVAT MYŠLENKU, DÁŠ MI JI TAKÉ. 

A KDYŽ BUDU POTŘEBOVAT JEN KLIDNOU, TICHOU A OTEVŘENOU MYSL,

JSOU TO DARY, KTERÉ OD TEBE OBDRŽÍM.

ON MĚ VEDE NA MÉ POŽÁDÁNÍ A ON USLYŠÍ A ODPOVÍ MI,

NEBOŤ MLUVÍ JMÉNEM BOHA, MÉHO OTCE A JEHO SVATÉHO SYNA.