CO JE SVĚT?  

ÚVOD K LEKCÍM 241 – 250  

Svět je chybné vnímání. Je zrozen z chyby, a neopustil svůj zdroj. Potrvá tak dlouho, jak dlouho bude uchovávána myšlenka, která ho zrodila. Bude-li změněna myšlenka oddělenosti (o odloučení) na myšlenku pravého odpuštění, bude svět viděn ve zcela jiném světle a bude uviděn ten, který vede k pravdě, v němž se celý svět musí rozplynout a všechny jeho chyby se náhle ztratí. Teď je jeho zdroj pryč a jeho účinky také.  

Tento svět byl vytvořen jako útok na Boha. Je symbolem strachu. A co je strach než absence lásky? A tudíž svět byl míněn jako místo, kde nebylo počítáno s Bohem, a kde Jeho Syn od něj může být oddělen. Tady se zrodilo vnímání (dojmy), neboť vědění nemůže být příčinou takto nepříčetných myšlenek. Ale oči klamou a uši slyší falešně. Nyní se stávají tyto myšlenky zcela možnými, protože jistota je pryč. Místo toho se zrodil mechanismus iluzí. A teď jdou najít to, co jim bylo dáno hledat. Jejich záměrem je splnit účel, k jehož svědectví byl svět stvořen a učinit ho skutečností. Oni ale vidí ve svých iluzích pevný základ, kde je pravda, udržována odloučeně od lži. Přesto vše, o čem podává zprávu je jen iluze, která je udržována odděleně od pravdy. Třebaže tento pohled byl učiněn proto, aby odváděl od pravdy, může být mu být nasměrován jinam. Zvuky se stávají voláním jménem Boha, a veškerému vnímání může být dán nový význam Tím, Koho Bůh jmenoval Spasitelem světa. Následuj Jeho Světlo a spatři (pohleď na) svět tak, jak ho vidí On. Poslouchej Jeho Samotného ve všem, jak k tobě mluví. A dovol Mu poskytnout ti mír a jistotu, kterou jsi odhodil, ale Nebe ji uchovalo pro tebe V Něm. Nespočívejme ve spokojenosti, dokud se svět nepřipojí k našemu změněnému vnímání. Nebuďme uspokojeni, dokud odpuštění nebude dokončeno. A nepokoušejme se změnit naši funkci. Musíme spasit (zachránit) svět. Neboť my, kteří jsme ho vytvořili jej musíme spatřit skrze oči Krista, aby to, co bylo vytvořeno aby zemřelo, mohlo být navráceno do věčného života. 
 

241.  

TENTO SVATÝ OKAMŽIK JE PŘÍCHODEM SPÁSY  

Jaká to je dnes štěstí! Je to čas mimořádné oslavy, neboť dnešek nabízí zatemněnému světu okamžik, který je určen k jeho propuštění.   

Nadešel den, kdy trápení pominulo a bolest je pryč. Dnes svítá sláva spásy na osvobozený svět. Toto je čas naděje pro nesčetné milióny. Nyní budou sjednoceni, když jim všem odpustíš. Neboť mi tebou bude odpuštěno tebou. 

NYNÍ JSME SI ODPUSTILI NAVZÁJEM  

A TAK KONEČNĚ PŘICHÁZÍME OPĚT K TOBĚ OTČE,  

 TVŮJ SYN, KTERÝ TĚ NIKDY NEOPUSTIL,  

SE VRACÍ DO NEBE A SVÉHO DOMOVA.  

JAK ŠŤASTNÍ JSME, ŽE NÁM BYLO OBNOVENO DUŠEVNÍ ZDRAVÍ,   

A ŽE JSME SI VZPOMNĚLI, ŽE JSME VŠICHNI JEDNO  

242. 

TOTO JE DEN BOŽÍ. JE TO MŮJ DAR PRO NĚJ 

TENTO DEN PATŘÍ BOHU. JE DAREM, KTERÝ MU DÁVÁM 

Dnes nebudu řídit svůj život sám. Nerozumím světu, a tak musí být bláznovství vést svůj život sám. Je tu ale Ten, Kdo ví o všem, co je pro mě nejlepší. A On pro mě bude rád dělat jen ty volby, které vedou k Bohu. Dnešní den odevzdávám Jemu, neboť bych nechtěl otálet s mým návratem domů, a je to On, kdo zná cestu k Bohu. 

A TAK TI ODEVZDÁVÁME DNEŠNÍ DEN 

PŘICHÁZÍME SE ZCELA OTEVŘENOU MYSLÍ 

NEŽÁDÁME NIC Z TOHO, CO BYCHOM SI POMYSLELI ŽE CHCEME 

DEJ NÁM TO, CO BYS CHTĚL, ABYCHOM PŘIJALI 

TY ZNÁŠ VŠECHNY NAŠE TOUHY A NAŠE POTŘEBY 

A TY NÁM DÁŠ VŠE, CO POTŘEBUJEME  

ABY NÁM POMOHLO NAJÍT CESTU K TOBĚ 

243. 

DNES NEBUDU SOUDIT NIC, CO SE STANE 

Budu dnes k sobě upřímný. Nebudu si myslet, že již vím to, co musí zůstat mimo mé současné chápání. Nebudu si myslet, že chápu celek z útržků mého vnímání, což je vše, co mohu vidět. Dnes připouštím, že tomu tak je. A tak jsem osvobozen od soudů, které nemohu činit. Tímto osvobozuji sebe a to, na co se dívám, abychom byli v míru tak, jak nás Bůh stvořil.  

OTČE, DNES NECHÁVÁM STVOŘENÍ SVOBODNÉ, ABYCH BYL SÁM SEBOU 

CTÍM VŠECHNY JEHO ČÁSTI, V NICHŽ JSEM OBSAŽEN. 

JSME JEDNO, PROTOŽE KAŽDÁ ČÁST OBSAHUJE VZPOMÍNKU NA TEBE 

A PRAVDA V NÁS VŠECH MUSÍ ZÁŘIT JAKO JEDNO 

244. 

NIKDE NA SVĚTĚ NEJSEM V NEBEZPEČÍ (OHROŽEN) 

OTČE, TVŮJ SYN JE V BEZPEČÍ, AŤ UŽ JE KDEKOLIV, NEBOŤ TY JSI S NÍM 

STAČÍ JEN ZAVOLAT TVÉ JMÉNO,  

A VZPOMENE SI NA SVÉ BEZPEČÍ A TVOU LÁSKU, NEBOŤ JSOU JEDNO 

JAK BY SE MOHL BÁT NEBO POCHYBOVAT NEBO OPOMENOUT,  

ŽE NEMŮŽE TRPĚT, BÝT OHROŽEN, NEBO ZAŽÍT NEŠTĚSTÍ, KDYŽ PATŘÍ K TOBĚ? MILOVANÁN A MILUJÍCÍ, V BEZPEČÍ TVÉHO OTCOVSKÉHO OBJETÍ? 

A tam jsme vpravdě. Do posvátného útočiště našeho domova nemohou vstoupit žádné bouře. V Bohu jsme v bezpečí. Neboť co může ohrozit Boha Samotného, nebo polekat to, co navždy bude Jeho součástí? 

245. 

TVŮJ MÍR JE SE MNOU, OTČE. JSEM V BEZPEČÍ 

OTČE, TVŮJ MÍR MĚ OBKLOPUJE, 

KAMKOLIV JDU, TVŮJ MÍR TAM JDE SE MNOU. 

VRHÁ SVÉ SVĚTLO NA KAŽDÉHO, KOHO POTKÁM. 

PŘINÁŠÍM HO K BEZNADĚJNÝM, OPUŠTĚNÝM A VYSTRAŠENÝM. 

DÁVÁM TVŮJ MÍR TĚM, KTEŘÍ TRPÍ BOLESTÍ, NEBO SMUTKEM ZE ZTRÁTY,  

NEBO TĚM, KTEŘÍ SI MYSLÍ ŽE JSOU ZBAVENI NADĚJE A RADOSTI.  

MŮJ OTČE, POŠLI MI JE. NECHŤ NESU TVŮJ POKOJ S SEBOU.  

NEBOŤ CHCI SPASIT TVÉHO SYNA, JAK JE TVOU VŮLÍ, ABYCH MOHL POZNAT SVÉ JÁ. 

A tak jdeme v míru. Celému světu předáváme poselství, které jsme obdrželi. A tak přicházíme poslouchat Hlas, jenž mluví jménem Boha, Který k nám mluví, když předáváme Jeho Slovo, Jehož Lásku poznáváme, protože sdílíme Slovo, jenž nám On zanechal. 

246. 

MILOVAT MÉHO OTCE ZNAMENÁ MILOVAT JEHO SYNA 

Nemohu najít cestu k Bohu, když mám ve svém srdci nenávist. Nechť se nepokouším ublížit Božímu Synovi a myslet si, že mohu poznat Jeho Otce nebo mé Já. Kéž uspěji v uvědomění si sebe a kéž má mysl stále věří, že mé vědomí může obsahovat mého Otce, nebo že má mysl může představovat veškerou lásku, kterou ke mně Otec chová, a veškerou lásku, kterou mu vracím. . 

OTČE, PŘIJÍMÁM CESTU, KTEROU JSI PRO MĚ VYVOLIL, ABYCH K TOBĚ PŘIŠEL.  

MUSÍM USPĚT, PROTOŽE TAKOVÁ JE TVÁ VŮLE. 

 A UZNÁVÁM, ŽE MOU VŮLÍ JE JEN TO, CO JE VŮLÍ TVOU 

A TAK SI VOLÍM MILOVAT TVÉHO SYNA 

AMEN 

247. 

BEZ ODPUŠTĚNÍ BUDU STÁLE SLEPÝ 

Hřích je symbol útoku. Kdekoliv ho spatřím, budu trpět. Neboť odpuštění je jediný prostředek, kterým ke mně přichází Kristovo zření. Nechť přijmu to, co mi Jeho pohled ukazuje jako jednoduchou pravdu, a budu zcela, úplně vyléčen (uzdraven).  

Bratře, přijď a dovol mi na tebe pohlédnout. Tvá krása odráží mou vlastní. Tvá bezhříšnost je i mou. Stojíš v odpuštění a já s tebou.  

TAK BYCH RÁD DNES POHLÍŽEL NA KAŽDÉHO 

MOJI BRATŘI JSOU TVÝMI SYNY 

TVÉ OTCOVSTVÍ JE STVOŘILO,  

A DALO MI JE VŠECHNY JAKO MOU SOUČÁST STEJNĚ, JAKO MÉ VLASTNÍ JÁ. 

DNES TĚ UCTÍVÁM SKRZE NĚ A TAK DOUFÁM, ŽE DNES POZNÁM SVÉ JÁ 

248. 

TO, CO TRPÍ NENÍ MOU SOUČÁSTÍ 

Zřekl jsem se pravdy. Nyní bych měl být věrný pravdě a stejně se zříci nepravdy. Cokoliv trpí není mou součástí. To, co truchlí, to nejsem já. To, co má bolesti je jen iluze v mé mysli. To, co umírá nikdy skutečně nežilo a jen napodobovalo pravdu o mě. Nyní se zříkám všech sebe-konceptů o já a lží o svatém Synu Božím. Nyní jsem připraven přijmout jej spět takového, jakého ho Bůh stvořil a jaký je. 

OTČE, MÁ DÁVNÁ LÁSKA K TOBĚ SE NAVRACÍ, 

A UMOŽŇUJE MI MILOVAT OPĚT TAKÉ TVÉHO SYNA 

OTČE, JSEM TAKOVÝ, JAKÉHO JSI MĚ STVOŘIL. 

NYNÍ JE TVÁ LÁSKA VZPOMENUTA A MÁ TAKÉ 

TEĎ CHÁPU, ŽE JSOU JEDNO. 

249. 

ODPUŠTĚNÍ UKONČUJE VEŠKERÉ UTRPENÍ A ZTRÁTY 

Odpuštění líčí obraz světa, kde utrpení skončilo, ztráta není možná a hněv nemá smysl. Útok je pryč a šílenství skončilo. Jaképak je teď možné utrpení? Jakou ztrátu lze utrpět? Svět se stává místem radosti, hojnosti, laskavosti a ustavičného dávání. Je nyní tak blízký Nebi, že je rychle proměněn ve světlo, které odráží. A tak cesta, kterou Boží Syn započal končí ve světle, ze kterého přišel. 

OTČE, CHTĚLI BYCHOM TI NAVRÁTIT NAŠE MYSLI. 

ZRADILI JSME JE, DRŽÍC JE V NEPŘÁTELSKÉM SEVŘENÍ,  

A VYSTRAŠILI JSME JE MYŠLENKAMI NÁSILÍ A SMRTI.  

NYNÍ CHCEME OPĚT SPOČINOUT V TOBĚ TAK, JAK JSI NÁS STVOŘIL 

Mé Já je vládcem vesmíru. Je nemožné, aby ke mně přišlo cokoliv bez mého svolení. Dokonce i v tomto světě jsem to já, kdo vládne svému osudu. Děje se jen to, po čem toužím. Co se nestane je to, co nechci aby se stalo. Toto musím přijmout. To je proč jsem vedl svět k mým vlastním stvořením, dětem mé vůle. V Nebi, kde přebývá mé svaté Já s nimi a s Tím, Kdo mě stvořil. Ty jsi tím Já, Jejž jsi stvořil Syna, stvořil jsi jej jako Sebe a Jedno se Sebou. Mé Já, jenž vládne vesmíru, je jen Tvá Vůle v dokonalém spojení s mou vlastní, která může jen radostně nabízet souhlas Vůli Tvé, aby mohla být rozšířena sama k Sobě

250. 

NECHŤ NEVIDÍM SÁM SEBE JAKO OMEZENÉHO 

Kéž dnes spatřím Božího Syna a Jeho svědectví slávy. Nechť se nepokouším zakrýt v Něm svaté světlo a nechť nevidím Jeho sílu omezovat se a změnit se ve slabost ani v Něm nevnímám nedostatek, kterým bych útočil na jeho neomezenost. 

OTČE, ON JE TVŮJ SYN 

A DNES BYCH CHTĚL SPATŘIT MÍSTO MÝCH ILUZÍ JEHO VZNEŠENOST 

ON JE TO, CO JSEM, A TAK JAK VIDÍM JEHO VIDÍM I SEBE 

DNES BYCH CHTĚL VIDĚT PRAVDIVĚ,  

ABYCH SE S NÍM DNES MOHL KONEČNĚ, ZTOTOŽNIT