251. 

NEPOTŘEBUJI NIC NEŽ PRAVDU 

Hledal jsem mnoho věcí a našel jsem jen beznaděj. Nyní hledám jen jediné, neboť v tom jediném je vše, co potřebuji a pouze to, co potřebuji. Nic z toho, co jsem hledal předtím jsem nepotřeboval a ani nechtěl. Neuvědomoval jsem si svou jedinou potřebu. Nyní ale vidím, že potřebuji jedině pravdu. Poněvadž v té jsou všechny potřeby uspokojeny, všechny touhy skončeny, všechny naděje konečně naplněny a sny jsou pryč. Nyní mám vše, co můžu potřebovat. Nyní mám vše, co jsem mohl chtít. A konečně se teď se ocitám v míru. 

NÁŠ OTČE, ZA TENTO MÍR TI VZDÁVÁME DÍKY 

OBNOVIL JSI TO, CO JSME SI ODPÍRALI  

A POUZE TO SKUTEČNĚ CHCEME 

  252.  

MÁ IDENTITA JE SYN BOŽÍ 

Mé Já je svaté za všemi myšlenkami o svatosti, které si umím představit. Jeho třpyt a dokonalá čistota je mnohem brilantnější než jakékoliv světlo, které jsem kdy zahlédl. Jeho láska je bez hranic, s intenzitou, která udržuje vše ve svém nitru v klidu tiché jistoty. Jeho síla nepřichází z vášnivých impulzů, které hýbou světem, ale z bezmezné Lásky Boha Samotného. Jak musí mé Já být vzdálené tomuto světu, a přesto jak blízko mě a jak blízké Bohu!  

OTČE, TY ZNÁŠ MOU PRAVOU TOTOŽNOST. 

ODHAL JI TEĎ MĚ, TVÉMU SYNOVI, 

ABYCH MOHL BÝT PROBUZEN K PRAVDĚ V TOBĚ  

A POZNAT, ŽE NEBE JE PRO MĚ OBNOVENO (VZKŘÍŠENO) 

253.

 MÉ JÁ JE VLÁDCE VŠEHOMÍRA 

Je nemožné, aby ke mně mohlo přijít něco, co jsem sám nepozval. Dokonce v tomto světě jsem to Já, kdo ovládá svůj osud. To, co se stane je to, co si přeji. Co se nestane je to, co nechci, aby se stalo. Toto musím uznat. Z tohoto důvodu jsem vedl v minulosti tento svět k mým výtvorům, dětem mé vůle, do Nebe, kde s nimi přebývá mé svaté Já a k Tomu, kdo stvořil mě.  

TY JSI TÍM JÁ, KTERÉ VYTVOŘILO SYNA,  

VYTVÁŘEJÍC HO JAKO SEBE A JEDNO SE SEBOU 

MÉ JÁ, JENŽ VLÁDNEŠ VESMÍRU, 

JEN TVÁ VŮLE JE DOKONALE SPOJENA S MOU VLASTNÍ, 

KTERÁ MŮŽE POUZE NABÍZET RADOSTNÝ SOUHLAS S TVOU,  

ABY MOHLA BÝT ŠÍŘENA SAMA K SOBĚ 

254. 

AŤ UTICHNE KAŽDÝ HLAS KROMĚ BOŽÍHO 
 

OTČE, DNES BYCH CHTĚL SLYŠET JEN TVŮJ HLAS 

V HLUBOKÉM TICHU BYCH CHTĚL PŘIJÍT K TOBĚ, 

ABYCH USLYŠEL TVŮJ HLAS A PŘIJAL TVÉ SLOVO. 
 

NEMÁM JINOU MODLITBU NEŽ TUTO: 

PŘICHÁZÍM K TOBĚ, ABYCH TĚ POŽÁDAL O PRAVDU. 

A PRAVDA JE POUZE TVÁ VŮLE,  

KTEROU BYCH S TEBOU DNES RÁD SDÍLEL 

Dnes nedovolíme žádným myšlenkám ega, aby řídily naše slova a činy. Když se takové myšlenky objeví, v tichu ustoupíme a pohlédneme na ně a pak je necháme odejít. Nechceme to, co by s sebou přinesly. A tak si nepřejeme si je ponechat. Nyní ztichly. A v tichu, posvěceném Jeho Láskou k nám Bůh promlouvá a vypráví nám o své vůli, když jsme si vybrali si na Něj vzpomenout. 

255. 

DNEŠNÍ DEN JSEM SE ROZHODL STRÁVIT V DOKONALÉM MÍRU 

Nezdá se mi, že bych si dnes mohl volit pouze klid. A přesto, můj Bůh mě ujišťuje, že Jeho Syn je jako On Sám. Ať dnes uvěřím v Toho, Kdo říká, že jsem Božím Synem. A ať mír, který jsem si dnes vybral za svůj, přináší svědectví pravdy o tom, co On říká. Boží Syn nemůže mít žádné starosti a musí zůstat navždy v Nebeském klidu. V Jeho Jménu, věnuji dnešní den nalézání toho, co si pro mě přeje můj Otec, přijetí tohoto za své a dávání toho všem Synům mého Otce spolu se mnou. 

A TAK, OTČE MŮJ, CHTĚL BYCH PROJÍT TENTO DEN S TEBOU 

TVŮJ SYN NA TEBE NEZAPOMNĚL. 

MÍR, KTERÝ JSI MU DAL JE STÁLE V JEHO MYSLI, 

A TAM JSEM SE ROZHODL STRÁVIT DNEŠNÍ DEN  

256.  

BŮH JE JEDINÝ CÍL, KTERÝ DNES MÁM 

Cesta k Bohu je skrze odpuštění. Neexistuje žádná jiná cesta. Kdyby hřích nebyl opatrován myslí, jaká by byla potřeba najít cestu do místa, kde jsi? Kdo by byl stále nejistý? Kdo by pochyboval o tom, kdo je? A kdo by ještě zůstával ve spánku, v hustých mracích pochybností o svatostí toho, koho Bůh stvořil bez hříchu? Můžeme zde pouze snít. Ale můžeme snít o tom, že jsme odpustili tomu, v němž zůstává veškerý hřích nemožný. A právě o tom se dnes rozhodujeme snít. Bůh je náš cíl, odpuštění je prostředek, kterým se naše mysli vrací nakonec k Němu. 

A TAK, OTČE NÁŠ, CHTĚLI BYCHOM K TOBĚ PŘIJÍT CESTOU, KTEROU JSI URČIL. 

NEMÁME JINÝ CÍL NEŽ USLYŠET TVŮJ HLAS A NAJÍT CESTU,  

NA KTEROU NÁS UPOZORNILO TVÉ POSVÁTNÉ SLOVO 

257. 

KÉŽ SI VZPOMENU, CO JE MŮJ ÚČEL 

Zapomenu-li na svůj účel, mohu být pouze zmaten, nejistý si tím, co jsem a tudíž rozporuplný ve svých činech. Nikdo nemůže sloužit protichůdným cílům a sloužit jim dobře. A také nemůže fungovat bez hlubokého utrpení a hluboké deprese. Buďme proto odhodláni vzpomenout si na to, co dnes chceme, na to, že můžeme smysluplně spojit naše myšlenky a činy a dosáhnout pouze toho, co by Bůh chtěl abychom dnes učinili. 

OTČE, ODPUŠTĚNÍ JE TEBOU PŘEDURČENÝ PROSTŘEDEK PRO NAŠI SPÁSU. 

NEZAPOMEŇME DNES, ŽE NEMŮŽEME MÍT JINOU VŮLI, NEŽ TVOU 

 CHCEME-LI DOSÁHNOUT MÍR, KTERÝ SI PRO NÁS PŘEJEŠ  

TAK NÁŠ CÍL MUSÍ BÝT TAKÉ TVŮJ 
 

258. 

KÉŽ SI VZPOMENU NA TO, ŽE MÝM CÍLEM JE BŮH  

Vše, co je zapotřebí je vycvičit (zaměřit) naši mysl, aby přehlížela všechny malé nesmyslné cíle a vzpomněla sI, že naším cílem je Bůh. Vzpomínka na něj je skrytá v našich myslích, zahalena našimi zbytečnými malými cíli, které nic neposkytují a neexistují. Připustíme nadále, aby Boží Milost zářila v nevědomosti, zatímco se místo ní hledají hračky a laciné cetky světa? Bůh je jediný cíl, naše jediná Láska. Nemáme žádný jiný úmysl jen si vzpomenout na Něj.  

NAŠÍM CÍLEM JE JEN NÁSLEDOVAT CESTU, KTERÁ VEDE K TOBĚ. 

NEMÁME JINÝ CÍL NEŽ TENTO 

CO BYCHOM MOHLI CHTÍT JINÉHO, NEŽ VZPOMENOUT SI NA TEBE? 

CO BYCHOM MĚLI HLEDAT NEŽ SVOU VLASTNÍ IDENTITU? 

259. 

NECHŤ SI VZPOMENU, ŽE HŘÍCH NEEXISTUJE 

Hřích je jediná myšlenka, díky níž se cíl Boží zdá nedosažitelný. Co jiného nás může oslepovat tak očividně a činit to, co je podivné a zkreslené zdánlivě jasnějším? Co jiného než hřích vyvolává naše útoky? Co jiného než hřích by mohlo být zdrojem viny, která požaduje tresty a utrpení? A co jiného než hřích by mohlo být zdrojem strachu, jenž zastírá Boží stvoření, připisujíc lásce vlastnosti strachu a útoku? 

OTČE, DNES NECHCI BÝT NEPŘÍČETNÝ  

NECHCI SE BÁT LÁSKY, ANI HLEDAT ÚTOČIŠTĚ, V JEJÍM OPAKU. 

NEBOŤ LÁSKA NEMŮŽE MÍT OPAK. 

TY JSI ZDROJ VŠEHO, CO JEST. 

A VŠE, CO JE, S TEBOU ZŮSTÁVÁ A TY S TÍM 

260. 

NECHŤ SI VZPOMENU, ŽE MĚ STVOŘIL BŮH 
 

OTČE, NESTVOŘIL JSEM SÁM SEBE,  

AČKOLIV JSEM SI VE SVÉM ŠÍLENSTVÍ MYSLEL, ŽE ANO. 

 STEJNĚ JAKO TVÁ MYŠLENKA, NEOPUSTIL JSEM SVŮJ ZDROJ  

A ZŮSTAL JSEM SOUČÁSTÍ TOHO, KDO MĚ STVOŘIL 

OTČE, TVŮJ SYN TĚ DNES VOLÁ. 

KÉŽ SI VZPOMENU, ŽE JSI MĚ STVOŘIL. 

NECHŤ SI VZPOMENU NA SVOU TOTOŽNOST. 

A NECHŤ SE MÁ BEZHŘÍŠNOST OBJEVÍ OPĚT PŘED ZRAKEM KRISTA, 

KTERÝM BYCH SE CHTĚL DNES DÍVAT NA SVÉ BRATRY A SEBE. 
 

Nyní je vzpomenut náš Zdroj, a v něm konečně nalézáme svou pravou Totožnost. Vskutku jsme svatí, neboť náš Zdroj nemůže znát žádný hřích. A my, jenž jsme Jeho Synové jsme všichni stejní a stejní jako On.