ÚVOD K LEKCÍM 181 - 200

Několik našich následujících lekcí vytváří speciální článek k posílení tvé ochoty učinit tvůj chabý závazek silným, slučujíc tvé rozptýlené cíle do jediného záměru. Nejsi dosud žádám o plné zasvěcení po celou dobu. Jsi ale žádán, abys praktikoval v souladu s tím, abys dosáhl pocitu míru, jaký ti sjednocený závazek poskytne, třebaže nesouvisle, střídavě. Tato zkušenost ti poskytne tvou absolutní ochotu následovat cestu, kterou kurz vytyčil. Naše lekce jsou nyní výslovně zaměřené k rozšíření obzorů a přímému přikročení ke speciálním blokům, jenž udržují tvou vizi úzkou a příliš omezenou, než aby ti dovolila uvidět hodnotu našeho cíle. Pokoušíme se nyní nadzvednout tyto bloky, jakkoliv nakrátko. Samotná slova nedokáží vyjádřit pocit osvobození, které jejich pozvednutí přináší. Avšak zážitek svobody a míru, který přichází, když se vzdáš své přísné kontroly toho co vidíš, hovoří sám za sebe. Tvá motivace bude tak posílená, že slova se stanou bezvýznamná. Budeš si jist tím, co chceš a tím, co je bezcenné. A tak zahájíme naši cestu mimo slova, zkoncentrováním se nejprve na to, co stále ještě brání tvému pokroku. Zkušenost toho, co existuje za obraným postojem zůstává mimo dosah, dokud je odmítána. Možná tam je, ale ty nemůžeš přijmout její přítomnost. Takže se nyní každý den pokoušíme překonat na malou chvíli všechny obrany. Nic víc není žádáno, neboť nic víc než toto není zapotřebí. Bude to stačit na zajištění toho, že zbytek při

181.

VĚŘÍM VE SVÉ BRATRY, JENŽ JSOU JEDNO SE MNOU

Víra ve tvé bratry je nezbytná k vytvoření a udržení tvé víry ve svou schopnost překonat pochybnosti a nedostatečnou jistotu přesvědčení o sobě. Když útočíš na bratra, prohlašuješ, že je omezen tím, co jsi v něm vnímal. Nedíváš se za jeho chyby. Spíše jsou zvětšeny, stávajíc se překážkami k tvému uvědomění Já, které leží za tvými vlastními chybami a mimo jeho zdánlivé hříchy, stejně jako mimo tvé. Vnímání má nějaké zaměření (ohnisko). Právě to dává ucelenost tomu, co vidíš. Pouze změň své zaměření a to, co uvidíš bude adekvátně změněno. Tvá vize bude nyní změněna, aby podpořila úmysl, který nahradil ten, který jsi měl předtím. Odstraň své zaměření na hříchy svého bratra a zažiješ mír, který pochází z tvé víry v bezhříšnost. Tato víra získává svou jedinou oporu v tom, co vidíš v druhých za jejich hříchy. Neboť jejich chyby, jsou-li zacíleny jsou svědectvím hříchů v tobě. A ty nepřesáhneš svůj pohled, abys uviděl bezhříšnost, jenž leží Za touto hranicí. Proto, při dnešním praktikování, nejprve dovolíme všem takovýmto malým zaměřením ustoupit před naší velkou potřebou, aby se naše bezhříšnost stala zjevnou. Poučíme naše mysli, že hledáme toto a jenom toto, třebaže na chvíli. Nebudeme se starat o naše budoucí cíle. A to, co jsme viděli bezprostředně v minulém okamžiku nás neznepokojuje v tomto časovém období, kdy trénujeme změnu našeho úmyslu. Hledáme nevinnost a nic jiného. Nehledáme ji s jiným zájmem, než je teď. Závažné riziko úspěchu bylo obsaženo ve tvých minulých a budoucích cílech. Byl jsi zcela zaujat tím, jak extrémně odlišné cíle tento kurz obhajuje od těch, které jsi dříve zastával. Byl jsi také ohromený deprimujícími a omezujícími myšlenkami, že i kdybys uspěl, nevyhnutelně opět ztratíš svoji cestu. Jak by na tom mohlo záležet?

Neboť minulost je pryč a budoucnost je pouze vyfantazírovaná, domnělá. Tyto obavy jsou jen obranou proti nynější změně záměru ve vnímání. Nic víc. Odlož na chvíli tato zbytečná omezení. Nezkoumáme bývalá přesvědčení a ani to, čemu věřit budeme nás nyní nebude rušit. Vstupujeme do doby praktikování s jediným úmyslem pohlédnout na bezhříšnost uvnitř. Připouštíme, že jsme tento cíl ztratili, pokud naši cestu blokuje hněv v jakékoliv podobě. A když se nám objeví bratrovy hříchy, naše zúžené zaostření omezí náš pohled a obrátí naše oči na naše vlastní chyby, které zvětšíme a nazveme je našimi hříchy. A tak na chvíli, bez ohledu na minulost a budoucnost, když se takovéto bloky objeví je přesáhneme s pokyny pro naši mysl, aby změnila jejich zaměření zatímco říkáme:

TOTO NENÍ TO, NA CO BYCH CHTĚL HLEDĚT

VĚŘÍM VE SVÉ BRATRY, KTEŘÍ JSOU JEDNO SE MNOU

A tuto myšlenku použijeme také během dne, abychom se uchovali v bezpečí po celý den. Nehledáme vzdálené cíle. Protože se zdá, že každá překážka může zablokovat naši vizi o naší bezhříšnosti. Na okamžik hledáme jen zastavení utrpení, jenž přináší zaměření se na hřích a není-li opraveno, setrvá. Nežádáme ani o fantazie. Neboť to, co se snažíme spatřit tam skutečně je. A jakmile naše zaměření půjde Za chyby, spatříme zcela bezhříšný svět. Když nechceme vidět nic jiného než toto, když toto je vše, co hledáme ve jménu pravdivého, upřímného vnímání, pak jsou oči Krista nevyhnutelně našimi. A Láska, kterou On cítí k nám se také stává naší vlastní. Toto je jediná věc, kterou vidíme, odrážejíc se ve světě i v nás samých. Svět, který kdysi vyhlašoval naše hříchy se stává důkazem, že jsme bez hříchu. A naše láska ke všem, na které se podíváme svědčí o naší vzpomínce na svaté Já, jenž nezná hřích a nikdy by si nedokázalo představit nic, co by nebylo bezhříšné. Pátráme po této vzpomínce, jak obracíme naše mysli k dnešnímu praktikování. Nedíváme se dopředu ani zpět. Hledíme přímo do přítomnosti a věříme ve zkušenost, o kterou nyní žádáme. Naše bezhříšnost je pouze Vůlí Boží. V této chvíli je naše ochota jedno s Ním.

182.

CHVÍLI ZŮSTANU V KLIDU A PŮJDU DOMŮ

Tento svět, v němž se zdá že žiješ, není tvým domovem. A někde ve své mysli víš, že je to pravda. Vzpomínka na domov tě stále pronásleduje. Jakoby existovalo místo, jenž tě volá zpět, přestože jsi nerozpoznal ten hlas, ani to, co ti hlas připomíná. Stále se zde cítíš jako cizinec odněkud z úplného neznáma. Nic takto definitivní, abys mohl s jistotou prohlásit, že jsi tu vyhnancem. Jen neustálý, neodbytný pocit, něco ne víc, než drobný puls, mnohokrát jen stěží rozpoznatelný, střídavě mizící, ale spolehlivě se vracející zpět do mysli. Ne každý však ví, o čem tu mluvíme. Přesto se stále někteří snaží odložit své trápení ve hrách, které hrají, aby vyplnili svůj čas a vyhnuli se svému smutku. Jiní budou popírat, že jsou smutní a vůbec si nejsou vědomí svých slz. A ještě jiní budou tvrdit, že to, o čem mluvíme je jen iluzí, jenž může být považována pouze za sen. A přesto, kdo by v prosté upřímnosti, bez obranného postoje a sebeklamu popíral slova, o kterých mluvíme? Dnes mluvíme za každého, kdo chodí tímto světem, neboť není doma. Chodí nejistě okolo, v nekonečném hledání, hledajíc v temnotě to, co tam najít nemůže, neuvědomujíc si, co hledá. Vytváří tisíce domovů, přesto žádný z nich neuspokojuje jeho neklidnou mysl. Nechápe, že staví své domovy marně. Domov, který hledá, nemůže být jím vytvořen. Neexistuje žádná náhražka Nebe. Všechno, co kdy vytvořil bylo peklem. Možná si myslíš, že je to tvůj domov z dětství, jenž bys měl znovu najít. Dětství tvého těla a bezpečí jeho domova jsou nyní vzpomínkou tak zkreslenou, že se držíš pouze obrazu minulosti, která se nikdy nestala. Je v tobě však Dítě, jenž hledá domov Svého Otce a ví, že On je cizincem zde. Toto dětství je věčné, s nevinností, která přetrvá navěky. Místo, kam půjde toto dítě, je Svatá Země. Je to Jeho svatost, jenž osvěcuje Nebe a jenž přináší na zem čistý odraz světla shůry, ve kterém jsou země a Nebe spojeny jako jedno. Právě toto Dítě v tobě zná tvůj Otec jako Svého Vlastního Syna. A je to toto Dítě, Kdo zná Svého Otce. Ono tak hluboce touží jít domů, Jeho Hlas na tebe neustále křičí, abys mu dovolil na chvíli odpočinout. Nežádá více, než několik okamžiků na oddech. Jen okamžik, ve kterém se může opět vrátit nadechnout svatého vzduchu, kterým je dům Jeho Otce naplněn. I ty jsi Jeho domovem. Ono se vrátí. Dej mu ale trochu času být Samo Sebou uvnitř míru, jenž je Jeho domovem, odpočívajíc v tichu a míru a lásce. Toto Dítě potřebuje tvou ochranu. Je daleko od Domova. Je tak malé, že se zdá tak snadné Jej umlčet. Jeho nepatrný Hlas tak snadno přehlušit, Jeho volání o pomoc téměř neslyšet uprostřed pronikavých zvuků a drsného skřehotání, lomozu tohoto světa. Ono přesto ví, že v tobě stále přebývá Jeho jistá ochrana. Nezklameš ho, půjde domů a ty spolu s Ním. Toto dítě je tvou bezbranností, tvou silou. Věří v tebe. Přišlo proto, že ví, že neselžeš, nezklameš ho (uspěješ). Nepřetržitěšeptá ze svého domova, neboť by tě chtělo přivést zpět s Sebou, aby samo mohlo zůstat a navracet se znovu zpět tam, kam nepatří a kde žije vyloučeno, vyhnáno ve světě cizích myšlenek. Jeho trpělivost je neomezená. Bude čekat, dokud v sobě neuslyšíš Jeho jemný, něžný, vlídný, laskavý, vznešený Hlas volajíc tě nechat Ho jít v míru, spolu s tebou tam, kde Ono je doma, a ty s Ním. Když se na okamžik uklidníš, když se svět od tebe vzdaluje, když bezcenné myšlenky přestanou mít hodnotu ve tvé neklidné mysli, potom Jeho Hlas uslyšíš. Tak naléhavě tě volá, že mu již neodoláš. V tu chvíli tě vezme do Svého Domova a ty s ním zůstaneš v dokonalém tichu, mlčíc a v míru, mimo všechna slova, nedotčen strachem ani pochybnostmi, naprosto si jistý, že jsi doma. Odpočívej s Ním dnes často, neboť On je ochoten stát se malým Dítětem, aby ses mohl od Něho učit, jak silný je ten, kdo přichází bez obranných postojů, nabízejíc jen poselství lásky těm, kteří ho považují za svého nepřítele. On drží ve Své ruce sílu Nebe a nazývá je přítelem a Svoji sílu jim dává, aby mohli pochopit, že On může být jejich Přítelem. Žádá je, aby Jej chránili, neboť Jeho domov je daleko a On se do něj sám nevrátí. Kristus je znovuzrozen jako pouhé malé Dítě pokaždé, když nějaký poutník opustí svůj domov. Neboť se musí naučit, že to, co by ho mělo chránit, je pouze toto Dítě, které přichází bezbranné a které je bezbranností chráněno. Jdi s ním dnes čas od času domů. Jsi zde stejně cizincem jako On. Udělej si dnes čas, abys odložil štít, který nic nepřináší a složil kopí s mečem, které jsi pozvedl proti nepříteli, jenž neexistuje. Kristus tě nazval přítelem a bratrem. Dokonce tě přišel požádat o pomoc, abys mu dovolil dnes vrátit se úplně a zcela zpět domů. Přišel tak, jak to dělá malé dítě, které se musí dožadovat svého otce o ochranu a lásku. On vládne vesmíru, a přesto bez ustání žádá, aby ses vrátil s Ním, a nepřijímal již více iluze za své bohy. Neztratil jsi svou nevinnost. Je to to, po čem toužíš. Toto je touha tvého srdce. Je to hlas, který slyšíš, a je to volání, které nemůže být odmítnuto. Toto Svaté Dítě zůstává s tebou. Jeho domov je tvůj. Dnes ti nabízí svou bezbrannost a ty ji přijímáš výměnou za všechny hračky pro bitvu, které sis vytvořil. A nyní je cesta volná a přinejmenším konečně v dohledu. Buď na chvíli v klidu a jdi domů s Ním a buď chvíli v míru.

183.

VYSLOVUJI JMÉNO BOŽÍ I SVÉ VLASTNÍ

Boží jméno je svaté, ne však svatější než tvé. Volat Ho Jeho jménem znamená zároveň vyslovovat své vlastní. Otec dává svému synovi své jméno a tak se syn identifikuje s ním. Jeho jméno sdílejí jeho bratři a tak jsou sjednoceni poutem, ke kterému se obrací pro svou totožnost. Jméno tvého Otce ti připomíná, kým jsi, dokonce i ve světě, který On nezná, dokonce i když si myslíš, že jsi na něj zapomněl.

Boží Jméno nemůže být slyšeno bez odpovědi ani pronášeno bez ozvěny v mysli, jenž tě vyzývá, aby sis vzpomněl. Vyslov Jeho Jméno a pozveš tím anděly, aby obklopili zem na které stojíš a zpívali ti jakmile rozprostřou svá křídla, aby tě ochránili od všech pozemských myšlenek, které by mohly rušit tvou svatost. Opakuj Boží Jméno a celý svět odpoví odložením iluzí. Každý sen, jenž svět uchovává jako drahý okamžitě odejde pryč a na místě, kde se zdálo že byl, najdeš hvězdu, zázrak milosti. Nemocní povstanou, uzdraveni ze svých nemocných myšlenek. Slepí mohou vidět, neslyšící slyšet, smutní odloží svůj smutek a slzy bolesti jsou usušeny, jak přichází šťastný smích požehnat světu. Opakuj Jméno Boží a malicherná jména ztratí svůj význam. Před Božím jménem se stává každé pokušení bezejmenným a nepotřebným. Opakuj Jeho Jméno a uvidíš, jak snadno zapomeneš jména všech těch bohů, které jsi oceňoval. Ztratili jméno boha, které jsi jim dal. Stanou se pro tebe anonymními a bezcennými. Ačkoliv jsi předtím dovolil nahradit Jméno Boží jejich nicotnými jmény, ačkoliv jsi stál před nimi uctívajíc je a pojmenoval jsi je bohy. Opakuj Jméno Boha  a voláš na své Já, Jehož Jméno je Jménem Boha. Opakuj Jméno Boha a všechny malicherné, bezejmenné věci na Zemi sklouznou do správné perspektivy. Ti, kteří vzývají Boží Jméno, nemohou zaměnit bezejmennost za Jméno, ani hřích za milost ani těla za Svatého Syna Boha. A měl by ses spojit s bratrem, usedajíc s ním v tichu a opakovat Boží Jméno spolu s ním ve své tiché mysli, abys zde vytvořil oltář, jenž sahá až k Bohu Samotnému a Jeho Synu.

Dnes procvičuj pouze toto: opakuj Jméno Boha pomalu znovu a znovu. Staň se tím, kdo nehledí na žádné jiné jméno kromě Jeho a neslyší nic jiného. Nechť se všechny tvé myšlenky zakotví v něm. S výjimkou začátku, kdy jen jednou zopakujeme dnešní myšlenku, nepoužijeme žádná jiná slova. A pak se Boží Jméno stane naší jedinou myšlenkou, naším jediným slovem, jedinou myšlenkou, která zaměstnává naši mysl, máme jen jediné přání, jediný zvuk, bez jakéhokoliv významu a jediné jméno pro vše, co si přejeme vidět, jediné jméno pro vše, co bychom chtěli nazývat svým vlastním. Dáváme tím pozvání, které nemůže být odmítnuto. A Bůh přijde a odpoví na něj Sám. Nemysli si, že slyší nepatrné modlitby těch, kteří na něj volají jménem idolů, jenž svět opatruje. Nemohou k Němu dosáhnout. Nemůže slyšet žádosti, aby nebyl Sám Sebou, anebo aby Jeho Syn dostal jiné jméno než toto. Opakuj Jeho Jméno a uznáš Jej jako jediného Stvořitele reality. A také uznáš, že Jeho Syn je Jeho součástí, tvoříc Jeho Jménem. Seď tiše a dovol Jeho Jménu, aby se stalo všezahrnující myšlenkou, která zcela obsáhne tvou mysl. Nech všechny myšlenky kromě této utichnout.. A všem ostatním myšlenkám odpověz touto a pozoruj, jak Boží Jméno nahradí tisíce nicotných jmen, jenž jsi dal svým myšlenkám, neuvědomujíc si, že je zde jedno Jméno pro vše co existuje a pro vše co bude. Dnes můžeš dosáhnout stavu, v němž zažiješ dar milosti. Můžeš uniknout veškerému otroctví světa a dát světu stejné vyproštění, jaké jsi sám nalezl. Můžeš si vzpomenout na to, na co svět zapomněl, a nabídnout mu svou vlastní vzpomínku. Dnes můžeš přijmout svou roli v jeho spáse a také ve své vlastní. A obojího může být dokonale dosaženo. Obrať se ke Jménu Boha pro své vysvobození a je ti dáno. Žádná jiná modlitba není zapotřebí, neboť tato v sobě obsahuje všechny. Slova jsou bezvýznamná a všechny žádosti nepotřebné, když Boží Syn vzývá Jméno svého Otce. Myšlenky Jeho Otce se stávají jeho vlastními. On si činí nárok na vše, co mu Otec dal, stále dává a navždy dávat bude. Vzývá Ho, aby nyní ponechal beze jména všechny věci, o nichž si myslel že vytvořil  a Svaté Jméno Boha se stalo namísto nich jeho soudem o jejich bezcennosti. Všechny malicherné věci utichly. Nicotné zvuky jsou nyní beze zvuku. Bezvýznamné věci ze země zmizely. Vesmír nesestává z ničeho jiného kromě Božího Syna, jenž vzývá svého Otce. A Hlas Jeho Otce odpovídá Otcovým svatým Jménem.